Divadlo a já: "O lásce" - zámek Mělník

(Philippe Claudel)

„Je půlnoc. Hodina pravdy. Hodina, kterou si ON a ONA vybrali pro uspořádání vzájemného zúčtování.“ (premiéra 6. září 2009)

O lásce, i když hlavně té sesterské, bylo celé minulé představení (muzikál) „Frozen“, které jsem navštívila. Tentokrát je sice přímo v názvu této hry, ale už spíše ukazuje její poněkud odvrácenou tvář. Tato konverzační komedie v originále s názvem „Parle-moi d´amour“, totiž sleduje pár středního věku, který si po dobu třicetiletého manželství prošel mnoha traumaty, se kterými se teď vzájemně konfrontuje. Je také dosud jedinou hrou Philippa Claudela, který je především romanopiscem. Napsal ji v roce 2008 a původně se hrála v Comedie des Champs-Elysée v Paříži. V české premiéře ji v překladu Alexandra Jerie uvedlo Studio DVA na jevišti Divadla Palace. Později se přesunula na jejich Malou scénu, ale také s ní často hostují po celé republice, a to i během léta. My se tak po téměř roce opět vrátili na letní scénu zámku Mělník, kam ji také dne 25. července 2024 přijeli odehrát.

Blíží se půlnoc a manžel (Karel Roden) se právě vrací domů z firemního večírku. Spíše, než aby byl uvolněn, se ale zdá být více připraven na pořádný „boxerský“ zápas. Do rány mu akorát vstoupí jeho žena (Jana Krausová), která už je na podobné konfrontace i jeho žárlivé scény za dobu jejich třicetiletého manželství zvyklá. Nenechá se tedy příliš vyvést z míry a pouští se s ním do slovní přestřelky, která se stále přiostřuje. Ví, že ačkoli pracuje na vyšší pozici ve státní správě, trpí mnoha komplexy a také arogancí. Velmi rád kritizuje ostatní, aby si tím tak nějak kompenzoval svou vlastní nedostatečnost. Jeho žena tedy přesně ví, na jaká jeho bolavá místa cílit. A i když se jí ho podaří srazit na kolena, ani on jí nezůstane nic dlužen. Jejich byt se mění na bojiště. Dokonce ji zamkne v místnosti, aby neměla možnost úniku. Útočí na ni především přes jejich děti i její zájem o spiritualitu. Zbyla v jejich vztahu ještě vůbec nějaká láska?

Na tématu i provedení této hry (překlad: Alexander Jerie, režie: Adam Kraus, scéna a kostýmy: Jana Krausová, produkce: Hana Urbanová, a další) mi nepřišlo vůbec nic zajímavého ani originálního, neboť manželské hádky jsou běžnou součástí života v mnoha rodinách. Někdy je důležité si svá traumata vyříkat, dostat to ze sebe ven a někam se tak zas posunout. Příšerně barevně sladěná scéna se mi teda vůbec nelíbila. Nicméně pokud měla mít k této zinscenované manželské hádce dráždivý efekt, tak to se povedlo. Já bych v takovém bytě také nezůstala úplně klidná. Jak mám hodnotit výkony, co se hrají samy a které jsem sama viděla v mnoha obměnách i ve svém okolí? Bývalí životní partneři a dnes již jen herečtí kolegové Jana Krausová a Karel Roden si s tím samozřejmě poradili levou zadní. I když chvílemi tam bylo o něco více přehrávaného než přirozeného hraní, nechyběla tam ironie a množství vtipných hlášek. V reálném životě to však bývá i mnohem drsnější a obvykle už ne tolik zábavné, jako když se na to můžeme dívat na divadle, a tedy i z určitého odstupu. Každopádně mne docela překvapuje, jak dlouho se tato inscenace už drží v repertoáru divadla. Sice jsem zase po dlouhé době (od návštěvy hry „Otevřené manželství“) ráda viděla tyto dva herce spolu na jevišti, ale asi bych od toho čekala víc. Nicméně pro mnoho diváků je to zřejmě stále atraktivní a dostatečně zábavný kus.

Moje hodnocení: 35 %