pátek 8. prosince 2017

"Casanova" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Petr Markov a Zdeněk Barták)

„Původní komediálně laděný muzikál, který představuje nejen proslulého dobyvatele ženských srdcí, ale také diplomata a filozofa.“ (premiéra 29. září 2017)

Světová premiéra muzikálu, pod nímž je podepsána osvědčená autorská dvojice Zdeněk Barták a Petr Markov, proběhla 6. července 2012 na oblíbené open-air scéně na zámku v Hluboké nad Vltavou, pro kterou byl přímo napsán. Po třech úspěšných sezónách se pak Casanova „přestěhoval“ do pražského Divadla Broadway, hrál se také na jihokorejském Daegu International Musical Festivalu či v rámci Divadelního festivalu v Rychnově nad Kněžnou. V letošním roce se pro jeho uvedení rozhodlo i naše Severočeské divadlo opery a baletu v režii Tomáše Christiana Brázdy, který navrhl i scénu, a dokonce stihl i nastudovat roli hraběte Branického. Po „Carmen“ jsem si tedy jen o pár týdnů později dne 4. prosince 2017 zašla na další původní český muzikál. Tentokrát je hlavním hrdinou příběhu z 18. století jeden z nejznámějších prostopášníků a svůdců žen. Kromě této jeho nejznámější polohy ho ale zde chtějí vykreslit i jako „galantního muže ze staré školy, který nevyužíval ženy pouze pro svou rozkoš, ale spíš jako mecenášky, přímluvkyně, a často dokonce jako zdroj cenných informací, ze kterých těžil jako diplomat a špion". Námět tedy zněl velmi lákavě a spolu s ním i obsazení, v němž se objeví i tací, co jsou s „Casanovou“ od samého začátku či od jeho pražského nastudování.

Příběh začíná vzpomínkou na Giacomovy (Filip Antonio) desáté narozeniny, kdy nahlížel do divadelní šatny, v níž se převlékaly herečky. Jedna z nich ho však odhalila. Za ucho ho přivedla mezi ostatní, ale děvčata z něj měla spíše legraci. Tak současně jednašedesátiletý Casanova de Seingalt (Jan Urban) vzpomíná na dětství. Působí jako knihovník na zámku hraběte Josefa Emanuela Valdštejna v Duchcově (Jaromír Adamec), se kterým často a rád hraje karty. Tomu právě Líza (Zuzana Benešová) přinese psaní od jeho sestřenice Karolíny z Bubna (Radka Fišarová), ve kterém mu píše, že k ní z Ameriky přijela na návštěvu neteř Adéla Bullitová (Eliška Ochmanová), jejíž rodina vlastní solné doly ve Virginii. A že by obě rády osobně poznaly onoho pověstného svůdníka Casanovu, který si navíc dopisuje s mnoha významnými osobnostmi jako je třeba Voltaire, Jean-Jacques Rousseau či carevna Kateřina Veliká. Samy se tedy k Valdštejnovi pozvou na návštěvu. Do Duchcova s nimi přijíždí i velmi ambiciózní správce Karolínina panství Bednář (Jakub Šlégr), který má pro svou paní velkou slabost. Rád by si tedy pořídil šlechtický titul a stal se jejím pátým manželem. Na ni však mnohem více jako magnet působí bohémský Casanova, kterého její správce tedy rovnou coby svého soka nesnáší. Adéle rovněž tento stárnoucí „don juan“ příliš do oka nepadl. Svůj názor na něj svěří tetičce a ta pak i svému bratranci Valdštejnovi. Ten proto navrhne Adéle uzavřít sázku, že ještě před svým odjezdem na Casanovu změní názor a podlehne jeho šarmu. Ona pak kontruje, že to ona ho zesměšní, a naopak on jí bude zobat z ruky. U večeře pak dojde na vyprávění, jak Girolamo Casanova (Martin Novotný) vlastnil tkalcovskou dílnu v Paříži, ve které pracovalo dvacet dvacetiletých dívek. Emancipovanou komtesu Adélu příběh natolik pohoršil, že vyzve Casanovu na souboj kordy. Od Bednáře dostane tip, na jaké místo ho zasáhnout, ale on její meč zachytí a přiloží si ho na srdce s prohlášením, že by měla mířit právě tam. Casanova vypráví i další příběhy – o výuce francouzštiny, opeře ve Varšavě a souboji s polským hrabětem Branickým (Tomáš Christian Brázda) kvůli jedné herečce. Dokonce připomene i své zatčení v benátském vězení, které ve vyprávění trochu přikrášlil. Malý Giacoma ale vše uvede na pravou míru (třeba že ve vězení nebyl několik dní, ale pár hodin, že patnáctileté dívce bylo ve skutečnosti jednatřicet a všech žen nebyly tisíce, ale „jen“ 135). Adéla se také vkrade do Casanovy knihovny a objeví zde jeho sbírku básní, která zabrnká na její struny. Nerada tedy přiznává, že se v něm možná mýlila. Před jejich odjezdem chce Valdštejn ještě rozsoudit, kdo tedy prohrál sázku. Oba se jednohlasně přihlásí, a tak není vítěze. Karolína básní o jeho galantnosti a rozhodně by si ještě někdy chtěla přijet s Casanovou zahrát karty. Valdštejn zírá, jak to jeho chráněnec se ženami stále umí a navrhne mu, aby sepsal své paměti, které by ho na rozdíl od ostatních jeho děl mohly více proslavit. Kniha pod názvem „Historie mého života“ opravdu sklidí obrovský úspěch, a dokonce i v roce 1797 ženy stojí frontu, aby se jim podepsal či ho jen mohly spatřit.
V dalších rolích – Paula – Lucie Prágerová, Aneta a Teresa: Adriana Bajtková a Aneta Dobešová, Czapski: Miloslav Nechyba, a taneční company.

