Divadlo a já: "Za dveřmi kanceláří" - host Městského divadla Děčín

(Norm Foster)

„Šest příběhů o „obyčejných lidech“, které jsou plné brilantních dialogů, nemilosrdných faktů a překvapivých point.“ (premiéra 18. února 2023)

Po opravdu hodně dlouhé době jsme se zase jednou vypravili do Městského divadla Děčín, kde 2. dubna 2024 hostoval pražský Komorní Kalich. Přijel sem s hrou jednoho z nejúspěšnější a nejhranějších autorů současnosti, kterým je kanadský dramatik Norm Foster. Tato skvěle vystavěná a vypointovaná komedie se skládá ze šesti mikropříběhů, v nichž se řeší především mezilidské vztahy s mnoha známými motivy z pracovního prostředí jako jsou vyhazovy, přehnané ambice, neúspěch, syndrom vyhoření, nevěra či coming out. Vše se odehrává v několika kancelářích jedné administrativní budovy, a na závěr se některé z osudů spolu překvapivě propojí. Divák by tedy měl držet pozornost od začátku do konce. Jak i sama Tereza Kostková o hře říká: „Divák je její aktivní součástí v tom smyslu, že si sám musí celý příběh poskládat, my herci jsme jako jednotlivé puzzle. Musím říct, že si tuto komedii opravdu užíváme, je pro nás velmi hravá, střídám v ní role, převleky a připadám si trochu jako na škole, když jsme zkoušeli etudy.“ V tom jí musím dát za pravdu, je tam více převleků, postav i gagů, které po pauze ještě vygradují.

V první kanceláři se právě nová šéfová Pamela Gerardová (Tereza Kostková) snaží vyhodit jednoho ze starších reportérů Warrena Kimbla (Václav Kopta), když v tom do místnosti vtrhne jednoruký muž (Aleš Háma). Jeho jméno totiž v popletených titulcích reportáže zaměnili s masovým vrahem a zachytili ho s jeho milenkou, čímž mu zničili život a on si sem přišel s ředitelkou vyřídit účty. Mezitím však na okenní římse nad nimi stojí „sebevrah“.

V další zasedací místnosti kanadští filmoví producenti Dolores Majorsová (Simona Vrbická) a Gordon Blaine (Jiří Vojta) plánují natočit pořádný film a mají proto domluvenou schůzku se slavným režisérem Bobby Hollandem (Aleš Háma). On ale dnes už spíš jen chlastá první ligu a občas si zašňupe koks. Podle toho také vypadají jeho náměty a vize.

Ellie Youngová (Tereza Kostková) po nějaký čas nechávala sledovat svého manžela a filmového agenta Marka Younga (Václav Kopta). Nyní ho do jeho přízemní kanceláře přišla konfrontovat s důkazy nevěry. I přestože má fotky s jeho milenkami, on neustále zapírá a lže. Dokonce vyhrožuje, že skočí z okna, jenže bohužel sídlí v přízemí a do 10. patra prý nejede výtah.

Do čtvrté kanceláře, která patří právníkovi zabývajícímu se autorskými právy Richardu Pennymu (Jiří Vojta), nečekaně vtrhnou jeho rodiče – velice autoritativní matka Rhonda Pennyová (Simona Vrbická) a uťápnutý otec Lloyd (Aleš Háma). Zdá se, že právě nastal čas, aby se jim svěřil, že je gay, a také že jeho bratr Neil o tom ví.

I Stana Thurbera (Jiří Vojta), který po svém otci zdědil dostihovou stáj, koně i žokeje, čeká dnes nelehký úkol. Musí jednoho ze žokejů Artieho Barnese (Václav Kopta) vyhodit, jelikož výrazně přibral, a dokonce pod ním už jeden kůň zemřel na infarkt. Byl přítelem jeho otce, a tak se nechce tak lehce vzdát. Nakonec přeci jen ustoupí, neboť ví, že už dva roky nevyhrál a musí si zajít na psychoterapii.

Tam také víceméně vše končí. Právě u psychiatričky Sharon Freemanové (Tereza Kostková) totiž na okenní římsu vylezl její klient Neil Penny (Václav Kopta). Nemůže ho odtamtud dostat, a tak je dost nervózní, neboť dnes navíc dost spěchá, protože chce po roce samoty konečně vyrazit na společný víkend se svým novým objevem. Mimoto se bojí, že by jí to mohlo zkazit její reputaci. Navíc se k ní vnutí i prodejce kožených diářů Henry Hatcher (Jiří Vojta), který se jí mimochodem svěří i s některými ze svých osobních problémů s manželkou, která je sekretářkou u Richarda Pennyho, a také se vyspala s Markem Youngem. Nakonec se s ním dohodne, že když dostane Neila z římsy do 17h hodin, koupí od něj diář pro každého na patře. To už se zde ale objeví i Neilovy rodiče, a také její poslední klient Artie, který se o hodinu zpozdil. Na něj pak má velkou pivku Henry, neboť právě kvůli němu přišel o velkou investici. A kdo je vlastně onou slavnou spisovatelkou Margaret, jejíž knihy jsou snad v každé kanceláři?

Vytvořit „mozaikovou“ komedii jako skládačku ze šesti dílků puzzle, které do sebe v posledním příběhu zapadnou, mi přišel jako docela zajímavý nápad. Když jsem pak viděla i její obsazení určitě to slibovalo skvělou zábavu. Rozhodně bylo vidět, jak si všichni herci (i herečky) své „převtělování“ do několika různých rolí a množství kratších zábavně podaných gagů užívají. Vzájemně se skvěle doplňovali, pěkně se prostřídali a odehráli spoustu vtipných scének. Některé z nich byly však o něco zdařilejší, obzvláště ty z druhé půlky, a ty také více zapadaly do závěrečného propojení několika postav. U prvních dvou mi chyběla výraznější pointa, a také právě to napojení na ty další. Možná by také této téměř tříhodinové inscenaci (s pauzou) v určitých místech prospělo určité zkrácení, aby se některé motivy tolik neopakovaly. Scéna byla poměrně jednoduše navržená. Jejím hlavním prvkem byla větší okna s využitím videoprojekce, které na divadle zrovna moc neuznávám, ale pomohlo jim to lépe a rychleji měnit jednotlivé výhledy z různých kanceláří. I tak se tato konverzační komedie (autorů – překlad: Martin Fahrner, scéna: Karel Čapek, kostýmy: Lenka Polášková, režie: Jiří Seydler, a další), hlavně díky pestrým výkonům, celkem povedla a diváci se slušně bavili. Škoda jen, že jsme sehnali místa už jenom dozadu na balkon.

Moje hodnocení: 63 %