Divadlo a já: "Afrikania"

(Eva Asterová, Josef Tichý, Petr Liška)

„Divoká příroda v taneční stylizaci a působivé efekty černého divadla. Turisté, pošťák a jedno velké, hravé nedorozumění.“ (premiéra 1. dubna 2010)

Tento rok se zatím nese ve znamení poznávání nových divadel. Po Vršovickém divadle MANA jsem si vybrala svůj další vánoční dárek, a tím byla vstupenka do Divadla IMAGE (black light theater), jehož příběh začíná v roce 1989. Tehdy totiž Alexander Čihař a Eva Asterová odešli ze svého angažmá v jiném divadle a rozhodli se vybudovat vlastní divadelní společnost. Vzniklo tak nezávislé, soukromé divadlo, propojující černé divadlo, moderní tanec, soudobou hudbu a pantomimu. Nejprve začínali v malém sále klubu Lávka nedaleko Karlova mostu, kde v roce 1990 proběhla jejich první premiéra („Jazzmime Stories“). Následující sezónu přišla nabídka na první zahraniční zájezd a turné po Itálii. Po návratu se přestěhovali do divadelního sálu v Pařížské ulici. Tvořili zde další a další inscenace a získávali si tak větší přízeň zdejšího publika, ale i zájem zahraničních pořadatelů. Nakonec zakotvili na místě jejich současného působiště v Paláci Metro na Národní třídě, kam jsme 9. března 2024 vyrazili i my. Pro nás všechny to zároveň byla zatím první zkušenost s tímto typem „černého divadla“.

Prvním, kdo nastupuje na scénu je pošťák (Michal Hecht jr.), který roznáší dopisy mezi diváky již cestou na jeviště, na kterém se nachází recepce hotelu Afrikania. Není zde však ani adresát, a dokonce ani žádný recepční, který zde akorát zanechal svůj pracovní oděv. Pošťákovi to nedá a chce si ho vyzkoušet. V ten moment však dorazí první hosté, kteří ho samozřejmě považují za recepčního. Jsou jimi manželé Boháčkovi (Michal Hecht a Dita Jančíková), kteří si zde chtějí užít svou exotickou dovolenou. Jejich kratší výstupy s cestou za dobrodružstvím, pak prokládají působivé obrazy zdejší krajiny, kde i stromy mají svou Duši (Johana Hájková), ale také zde lze spatřit mnoho zástupců zdejší fauny od krásně barevných motýlů či otravných much (Jan Kalus), přes krále džungle a jeho lvici (Natálie Kučerová), až po antilopy (Jiří Waňka), zebry či opici (Juraj Klimašovský). Samozřejmě zde nechybí ani místní domorodci. V roli herečky v černém zde byla Božena Nussbergerová.

O nějaký silnější příběh či výraznější dějovou linku, stejně jako o mluvené slovo v této inscenaci (choreografie: Eva Asterová; hudba a zvukové efekty: Zdeněk Zdeněk; producent: Alexander Čihař; text písně Afrikania v jazyce Ngomo Uzulu: Alexander Čihař, zpěv: Konstantin Ruchadze, Markéta Zdeňková, Zdeněk Zdeněk; návrhy kostýmů: Dana Turečková, Eva Asterová; výroba rekvizit: Pavel Plocek, Stojan Nenov, Ivo Maurenc, Daniel Terč; výtvarná spolupráce: Linda Čihařová; světelný design: Jiří Holý;a další) rozhodně nijak zvlášť nejde. Je postavena především na imaginaci černého divadla a jeho vizuální (i hudební) složce, a to především díky pestrým reflexním kostýmům. Jednotlivé obrazy jsou pak prokládány více činoherními a pantomimickými výstupy třech postav, které v tomto výjimečném prostředí prožívají své dovolenkové dobrodružství. Postarali se tak i o trochu zábavnější momenty. Jinak rozhodně bylo na co se dívat. Některé z nápadů vizuálně či choreograficky mne zaujaly více – líbilo se mi třeba ztvárnění trávy, zeber či tanec domorodců. I když to není úplně můj šálek kávy, byla jsem za tuto zkušenost ráda a představení se nám líbilo.

Moje hodnocení: 55 %