Přiznávám se bez mučení, že opera zrovna není můj oblíbený žánr, ale když v našem SD opery a baletu nastudují muzikál, ráda zavítám. Moc jsem se těšila i na Radku Fišarovou, kterou mám ráda a již párkrát jsem měla možnost setkat se s ní osobně. Bohužel ale pro mne zde bylo trochu zklamáním, že ve zpěvu dostala jen tak malý prostor a nemohla „rozbalit“ své výtečné hlasové kvality. Nicméně předvedla alespoň ty komediální, když coby rozvrkočená hraběnka Karolína dychtila po Casanovi. V jeho roli se pak vystřídali hned tři protagonisté. Nejmladší Filip Antonio vtipně glosoval a uváděl vše na pravou míru, Martin Novotný zase představoval onoho známého „don juana“ při jeho největších dobrodružstvích se ženami. Stárnoucího elegána pak ztvárnil Jan Urban. Filip je na svůj věk určitě velmi talentovaný, ale zdálo se mi, že si trochu šlapal na jazyk. Dost možná ale za to mohlo i špatné ozvučení, což jsem pozorovala i v některých písních (sykavky, přílišná hlasitost, která někdy až trhala uši, …). Martin dostal pro muže velmi atraktivní roli, kterou dobře odzpíval, ale v projevu na mne působil trochu topornějším dojmem. Do role se položil na mne příliš staticky. Nejlépe mi tak z Casanovského hodnocení vychází Jan Urban. I když jeho úkolem už nebylo jen oslňovat ženy, dokázal i toto jeho image částečně udržet. Ještě lépe si se svou rolí Bednáře, který zde plnil určitou úlohu záporáka, vyhrál i Jakub Šlégr. Hlásek jako konipásek, skvěle předvedený německý přízvuk i jeho nasazení si určitě dobře zapamatuji. Na jedničku odzpívala i Zuzana Benešová, ale jednoznačně nejlepší výkon (jak pěvecky, tak i herecky) předvedla Eliška Ochmanová, která je s tímto muzikálem spojená už od jeho začátku na Hluboké (stejně jako třeba i Filip Antonio, Zuzana Benešová nebo Jaromír Adamec). Coby komtesa Adéla dostala na jevišti výrazný prostor, který skvěle vyplnila a tento muzikál (i v mém hodnocení) pozvedla. To dokázaly také upravené kostýmy z původní inscenace Divadla Pikl i scéna využívající měnící se videoprojekce, které funkčně dokreslily atmosféru doby i prostředí. Hudba, která zabrousila hned do několika žánrů, a hlavně nijak zvlášť působivé texty mne zrovna příliš neoslovily. Přesto si myslím, že na nějakou letní scénu (třeba i na Duchcovském zámku), by tento „Casanova“ (autorů – libreto a texty písní: Petr Markov, hudba: Zdeněk Barták, kostýmy: Zdena Krnáčová a kol., choreografie: Vladimír Gončarov, scéna a režie: Tomáš Christian Brázda) mohl velmi mile a příjemně zapadnout.
Moje hodnocení: 65 % 
Casanova a Valdštejn (J.Urban a J.Adamec)

