Divadlo a já: "La Traviata" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Giuseppe Verdi)

„Opera o nejslavnější dívce se špatnou pověstí.“ (premiéra 9. června 2013)

Po delší době jsem se zase jednou rozhodla pro návštěvu opery, a to konkrétně v našem Severočeském divadle dne 4. června 2024. V hlavní roli Violetty zde měla být speciálním hostem americká sopranistka Kaylee Norris, která zde absolvovala svůj debut o pár měsíců dříve, přesněji 27. března. I když nejsem až tak velkým příznivcem tohoto žánru, jednu z nejslavnějších i nejhranějších oper Giuseppe Verdiho je určitě třeba znát a někdy vidět naživo. Inspirací pro ni se mu stal román Alexandra Dumase ml. „Dáma s kaméliemi“, který v něm zpracoval pravdivý příběh Marie Duplessis, nejmódnější pařížské kurtizány, která zemřela v roce 1847. Navíc Verdiho zaujala také podobnost příběhu s jeho vlastním životem. Sám totiž nějaký čas žil se svou krásnou milenkou, sopranistkou Giuseppinou Strepponi. K jeho hudbě pak přidal libreto Francesco Maria Piave. Od své premiéry 6. března 1853, a ještě úspěšnějšího druhého uvedení 6. května 1854, už tak brázdí světová (i česká) jeviště více než 170 let. Režii v ústeckém divadle svěřili Martinu Dubovicovi, který přiznal, že za svou operní kariéru (tedy za 40 let a 150 oper) dělal La Traviatu poprvé. Oproti tomu třeba Verdiho Nabucco bylo pro zdejší divadlo jeho již třetím nastudováním.

Známá pařížská kurtizána Violetta Valery (Kaylee Norris) ve svém domě po delší době pořádá večírek. Mezi mnoha hosty se zde objevil i Alfred Germont (Nikolas Lobas), který ji již déle miluje. Jakmile se mu naskytne příležitost, vyzná se jí ze své lásky. Ona tomu nechce věřit a zprvu se mu vysmívá. Má ráda svou svobodu a volný život, přesto ale také sní o opětované lásce. Rozhodne se tomu tedy dát šanci. Zanedlouho spolu žijí na jeho venkovském sídle. Jakmile však Alfred odjede řešit svou finanční situaci, navštíví ji jeho otec Georges (Richard Haan). Žádá ji, aby se s jeho synem rozešla, neboť se mylně domnívá, že je s ním kvůli penězům. Rovněž nechce, aby její pověst zničila renomé jeho rodiny. Nakonec se nechá přesvědčit, napíše mu dopis na rozloučenou a odjíždí zpět do Paříže. Po nějakém čase si Violetta v doprovodu barona Douphola (Martin Matoušek) vyrazí na večírek své přítelkyně Flory (Monika Sommerová). Nečekaně se zde setkává i s Alfredem, který sem přišel hrát karty, mimo jiné i s vikomtem z Letorieru Gastonem (Tomáš Christian Brázda). Jakmile ji však uvidí s jiným mužem, ztropí žárlivou scénu a přede všemi ji urazí. Violetta je vážně nemocná a po tomto tlaku se její zdravotní stav ještě zhorší. Ve svém bytě, kde se o ni stará její služebná (Lenka Jarolímková Schützová) a doktor Grenville (Serguey Nikitine), pomalu umírá. Jakmile se o tom dozví Alfred, spěchá k ní. Plni lásky sní o společném životě, ale již marně. Umírá mu v náručí. A jeho otec lituje, že jim bránil v jejich vztahu.

V dalších rolích – Markýz d'Obigny: Petr Matuszek; Joseph: Vladimír Štěpka; Flořin sluha: Karel Fieweger; posluha: Otakar Hájek; taneční pár, orchestr, sbor a balet SDOB.

Podle všeho to vypadá, že tuto operu (autorů – režie: Martin Dubovic, dirigent: Miloš Formáček, libreto: Francesco Maria Piave, scéna a kostýmy: Josef Jelínek, choreografie: Vladimír Gončarov, sbormistr: Milan Kaňák, korepetice: Irina Lorentz, nápověda: Eva Jelínková, a další) zde mají na repertoáru již více jak deset let, a hraje se jen několikrát do roka. V hlavních rolích se za tu dobu již také vystřídalo více osob. Ústřední náměty a příběhy mnoha oper mi přijdou v menších obměnách hodně podobné, tudíž ne zas tolik zajímavé a objevné. Tato akorát bohužel nedospěje do úplně šťastného konce. Výraznější složkou v nich pak tedy bývá především hudba a zpěv. O jejich kvalitě zde nelze pochybovat. Krásně napsaná hudba, navíc hraná živým orchestrem přidává všemu zcela jiný rozměr. Velice výjimečné byly i pěvecké výkony. I přestože opernímu zpěvu mnoho nerozumím a neholduji, musím uznat, že Kaylee Norris byla opravdu úžasná. Její soprán zněl naprosto bezchybně a dokázala s ním pracovat ve všech možných polohách. Velmi dobře do něj i do svého výrazu promítla celou škálu emocí své postavy, na které je tato opera zcela postavená. Zpočátku mi s ní hlas a zpěv Nikolase Lobase (původním jménem Nikolaj Višnjakov) příliš nesouzněl, ale později se to o něco srovnalo. Sborové zpěvy se mi líbily více. Zaujala mne i pěkně navržená scéna a množství kostýmů Josefa Jelínka. Své divadelní návštěvy jsem si tak rozšířila o další příjemný hudební a operní zážitek.

Moje hodnocení: 68 %