Divadlo a já: "Kaktusový květ"

(Abe Burrows)

„Tato brilantní komedie o zubaři, který je zapřisáhlým starým mládencem a rozhodne se tedy lhát své milence, skvěle kombinuje situační humor a romantiku.“ (premiéra 29. prosince 2021)

Krásný den 18. června 2025 jsme se rozhodli strávit v Praze a hned ráno jsme ho začali návštěvou úžasné výstavy věnované Egyptu a především pokladům nalezeným v Tutanchamonově hrobce. Po dobrém obědě a procházce Prahou, jsme navečer dorazili do Divadla Palace právě na tuto komedii podle francouzské hry Pierra Barilleta a Jean-Pierre Gredyho. Pro americkou Broadway ji adaptoval I. A. L. Diamond, který je rovněž scénáristou filmového hitu „Někdo to rád horké“. Stejně tak i tato komedie byla v roce 1969 zfilmována, a dokonce má na kontě i jednoho Oskara, Zlatý glóbus a mnoho dalších cen (hlavní role zde ztvárnili Walter Matthau, Goldie Hawnová a Ingrid Bergmanová). Velice úspěšná i oblíbená je i na divadle. U nás si ji na konci roku 2021 do svého repertoáru zařadila i Divadelní společnost Háta, která s ní kromě Divadla Palace navštěvuje i mnoho dalších divadel po republice.

V bytě uniká plyn, ale naštěstí se Igoru Sullivanovi (Václav Jiráček) podaří do vedlejšího bytu včas dostat a zachránit tak život Toni Simmonsové (Betka Stanková). Později se od ní dozvídá, že si ho pustila úmyslně kvůli ženatému zubaři se třemi dětmi Julianu Winstonovi (Lukáš Vaculík) a že už mu i poslala dopis na rozloučenou. Následně Igora požádá, aby mu do ordinace zavolal a vyřídil mu, že je naživu. Doktor však má právě v ordinaci svého pravidelného pacienta i přítele Harveyho Greenfielda (Roman Štolpa) a v čekárně čeká i paní Durantová (Ivana Andrlová). Jeho sestra Stephanie Dickinsonová (Adéla Gondíková) tak nemůže telefon předat. Jakmile si ale doktor přečte dopis od Toni, okamžitě za ní spěchá. Je rád, když zjistí, že je v pořádku. Uvědomuje si, že ji miluje a chce si ji po roční známosti opravdu vzít. Ona by se však ještě předtím ráda setkala s jeho ženou. Háček je ale v tom, že on žádnou nemá a ani tři děti. Bojí se říct jí pravdu, a tak se začne do svých lží víc zamotávat. Požádá slečnu Dickinsonovou, aby na chvilku zahrála jeho rozvodu chtivou ženu. Povede se jí to tak přesvědčivě, že ze své ženy nakonec Julián „musí udělat“ nymfomanku, která má již svého milence. Do jeho role tak „angažuje“ Harveyho, který se však již schází s jednou dívkou lehčích mravů (Lucie Svobodová). Z upjaté Stephanie se stává velmi atraktivní a žádoucí dáma, které již delší dobu nadbíhá i seňor Arturo Sanchez (Juraj Bernáth), španělský svůdce, diplomat i pacient Dr. Winstona v jedné osobě. Jak pak může dopadnou večírek v baru, ve kterém se dost neplánovaně nakonec všichni potkají? Dozví se nakonec Toni pravdu? A kdo koho vlastně nakonec skutečně miluje?

I když tento typ her úplně nevyhledávám, občas si na nějakou podobnou komedii pro odlehčení zajdu. Také se ráda někdy pobavím, ale mám raději o něco přirozenější herecké projevy, což mi chybělo hlavně u představitelů vedlejších postav Romana Štolpy a Lucie Svobodové. Oproti tomu Adéla Gondíková v roli slečny Dickinsonové excelovala a za mě byla jednoznačně tahounem celé inscenace (autorů – překlad: Martin Novotný, režie: Roman Štolpa, výprava a kostýmy: Miroslav Král, a další). Nemusela nijak „přehrávat“ a někdy jen pouhým výrazem obličeje dokázala skvěle vystihnout pocity i náladu své postavy a celé konkrétní situace, ve které se právě ocitla. Mám ráda její přirozenost, optimismus i nadhled, které dovede promítnout i do svých rolí. Obdobně mne zaujala také Betka Stanková v roli rozverné i lehce naivní Toni. Chvilku působila jako puberťačka a jindy zas jako racionálně uvažující a férová žena, která chce se všemi jednat upřímně a na rovinu. Trošku mi tím připomněla i svou roli Bugyny z Rebelů, kterou skvěle ztvárnila již před zhruba 25 lety. Václav Jiráček prakticky téměř vše odehrál v ručníku nebo županu, Ivana Andrlová příliš prostoru nedostala a Juraj Bernáth pak více působil až karikaturně. Nicméně i oni si připsali pár vtipných momentů. Hlavní role a bez alternace zde patřila Lukáši Vaculíkovi. Z jeho výkonu mám však takové rozpačitější dojmy. Zpočátku měl takový spíše nevýrazný projev, ne tak silný hlas, ale postupně se „rozjel“ trochu víc. Scéna byla navržena velmi jednoduše, ale líbilo se mi, jak každý přidal ruku k dílu a společně ji vždy všichni poupravili na následující obraz. Působili jako dobře sehraný tým. Podle reakcí se širšímu publiku tato hra líbila, takže kdo se rád baví a preferuje tento lehčí žánr, určitě si zde přijde na své.

Moje hodnocení: 47 %