Casanova a Karolína (J.Urban a R.Fišarová)

Casanova, Adéla, Karolína, Valdštejn, Bednář a Líza (J.Urban, E.Ochmanová, R.Fišarová, alter.M.Vojtko, J.Šlégr a Z.Benešová)

Casanova a Adéla (M.Novotný a E.Ochmanová) + company

čtvrtek 23. listopadu 2017

"Carmen" - Hudební divadlo Karlín

(Norman Allen, Frank Wildhorn, Jack Murphy, Egon Kulhánek a Adam Novák)

„Světová premiéra amerického muzikálu tematicky inspirovaného známým příběhem o vášnivé lásce uhrančivé ženy.“ (světová premiéra 2. října 2008 - derniéra 9. června 2012, obnovená premiéra 29. a 30. října 2015)

Nejúspěšnějším projektem v novodobé historii HDK, který se v říjnu 2015 opět vrátil na zdejší scénu, je bezpochyby tento napínavý příběh lásky i zrady mezinárodně uznávaného amerického skladatele Franka Wildhorna a dalších renomovaných broadwayských autorů. Po světové premiéře v Praze a do své derniéry v roce 2012 ho shlédlo téměř tři sta tisíc diváků a má na svém kontě i platinovou desku za 12.000 prodaných nosičů. Příběh není stejný jako původní kniha či opera, pouze se Carmen inspiroval. Komu jinému by pak měla být ušita role přímo na tělo než Lucii Bílé? Ta zde tak rovněž má výhradní roli bez alternace, čehož jsem také chtěla využít. Navštívila jsem už spoustu muzikálů, kde Lucie Bílá hrála, ale bohužel jsem nikdy neměla to štěstí mít ji v obsazení. Chtěla jsem ji konečně už vidět v nějakém muzikálu naživo, a Carmen tak byla skvělá příležitost, na kterou jsem od objednání lístků někdy začátkem roku čekala až do 19. listopadu 2017.

Ve městě právě probíhají zásnuby Kataríny (Markéta Poulíčková), která je dcerou starosty Mendozy (Josef Štágr), a jejího vyvoleného Josého (Tomáš Löbl), který patří k nejlepším strážníkům místního policejního sboru. Tou dobou sem však také přijel cirkus a s ním i jeho femme fatale Carmen (Lucie Bílá), která dokáže uchvátit nejednoho muže. Osud tak splete jejich cesty dohromady, jak vědma (Hanka Křížková) správně tušila. José se místo slavnostní večeře vydá za Carmen do jednoho z barů, kde dojde ke konfrontaci s nožem a on ji nakonec musí předvést na stanici. Cestou se pokusí Josého svést a tam jejímu kouzlu podléhá i kapitán Zuniga (Lukáš Kumpricht). Katarína mezitím čeká, až se jí snoubenec vrátí zpět. Po rozhovoru s tetičkou Inéz (Pavla Břínková) se rozhodne svému milému oddat, ale k vášnivému naplnění jejich lásky nakonec opět nedojde. José tak stále více myslí na Carmen. Ona po něm také touží, i přestože ví, že je již zasnoubený. Také na zdejším koupališti zbudí Carmen se svými kamarádkami (Cecílie: Zuzana Durdinová, Sherida: Kateřina Nováková a Maria: Eliška Grabcová) rozruch, když místní dívky (Isabela: Kateřina Sedláková, Dolores: Linda Fikar Stránská a Rosa: Barbora Šampalíková) naučí, jak správně vyzývavě chodit a dráždit muže. Večerní představení si pak nenechá nikdo ujít, dokonce ani starosta s dcerou nebo kapitán Zuniga. Největší nároky si na ni však dělá majitel cirkusu Garcia (Václav Noid Bárta). Dokonce mezi ním a Zunigou dojde k souboji, který pro kapitána končí smrtí. Garcia při tom využije Josého zbraň a tím na něj svalí jeho vraždu. Carmen však ví, kdo je vinen a chce Josého jméno očistit, stejně jako jeho kamarád Inmar (Ivo Hrbáč). Nejraději by s ním utekla, ale José chce ochránit Katarínu. Poprosí tak Carmen, aby ji před Garciou varovala. Ona to pro něj na důkaz lásky udělá a místo ůtěku se vrací na večerní představení, kde nabídne své tělo coby živý terč Garciovým nožům.
V dalších rolích - vyvolávač: Tomáš Smička, Kelvin: David Bouša, Carlos: Jakub Šlégr, flamenco tanečnice: Dita Konášová, a další.

