Divadlo a já: "Trója" - RockOpera Praha

(Pavla Forest a Milan Steigerwald)

„Rocková opera o nejslavnějším válečném konfliktu světa, který vznikl kvůli jedné krásné ženě.“ (premiéra 1. září 2020)

Stejně jako před třemi lety zahajují v RockOpeře Praha novou sezónu právě tímto bájným příběhem velké lásky a bohužel i války. V roce 2020 se však jednalo o její první uvedení a kvůli vládním opatřením o odloženou premiéru, která byla původně naplánovaná na 19. března. Nicméně skladby z ní poprvé zazněly už na silvestra roku 2019 při její koncertní premiéře. V rámci zahájení této nové sezóny (a stejně jako loni) sem také 14. září 2023 pozvali handpanistu a výrobce NEO handpanů Jiřího Káše, z jehož produkce pocházela i hlavní cena pro výherkyni letní soutěže. Spolu s ním ji předávala Bára Basiková, která jako speciální host pokřtila i tuto celou sezónu. Autorská rocková opera „Trója“ navazuje na tři předchozí, které rovněž souvisí s antickou historií, a rozšiřuje tak tuto sérii - „7 proti Thébám“, „Oidipus Tyranus“ a „Antigona“. I zde zahraje živá kapela (klávesy: Milan Steigerwald, bicí: Richard Scheufler ml., basová kytara: Richard Scheufler st. a kytara: Jan Peš) a zapojí se Sbor rockové akademie pod vedením Evy Šormové. Do četnějších soubojů se tentokrát přidá skupina historického a scénického šermu BURDÝŘI (Jakub Švec, Alessandro Canini, Letizia Penthesilea Fabbri, Frederico Colicio, Tadeáš Rock), kterou zde přizvali ke spolupráci. Pro mne je to po „Malém princi“ druhá návštěva této jedinečné holešovické scény.

Na začátku všeho byla otázka, „která ze tří bohyň je nejkrásnější?“. Paris (Honza Tláskal) měl volit mezi Afrodíté (Miroslava Časarová), Hérou (Marie Steigerwaldová) nebo Athénou (Veronika Martincová). Vybral si bohyni lásky Afrodité, která tak od této chvíle vedla jeho další kroky, když mu přislíbila lásku krásné Heleny (Daniela Gildenlöw Langrová). Okamžitě, jak ji spatřil, se do sebe zamilovali. Nic mu nevadilo, že jejím mužem je spartský král Meneláos (Tadeáš Rock), a i přesto se ji rozhodl odvést do jeho rodné Tróje. Místo nastolení míru, tím tak dochází k vyhlášení války, před čímž ho jeho bratr Hektor (Josef Macek) varoval. Také se tím vyplní jedno z Kassandřiných (Pavla Forest) proroctví, že se Paris stane zkázou celé Tróje. Jejich návrat domů však musí spolu s králem Priamem (Petr Opava) a královnou Hekabou (Pája Lukášová) patřičně oslavit. Bohužel však zatím příliš netuší, co pro ně přítomnost unesené Heleny bude znamenat. Rozhněvaný Meneláos totiž spolu se svým bratrem Agamemnónem (Jiří Zonyga) začíná stavět obří armádu, jejíž součástí by měl být i zdatný bojovník Achilles (Martin Sluka). Jemu zase věštba předpověděla, že pokud do Tróji odjede, nikdy už se nevrátí domů, zemře mladý, ale jeho sláva bude nesmrtelná. Válka to bude dlouhá a krvavá, neboť bude stát mnoho lidských životů. Nakonec rovněž zpečetí osud Tróje, která po domnělém vítězství a chytrém tahu protivníka nakonec nadobro prohraje. Opravdu stála jedna osudová láska za takovou pomstu?

