"Ani spolu, ani bez sebe" - host Severočeského divadla
(Fabrice Roger-Lacan)
"Svižně šlapající inscenace s dokonalým hereckým partnerstvím, která se divákům nepodbízí, ale baví je vtipnou smrští dialogu, hereckých akcí a situací." (premiéra 27. ledna 2015)
Tak jak jsem s Divadlem Kalich končila minulý rok, tak s ním i tento začínám. Opět k nám dne 19. ledna 2016 přijel hostovat jeho soubor. Tentokrát ale přivezli francouzskou hru ("La Porte a côté"), jejíž premiéra proběhla v roce 2014 v divadle Théatre Edouard VII. a sklidila mnoho pochvalných recenzí. Mimořádný divácký zájem ji vynesl na špici žebříčku návštěvnosti a zařadil ji mezi současné hity pařížských jevišť. Sama Jana Paulová si na ni spolu s dcerou zajela do Paříže, aby ji následně přivezly i pro české diváky. O překlad se postarala právě její dcera Anežka Svobodová a o hudbu manžel Milan Svoboda. Parťáka ji tentokrát dělá David Suchařípa, se kterým si již zahrála ve hře "Drahouškové". Inteligentní hra "Ani spolu, ani bez sebe" vypráví o partnerských vztazích, které mnoho lidí zná i z osobního života. Často se pravidelně potkáváme s mnoha lidmi, o kterých vlastně nic moc nevíme, ale co když se právě takto setkají dvě osamělé duše?
V jednom z bytů bydlí renomovaná psycholožka (Jana Paulová), která nemůže vystát hlasitou Brucknerovu hudbu hrající z protilehlého bytu úspěšného manažera marketingu (David Suchařípa), který se právě připravuje na novou reklamní kampaň. Po vzájemné konfrontaci mu zase ona připadá jako příliš povýšená, arogantní a neustále se ohánějící svými pravdami a poučeními. Od té doby se jejich vzájemná setkání na chodbě či u výtahu stávají stále častějšími. Na oko oba působí, že se nemohou snést, uvnitř však ale cítí jistou vzájemnou přitažlivost, kterou si ani jeden z nich nechce nijak připustit. Nějak je to k sobě stále táhne. Možná i proto se ona odhodlá zaběhnout ke svému sousedovi s prosbou, zda by si u něj v troubě nemohla dopéct rybu, kterou chystá k nedělnímu obědu se svou matkou. On se jí zase marně snaží vysvětlit, že troubu sice má, ale ta bohužel nepeče. Jednou v noci se ona vrací z cest a zjišťuje, že si doma zapomněla klíče. On ve stejnou chvíli přichází z večírku domů a rovněž nemůže najít klíče. Nezbývá jim tak, než strávit společnou noc na chodbě a počkat ráno na správce. Náročný profesní život příliš nepřeje ani milostným vztahům a tak oba nezávisle na sobě tráví večery na internetových seznamkách, kde zkouší nalézt své štěstí. Jeden před druhým ale nechce vypadat jako zoufalec a tak oba předstírají, že přeci jenom někoho mají. Co když je ale prozradí klíče, které zůstanou z druhé strany opět zabouchnutých dveří, a není, kdo by jim je otevřel? Když už si tak na chodbě "zbydou", mohou konečně vzájemnou přitažlivost nechat promluvit. Ona se zdá být jeho reakcí dost zaskočená, nakonec ale jeho kouzlu podléhá. Jejich vztah tak spojila chodba, která zároveň spojuje i jejich byty, a hlubší cit konečně vítězí nad počáteční nevraživostí.