Musím říct, že po velkém zklamání s „Jesus Christ Superstar“ a také po delší době vůbec to byl první muzikál (autorů – hudba: Frank Wildhorn, libreto: Norman Allen, texty: Jack Murphy, překlad a české texty písní: Adam Novák, režie: Gabriel Barre, kostými a scéna: Andrea Bartha, choreografie: Pavel Strouhal, koordinátor a choreograf bojových scén: Norbert Bidrman, odborný poradce trikové náplně muzikálu: Jaroslav Kunc, zvuková režie: Petr Ackermann, světelná režie: Pavel Dautovský, a další), který mne opravdu nadchl. Krásnou hudbu i písně již mám dosti naposlouchané ale v perfektním obsazení, na které jsem během tohoto odpoledního představení měla štěstí, byly ještě mnohem působivější. Obzvláště mne doslova mrazilo při zpěvu a nádherném hlasu Hanky Křížkové. Na Lucii Bílé bylo zase velmi jasně vidět, jak jí je tato role blízká a cítí se v ní ve svém živlu. Jen úvodní scéna s kudlou mi k ní příliš neseděla, ale od té chvíle už se její výkon jenom stupňoval a gradoval. Co se pak zpěvu týká, tam rozhodně není co vytknout. Kde bylo třeba přidat, měl její hlas grády, a kde se naopak hodilo zpěv procítit, tam ubrala a zjemnila. Trochu překvapením (a pro mne novým objevem) zde byl Tomáš Löbl. Typově i hlasově mi do role Josého dobře pasoval. Rovněž Václav N. Bárta se s „machem“ Garciou mnohem lépe ztotožnil než s Ježíšem, který mi k němu vůbec neseděl. Každopádně i další výkony hodnotím velmi kladně – Markéta Poulíčková citlivě dodala Kataríně na jemnosti, Pavla Břínková zase svou tetičkou Inéz hravě odlehčovala a třeba Lukáš Kumpricht si zase velmi dobře rozuměl s kapitánem Zunigou. Snad největší dojem pak na mne udělala neuvěřitelně skvěle navržená scéna. Tolik různých prostředí se mezi sebou velmi rychle a efektně prostřídalo - od náměstí, přes krásné zákoutí s funkční fontánou, po kostel a dokonce celý cirkus s akrobaty i s živými lvy, že za to mají můj velký obdiv. Děkuji za krásný a příjemný hudební i vizuální zážitek.
Moje hodnocení: 91 %
Carmen + company (L.Bílá + company)

Garcia a Zuniga (V.N.Bárta, L.Kumpricht)

Cirkusová společnost

Carmen a José (L.Bílá a T.Löbl)
 

pátek 27. října 2017

"Dvě noci na Karlštejně" - host Krušnohorského divadla

(Petr Kolečko)

„18 jamek plných humoru.“ (premiéra 20. září 2017)

Vždy mne velmi láká navštívit hru, pod kterou je podepsán Petr Kolečko nebo David Drábek. Pokud ji pak mají na svědomí rovnou oba dva, dá se většinou čekat dost divoká mozaika všemožného. U Petra se mi líbí, jak dovede uchopit aktuální témata i určité lidské neřesti (viz např.: „Britney Goes to Heaven“, „Zakázané uvolnění“, „Bohové hokej nehrají“, a další). Jeho hry umí bavit a zároveň s určitou dávkou nadsázky varovat. I když bývají často ujeté a plné bizarních spojení a konstrukcí, mají ve své podstatě lidem co říci. David se zas nebojí jít do všeho, i když to často působí celkem absurdně až kýčovitě (např.: „Náměstí bratří Mašínů“, „Noc oživlých mrtvol“ nebo „Koule“). Někdy jeho experimenty sice dost přebijí myšlenku či hlavní námět a mnoho diváků už nevidí dál (či hlouběji), přesto si myslím, že i takové ztvárnění dokáže vystihnout jeho záměr. Již podruhé se tito dva sešli při hře napsané pro Divadlo Kalich (poprvé to byla hra „Žena za pultem 2: Pult osobnosti“ v roce 2014). Jejich „Ženu za pultem“ jsem sice neviděla, ale na „Dvě noci“ jsem si 23. října 2017 zajela do Teplic, kde hostovali.