V dalších rolích – Médium Artemis: Helena Kubelková; trojský silák: Jiří Bubeník; Faun: Matěj Kohout; Nymfa: Dasha Filippskaya; trojské tanečnice: Jana Jiroušková, Zuzana Dovalová a Susana Hora; kněžky: Alexandra Šerá a Barbara Eichlerová; trojané: Petr Novák, Viktor Artner a Timur Aidarbekov; dcera Agamemnóna: Zoja Lišková; bojovníci: skupina scénického šermu BURDÝŘI a Sbor rockové akademie pod vedením Evy Šormové.

Po několika letních oddechovkách jsme si teď teda dopřáli pořádný operně-rockový nářez. Silné téma známého krvavého příběhu lásky i zrady zde autoři a tvůrčí tým (hudba: Milan Steigerwald, libreto: Pavla Forest, výprava: Laura Vlčková, projekce: Michaela Fišerová a Michal Klodner, hudební spolupráce: Daniel Wunsch, choreografie: Irina Andreeva, Zuzana Dovalová a Jakub Švec, režie: Irina Andreeva, sborové aranžmá: Daniel Wunsch, orchestrální aranžmá: Richard Scheufler mladší, jevištní mistryně: Jana Eichlerová, a další) opět upravili svým osobitým způsobem a samozřejmě ho oblékli do pořádně rockového hávu. Hudba byla opravdu dobrá, ale většinou až příliš silná a natolik výrazná, že se v ní bohužel ztrácel zpěv, a hlavně slova mnoha písní. Naštěstí někteří interpreti měli natolik výrazné hlasy, že k nám přeci jen i přes ten „rachot“ něco proniklo. Nejvíce mne zaujali Martin Sluka jako Achilles a také Veronika Martincová coby Athéna. Jejich hlasy i projev mi byly opravdu sympatické a působily nejpřirozeněji. Rozhodně se mi ale líbili i představitelé ústřední dvojice Parida a Heleny, tedy Honza Tláskal a Daniela G. Langrová, stejně jako Jiří Zonyga v roli krále Agamemnóna (i když jsem si tam přála spíše mého oblíbeného Kamila Střihavku). Rovněž pěvecký výkon představitele krále Priama Petra Opavy stál za to. Jinak postav tam tedy bylo požehnaně, až jsem se v nich občas ztrácela, a třeba postavy Nymfy a Fauna mne tam trochu mátly. I když byl Matěj Kohout zábavný a trochu vše odlehčoval, příliš mi tam tyto postavy nezapadaly. Oproti tomu si moc dobře poradili s choreografií soubojů, k čemuž využili „profesionální“ šermíře ze skupiny Burdýři. Tyto scény, stejně jako ohnivá show či další akrobacie, patřily k těm nejdynamičtějším a byly zde moc pěkným zpestřením. Rozhodně to byl velmi odvážný počin pokusit se upravit tak velký příběh pro tak malé jeviště i časoprostor. Jak sama Pavla Forest, která zde velmi dobře ztvárnila i Kassandru, říká: „Nevycházeli jsme z žádné doposud známé filmové či literární adaptace. Zajímala nás jen pověst, na jejímž základě jsme zpracovali zcela nový scénář.“ A myslím, že se to povedlo. Hlavní linka příběhu i s nějakými dalšími motivy tam určitě byla. Nicméně se předpokládá, že divák už tento příběh zná. Jinak by ho z tohoto pojetí, které není až tolik popisné a hodně z něj je řečeno jen ve zkratce, nemusel tak úplně pobrat. Zdařilé kostýmy Laury Vlčkové, které kombinovaly odkazy k antice s rockovým stylem, však pomáhaly mnohé dokreslit. Díky velice úsporné scéně, neboť ve zdejší „aréně“ není příliš prostoru a možností, a také kvůli zpěvu s mikrofony v ruce to ale celé působí spíše jako scénický koncert proložený akrobatickými čísly. Každopádně o hudbě a zpěvu to tu má být především, a toho jsme si užili řádně.

Moje hodnocení: 65 %