Ráda si čas od času zajdu na nějakou inscenaci plnou inteligentního a nevulgárního humoru, v kterých také často vystupuje právě Jana Paulová. Měla jsem ji možnost na jevišti vidět již několikrát a vždy to bylo fajnové odlehčení všedního dne. Naposledy to bylo ve hře "Sbohem, zůstávám!", v níž si dokonce zahrála po boku výtečné Ivy Janžurové. Tentokrát však opustila tradiční tandem s hereckým kolegou Pavlem Zedníčkem, a místo něj "nafasofala" rovněž blízkého kolegu Davida Suchařípu. Společně si spolu velmi dobře sedli a vytvořili skvěle šlapající dvojici, která se na jevišti zábavně, a pro diváky velmi vděčně, konfrontuje. V rámci dialogů občas vystupují z rolí, což si užívá především Jana Paulová, neboť ji tato komunikace s publikem očividně baví. I diváci nakonec mají pocit, že jsou součástí jedinečného představení, které tak působí mnohem živěji. Nicméně já osobně podobnému "vystupování z rolí" nefandím, neboť mi tím odvádějí pozornost od děje, do kterého se vždy snažím co nejlépe ponořit. Bylo tomu tak hlavně v momentech, kdy se dveře, které měly být uzamčené, samovolně otevíraly. Rovněž některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé, ale i tak z nich oba protagonisté nakonec celkem úspěšně vybruslili a to i díky kvalitně napsaným dialogům. Bylo vidno, že si oba výborně sedli a své role uchopili opravdu s chutí. Současná hra (autorů - režie: Lída Engelová, překlad: Anežka Svobodová, úprava: Lída Engelová a Johana Kudláčková, scéna a kostýmy: Ivo Žídek, hudba: Milan Svoboda a další) pohrávající si s tématem singles i typickým střetem mezi mužským a ženským pohlavím trefně vystihuje i výrok v inscenaci zmiňované spisovatelky Marguerite Durasové: "Muž a žena jsou nesmiřitelní jedinci. A je to právě tato tolik lákavá nemožnost spojení, která dává každé lásce její velikost." Dobrá myšlenka a vkusné provedení.
Moje hodnocení: 56 %
"Svižně šlapající inscenace s dokonalým hereckým partnerstvím, která se divákům nepodbízí, ale baví je vtipnou smrští dialogu, hereckých akcí a situací." (premiéra 27. ledna 2015)
Tak jak jsem s Divadlem Kalich končila minulý rok, tak s ním i tento začínám. Opět k nám dne 19. ledna 2016 přijel hostovat jeho soubor. Tentokrát ale přivezli francouzskou hru ("La Porte a côté"), jejíž premiéra proběhla v roce 2014 v divadle Théatre Edouard VII. a sklidila mnoho pochvalných recenzí. Mimořádný divácký zájem ji vynesl na špici žebříčku návštěvnosti a zařadil ji mezi současné hity pařížských jevišť. Sama Jana Paulová si na ni spolu s dcerou zajela do Paříže, aby ji následně přivezly i pro české diváky. O překlad se postarala právě její dcera Anežka Svobodová a o hudbu manžel Milan Svoboda. Parťáka ji tentokrát dělá David Suchařípa, se kterým si již zahrála ve hře "Drahouškové". Inteligentní hra "Ani spolu, ani bez sebe" vypráví o partnerských vztazích, které mnoho lidí zná i z osobního života. Často se pravidelně potkáváme s mnoha lidmi, o kterých vlastně nic moc nevíme, ale co když se právě takto setkají dvě osamělé duše?