Velkopaštikář Boris (Václav Kopta), který nedávno koupil hrad Karlštejn i s přilehlým golfovým hřištěm, se právě zde oženil se svou vyvolenou ženou Ivetou (Lucie Benešová), která se zdá být tou nejlepší českou manželkou. Ve všech svých předešlých manželstvích totiž dokázala za každých okolností sehnat pravý český knedlík, jako třeba v Kanadě, kde žila s českým hokejistou, na Seychelách s uprchlým podnikatelem či na Antarktidě s elitním vědcem. Spolu se svými svědky – astronautem Vojtěchem (Igor Chmela), který se právě vrátil z mise na Mars, a bohatou dcerou stavitele golfových hřišť Marikou (Jana Bernášková), se právě chystají zahrát si svůj oblíbený golf. Během hry se ale začínají odhalovat jednotlivé handicapy. Iveta zde vidí skvělou příležitost, jak ulovit bohatého manžela. Přestože golf ovládá bravurně, přesně ví, jakou zvolit taktiku při hře s muži. Boris zase green považuje za nejvhodnější místo, kde se dělá byznys. Vojtěch se zatím stále snaží adaptovat na zemskou přitažlivost a bojuje s podivnými touhami po golfové jamce. Zároveň doufá, že se mu zde podaří domluvit obchod, který by mu pomohl vrátit se zpátky do vesmíru. Borisovým momentálně hlavním zájmem je během svatební noci zde na Karlštejně po vzoru Karla IV. zplodit syna a zároveň i golfového génia. Bohužel však zjistí, že právě dnes mu jeho manželka tento sen nedokáže splnit. Obrací tak svou pozornost i zájem k mladičké Marice. Druhý den na hřišti tedy všichni společně uzavírají sázky na vítězství v duchu svých přání, aby hra měla ten správný šmrnc. Nebesa se však již déle nevydrží dívat na tuto lidskou blbost a zpupnost a mocně zakročí svou silou. Dokáže jí někdo odolat?

Tato společenská satira (autorů – námět: Michal Kocourek, režie: David Drábek, výprava: Petr Vítek, hudba: Darek Král, a další) si bere na paškál podnikatelské prostředí zbohatlíků, a to ještě během jedné z jejich nejoblíbenějších činností, kterou je golf. Coby současná hra, ale příliš současně nepůsobí. Milionář, který získal miliony z továrny na paštiky a obléká se nevkusně spíše ve stylu 80.-90. let, manželka, která před zdravou stravou stále upřednostňuje knedlo-vepřo-zelo, ani český astronaut-celebrita, totiž nepatří zrovna mezi nejtradičnější typy dnešní doby v naší zemi. Tím by mohla být snad jen „zlaté dítko“ Marika, která je navíc vegankou a ekologickou aktivistkou, i když trochu přehnanou. Mezi ostatní proto příliš nezapadá. Václav Kopta celkem slušně vystihl postavu buranského pracháče, který se cítí být minimálně tak slavným a významným jako je Karel IV. Proti tomu Lucie Benešová byla určitě dobrou volbou do role zdánlivě hloupé a naivní, přitom však velmi pohledné a zkušené české manželky. Ve své roli působila mnohem přirozeněji, a to i přesto že musela zvládat všemožné i nemožné figury. Zřejmě nejkomičtější a zároveň i sci-fi prvek zde ztvárnil Igor Chmela coby astronaut, který dokonce zažil opravdu velmi blízké setkání s vetřelcem. Pro skromně navrženou scénu vhodnou na zájezdová představení postačil kousek fialovo-růžového greenu a postel s nebesy z golfových míčků. Víc není třeba, vždyť zde stejně jde především o vtipné dialogy i narážky na naši politickou a podnikatelskou sféru. V druhé části už si pak někteří diváci mohli ukroutit hlavy z toho, kam až se celá ta golfová paráda vyvinula. I když to bylo dost přitažené za vlasy, podobných Borisů bohužel stále přibývá. Jak i sám jeho představitel Václav Kopta říká: „…jsou všude kolem nás a už jsme si na ně zvykli. Myslí si, že s bohatstvím si můžou koupit cokoli: od společenského postavení až po kdovíjaká privilegia…“. A jelikož se dá na golfu domluvit všechno, posunul to Petr Kolečko až do sci-fi roviny. Bez té už bych se zde ale teda obešla, ale svůj styl si opět zachoval.
Moje hodnocení: 52 %
 
