čtvrtek 30. června 2022

"Ronja, dcera loupežníka" - Činoherní studio

 (Astrid Lindgrenová, Jan Jankovský)

„Rodinná paralela Romea a Julie, avšak se šťastným koncem.“ (premiéra 8. prosince 2013)

Po jedné premiéře přichází ještě před koncem sezóny i jedna derniéra, a to konkrétně dne 28. června 2022. Poslední uvedení této pohádky proběhlo v rámci Letní štace, přičemž se držela na repertoáru ČS po 9 sezón, během nichž se v několika rolích vystřídalo více herců. Jevištní podoby známé dětské knížky od Astrid Lindgrenové se dramaturgicky i režijně ujali herci Jan Jankovský a Jan Plouhar. I když je tento žánr určený primárně pro dětské diváky, necílili při jejím zpracování však pouze na ně, ale i na ty dospělé. Vytvořili tak hravou i vtipnou inscenaci, která je vhodná pro každého od věku 6 let. Pro celý soubor se pak také stává jakýmsi odlehčením, radostí i zábavou. I když je tento příběh v první řadě o loupežnících, lze v něm vnímat i jistou paralelu se známým příběhem Romea a Julie. Nicméně jako v každé správné pohádce zde dospějí ke šťastnému konci.

Ronja (Anna Fišerová) je dcerou loupežníka Mattise (Kryštof Rímský j.h.) a jeho ženy Lovisy (Anna Masárová j.h.), kteří se svou tlupou (Josef Kadeřábek j.h. a František Marek j.h.) žijí ve svém hradu na skále. Ta během noci, když se Ronja narodila, díky velmi silné bouři pukla a rozdělila se na dvě části. Jak dívka rostla, byla velmi zvídavá. Naučila se lézt na stromy, házet, plavat, běhat po lese, poznávat zvířata i život v přírodě. Velmi ji to lákalo i k průrvě zvané „Pekelná tlama“, která rozdělila hrad i skálu na dvě části. Právě tam se jednoho dne setkala a seznámila s Birkem (Lukáš Černoch), který se narodil stejné bouřlivé noci, co ona. Dozvěděla se od něj, že se ve druhé neobydlené části hradu v noci usadila jejich loupežnická banda (Michal Kříž j.h. a Yehor Kondratyuk j.h.) v čele s jeho otcem Borkem (Jan Hušek) a jeho matkou Undisou (Marta Vítů). Společně pak přeskakovali přes průrvu, která je od sebe oddělovala, až do ní během jednoho nešťastného skoku Birk spadl. Naštěstí se ho Ronje podařilo vytáhnout ven a zachránit mu tak život. Ačkoli jejich rodiny, a hlavně otcové, vůči sobě chovali velkou nevraživost a nepřátelství, oni se bez jejich vědomí postupně stávali nejlepšími kamarády. Tak jako tehdy pomohla ona jemu z Pekelné tlamy, on ji zase jednou pomohl z husté mlhy a jindy v zimě vytáhnout nohu, když jí zapadla do nory lesních skřítků. Ona jemu zase nosila tajně jídlo, když Borkovcům došly zásoby a přístupové cesty k hradu byly zapadané sněhem. Na jaře pak na Ronju po příchodu domů čekalo nemilé překvapení, když u nich našla zmláceného a svázaného Birka. Mattis ho zajal a chce ho využít k vydírání, aby Borek se svou tlupou hrad opustil. To Ronju velmi rozčílí a když se večer sejdou u Pekelné tlamy, Ronja přeskočí na druhou stranu, aby se tak rovněž stala Borkovým rukojmím. Vyjednávání tedy ztrácí smysl a oba si tedy vrací své děti zpět. Nicméně ve vzájemném souboji se musí podle prastarých loupežnických pravidel rozhodnout, který z otců se stane loupežnickým hejtmanem všech. Vyhrává Mattis a mezi všemi nakonec dochází k usmíření.

Jak už jsem zmínila v úvodu, byla tato inscenace (překlad knihy: Olga Kühnelová, dramatizace: Jan Jankovský, režie a dramaturgie: Jan Jankovský a Jan Plouhar, hudba: Lubor Bořek, scéna: Štěpán Jirák, kostýmy: Lenka Odvárková, a další) na repertoáru přes osm let a za tu dobu se v obsazení vystřídalo vícero herců i několik lidí z technického úseku. Pro někoho tak tato derniéra byla i něco jako premiéra; jako třeba pro Honzu Huška v roli Borka nebo Lukáše Černocha v roli Birka. Některé z nich pak navíc trochu pozlobily paruky, které jednotlivé klany od sebe odlišovaly, což diváky trochu škodolibě pobavilo. Hezký příběh, pěkné a funkční kulisy i kostýmy, a k tomu i dobré a zábavné herecké výkony, asi tak bych ve zkratce mohla charakterizovat svůj vlastní dojem. Myslím, že tomu všichni dali, co mohli i že si toto rozloučení s Ronjou všichni na jevišti společně užili. Odlehčená atmosféra se pak přenesla i do hlediště, kde se malí i velcí diváci dobře bavili. Sama se divím, že mne tato knížka i příběh minuly. Aspoň jsem si tedy zase o něco doplnila své nedostatky. Pozdě ale přece. Už teď jsem zvědavá, s jakou další pohádkou či rodinným příběhem v ČS přijdou příště.
Hodnocení: 57 %


Foto z derniéry

0 Comments:

Okomentovat

<< Home