V jednom z bytů bydlí renomovaná psycholožka (Jana Paulová), která nemůže vystát hlasitou Brucknerovu hudbu hrající z protilehlého bytu úspěšného manažera marketingu (David Suchařípa), který se právě připravuje na novou reklamní kampaň. Po vzájemné konfrontaci mu zase ona připadá jako příliš povýšená, arogantní a neustále se ohánějící svými pravdami a poučeními. Od té doby se jejich vzájemná setkání na chodbě či u výtahu stávají stále častějšími. Na oko oba působí, že se nemohou snést, uvnitř však ale cítí jistou vzájemnou přitažlivost, kterou si ani jeden z nich nechce nijak připustit. Nějak je to k sobě stále táhne. Možná i proto se ona odhodlá zaběhnout ke svému sousedovi s prosbou, zda by si u něj v troubě nemohla dopéct rybu, kterou chystá k nedělnímu obědu se svou matkou. On se jí zase marně snaží vysvětlit, že troubu sice má, ale ta bohužel nepeče. Jednou v noci se ona vrací z cest a zjišťuje, že si doma zapomněla klíče. On ve stejnou chvíli přichází z večírku domů a rovněž nemůže najít klíče. Nezbývá jim tak, než strávit společnou noc na chodbě a počkat ráno na správce. Náročný profesní život příliš nepřeje ani milostným vztahům a tak oba nezávisle na sobě tráví večery na internetových seznamkách, kde zkouší nalézt své štěstí. Jeden před druhým ale nechce vypadat jako zoufalec a tak oba předstírají, že přeci jenom někoho mají. Co když je ale prozradí klíče, které zůstanou z druhé strany opět zabouchnutých dveří, a není, kdo by jim je otevřel? Když už si tak na chodbě "zbydou", mohou konečně vzájemnou přitažlivost nechat promluvit. Ona se zdá být jeho reakcí dost zaskočená, nakonec ale jeho kouzlu podléhá. Jejich vztah tak spojila chodba, která zároveň spojuje i jejich byty, a hlubší cit konečně vítězí nad počáteční nevraživostí.
Ráda si čas od času zajdu na nějakou inscenaci plnou inteligentního a nevulgárního humoru, v kterých také často vystupuje právě Jana Paulová. Měla jsem ji možnost na jevišti vidět již několikrát a vždy to bylo fajnové odlehčení všedního dne. Naposledy to bylo ve hře "Sbohem, zůstávám!", v níž si dokonce zahrála po boku výtečné Ivy Janžurové. Tentokrát však opustila tradiční tandem s hereckým kolegou Pavlem Zedníčkem, a místo něj "nafasofala" rovněž blízkého kolegu Davida Suchařípu. Společně si spolu velmi dobře sedli a vytvořili skvěle šlapající dvojici, která se na jevišti zábavně, a pro diváky velmi vděčně, konfrontuje. V rámci dialogů občas vystupují z rolí, což si užívá především Jana Paulová, neboť ji tato komunikace s publikem očividně baví. I diváci nakonec mají pocit, že jsou součástí jedinečného představení, které tak působí mnohem živěji. Nicméně já osobně podobnému "vystupování z rolí" nefandím, neboť mi tím odvádějí pozornost od děje, do kterého se vždy snažím co nejlépe ponořit. Bylo tomu tak hlavně v momentech, kdy se dveře, které měly být uzamčené, samovolně otevíraly. Rovněž některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé, ale i tak z nich oba protagonisté nakonec celkem úspěšně vybruslili a to i díky kvalitně napsaným dialogům. Bylo vidno, že si oba výborně sedli a své role uchopili opravdu s chutí. Současná hra (autorů - režie: Lída Engelová, překlad: Anežka Svobodová, úprava: Lída Engelová a Johana Kudláčková, scéna a kostýmy: Ivo Žídek, hudba: Milan Svoboda a další) pohrávající si s tématem singles i typickým střetem mezi mužským a ženským pohlavím trefně vystihuje i výrok v inscenaci zmiňované spisovatelky Marguerite Durasové: "Muž a žena jsou nesmiřitelní jedinci. A je to právě tato tolik lákavá nemožnost spojení, která dává každé lásce její velikost." Dobrá myšlenka a vkusné provedení.
Moje hodnocení: 56 %
 |
| manažer a psycholožka (D.Suchařípa a J.Paulová) |
 |
| manažer a psycholožka (D.Suchařípa a J.Paulová) |
 |
| psycholožka a manažer (J.Paulová a D.Suchařípa) |
posted by lucifer at 19:32
0 Comments:
Okomentovat
<< Home