Iveta a Boris (L.Benešová a V.Kopta)


Vojtěch a Marika (I.Chmela a J.Bernášková)


Boris, Vojtěch a Iveta (V.Kopta, I.Chmela a L.Benešová)
 

sobota 14. října 2017

"Mlčení bobříků" - host Hraničáře

(Tomáš Dianiška)

„Totalitní horor o nástrahách skautingu.“ (premiéra 12. února 2016)

Jednou z nejkontroverznějších her současnosti je na českých jevištích bezpochyby hra „Mlčení bobříků“, která navíc dokázala pobouřit výraznou část skauts obce, což už v dnešní době jen tak divadlo nedovede. Do svého souboru si ji zařadilo Divadlo Pod Palmovkou, resp. její komorní scéna Studio Palmoffka. Autor Tomáš Dianiška se nechal volně inspirovat jistým paradoxem či až nejapným žertíkem z naší historie. Mnoho z nás si ještě pamatuje na jednokorunovou minci s vyobrazením dívky s lípou, která byla v oběhu dlouhých pětatřicet let (od r. 1957 až do rozdělení Československa v roce 1993). Málokdo už pak zná příběh, který se za ní skrývá. Výtvarnice Marie Uchytilová-Kučová na svém vítězném návrhu této mince tajně zobrazila tehdy vězněnou, teprve devatenáctiletou Bejbinu (Bedřišku Synkovou), vedoucí skautského oddílu Ostříž. A právě neobvyklé propojení těchto dvou žen se stalo ústředním tématem inscenace, která si navíc velmi odvážnou formou béčkového zombie hororu poradila se ztvárněním hrůzného totalitního režimu v 50. letech minulého století. V rubrice Divadelních novin bylo toto představení zvoleno SUKCESEM MĚSÍCE a v rámci tuzemska se dostalo mezi pět nejlepších. Tomáš Dianiška navíc získal Cenu české kritiky jako Talent roku. Rozhodně nepřipadalo v úvahu, že bych si ho v rámci divadelního Festivalu KULT v našem ČS dne 12. října 2017 nechala uniknout. Zvědavost vyhrála a musela jsem to vidět na vlastní oči J.

Ve skautské osadě právě přichází večer. Táborák plápolá a dochází na vyvolávání Krvavé Mary i jiné strašidelné historky. Ta nejstrašidelnější však přichází v podobě příslušníka StB v masce Freddyho Kruegera (Tomáš Dianiška), který zatýká vedoucí Bedřišku (Anežka Kubátová) za protizákonnou činnost - skauting. Ani by ji nenapadlo, že to, co dělá tak ráda, by ji mohlo dostat za mříže, kde se navíc i pod fyzickým nátlakem musí řádně naučit připravené přiznání. Její chování se však mění...je snad posedlá? Před soudem pak verdikt soudkyně (Tereza Dočkalová) zní dost tvrdě a nekompromisně. Je odsouzena na osm let. Její zdrcený otec (Jan Hušek) se o osudu své dcery zmíní před sochařkou a uměleckou výtvarnicí Marií (Tereza Dočkalová), které v ateliéru stojí modelem. Ta si od něj vyžádá její fotografii, kterou využije jako předlohu pro svůj motiv nové jednokorunové mince, s níž se chce přihlásit do soutěže. Něco ji to bude stát, ale její návrh nakonec zvítězí a koruna se skutečně začne razit. Zatímco tedy Bedřiška sedí ve vězení a její otec se pro ni všemožně snaží dostat milost, obíhá její portrét mezi lidmi jako jakýsi její pomníček, aniž by kdokoliv jen tušil. Pouze Marie se nad svým odvážným vtípkem může bavit. Bedřiška se také dočká spravedlnosti, neboť po pěti letech dostává milost. Dokonce se setká i s Marií, která jí svěří ono velké „korunové“ tajemství a věnuje jí první prototyp svého vítězného díla. Na odvážnou skautku si teď už nepřijdou ani zombíci a může tak i ve své noční můře získat dalšího bobříka odvahy. Marie zas takové štěstí neměla, neboť se svobody nedočkala. Paradoxně zemřela 16. listopadu 1989, pouhý den před pádem komunistického režimu a začátkem sametové revoluce.

To byl teda úlet, ale určitě za tím není třeba hledat urážky či znemožnění hlavních hrdinek skutečného příběhu. Naopak, v jistém slova smyslu to byly skutečné hrdinky. Rozhodně se ale tvůrcům (režie: Jan Frič, výprava: Lenka Odvárková, hudba: F. X. Kalba, dramaturgická spolupráce: Ladislav Stýblo, a další) podařilo skvěle připomenout a někoho (jako třeba i mě) i přímo seznámit s tímto příběhem. A jak lépe pak vykreslit šílenost a absurdnost režimu než formou hororu a vymývání mozků znázornit pomocí zombíků, kteří se právě mozky živí? Perfektní nápad, forma i herecké nasazení. Nicméně určité výhrady bych měla k nespočtu souložících i trochu perverzních scén, které už pro své opakování všude spíš dost otravovaly. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více. Každopádně herecké výkony i v tomto „pokleslém“ žánru s několika odkazy ke známým hororům stojí za ocenění. Obzvláště pak Tereza Dočkalová mne zaujala. Všechny své postavy zvládla výborně a s velkým nasazením. Bavila mě. Spolu s ostatními se pak postarali o to, že jich neustále bylo plné jeviště, neboť se společně podělili o zhruba dvacet postav, a divák si nikdy nemohl být úplně jistý tím, co přijde za chvíli. Chápu však, že tento žánr nebo ztvárnění není pro každého, ale nemyslím si, že by to mělo kohokoliv urážet. Stačí to brát jako divadlo, které odkazuje k nepříliš známému příběhu, za což děkuji ;-), a také připomíná ne zrovna radostnou dobu naší celkem nedávné historie. Jestli se jim tím podařilo rozvířit vody a zvednou vlnu kritiky, tak udeřili hřebíček na hlavičku. Pokud toto dovede jedna hra, tak tedy gratuluji. Být víc takových her, které dokáží lidi zvednout ze židle a třeba si i něco uvědomit…
Moje hodnocení: 76 %
skauti (T.Dianiška a T.Dočkalová)

Marie a otec Bedřišky (T.Dočkalová a T.Dianiška)

všichni (J.Hušek, alter. B.Kubátová, T.Dianiška a T.Dočkalová)
 

Seznam starších článků:


Kdo se bojí Virginie Woolfové? - host Krušnohorského divadla
Báječná neděle v parku Crève Coeur - host Krušnohorského divadla
Tři bratři v nesnázích - host Severočeského divadla
Zkrocení zlé ženy - Divadelní zahrada (ČS)
Rusalka - Otáčivé hlediště
Jindřich VI. - 3. díl - Likérka (ČS) 
Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách - host Krušnohorského divadla
Jesus Christ Superstar - Hudební divadlo Karlín
Rukojmí bez rizika - host Severočeského divadla
Klec - host Činoherního studia
Velký Gatsby - host Městského divadla Děčín
Žena, která uvařila svého manžela - host Městského divadla Děčín
Cena za něžnost - host Městského divadla Děčín
Začínáme končit - host Krušnohorského divadla
Boj černocha se psy - Činoherní studio
Shirley Valentine - host Krušnohorského divadla
Romantický víkend - host Severočeského divadla
Detektor lži - host Činoherního studia
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách - host Krušnohorského divadla
Děti z Bullerbynu - Činoherní studio
Jindřich VI. - 2.díl - Činoherní studio
Jindřich VI. - 1.díl - Činoherní studio
Sirotci - Činoherní studio
Ledový hrot - Činoherní studio
Hlava v písku - host Krušnohorského divadla
Misantrop - Činoherní studio
Spolu - host Činoherního studia
Sluha dvou pánů - Národní divadlo
Bosé nohy v parku - host Městského divadla Děčín
Ani spolu, ani bez sebe - host Severočeského divadla

Starší články zde