Divadlo a já: "Zavři oči, Maxi!" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Josef Vejlupek a Tomáš Syrovátka)

„Nový původní muzikál s použitím méně známých, ale proklatě dobrých písniček, především z dílny divadla SEMAFOR z období 60. a 70. let.“ (premiéra 2. května 2024)

Tento nový retro muzikál zprostředkovává jakýsi návrat do minulosti. Je postavený na hitech, pod kterými jsou podepsáni především autoři Jiří Suchý a Jiří Šlitr, ale také třeba Karel Vágner, Ferdinand Havlík, Jaromír Klempíř nebo Jiří Štaidl. Pan Jiří Suchý dokonce propůjčil prostory divadla Semafor k několika zkouškám a nechal muzikál doprovázet jeho malým orchestrem pod vedením Jiřího J. N. Svobody (ve složení: Piano – Jiří J. N. Svoboda, basová kytara – Jan L. Střížovský, bicí nástroje – Daniel Petřík, saxofon – David Vrobel, kytara – Martin Černý j.h. a kytara – Milan Kašpárek j.h.). Do jedné z rolí byla také obsazena dlouholetá členka tohoto divadla (od r. 2000) a ústecká rodačka Jolana Haan Smyčková, která v Ústí již také několikrát hostovala. Režie se chopil Filip Nuckolls, dříve působící v ústeckém Činoherním studiu a nyní ředitel Městského divadla v Mostě, který je podepsaný snad pod největším počtem inscenací (alespoň tedy ze žijících divadelních režisérů). I když se věnuje převážně činohře, na zdejším jevišti Severočeského divadla opery a baletu již režíroval i muzikál „My Fair Lady“. Na jevišti se však objeví i další ústečtí rodáci jako je herec Roman Zach, několikanásobná mistryně světa v boxu WBC Fabiana Bytyqi, písničkář Petr Lüftner, jeho mladší sestra a šansoniérka Eliška Lüftnerová, ale také Vokální skupina Grappolo (Karolína Nováková, Martin Černý, Milan Kašpárek a Vratislav Urban), kterou tvoří členové několika ústeckých hudebních skupin. Se zdejší scénou je úzce spojený i Vladimír Gončarov, který přijal angažmá do baletního souboru již v roce 1998. Za rok 2008 obdržel cenu Thálie v oboru balet, pantomima a současný tanec za ztvárnění role Čobana v inscenaci „Cikánské kořeny/í“ a nyní zde působí jako choreograf. My si na muzikál v produkci Josefa Vejlupka a Agentury Monia, který probíhá formou turné po českých městech, zašli do našeho ústeckého divadla dne 9. listopadu 2024.

Max Vrána (Roman Zach) právě prožívá krizi středního věku. Jeho život plyne každodenní rutinou, a i jeho manželství s Hedvikou (Linda Rybová) už mu tak nějak zevšednělo. Po setkání s kamelotem (Petr Lüftner), od kterého si koupí poslední číslo novin, se rázem ocitá v roce 1966 a přesně ve stejném dni, ve kterém byly vydány. Zavítá do místního vyhlášeného podniku, kde se o něj stará servírka Běla (Ester Králová), a kde se může zaposlouchat do hlasu barové zpěvačky Ely (Eliška Lüftnerová). Svým zpěvem tu překvapí ale i uklízečka Hela (Tereza Cromwell), která bývala operní pěvkyní. Max se zde také snaží předstírat, že je někým jiným, aby tak lépe zapůsobil a stal se atraktivním společníkem místních dam. Mezi jeho nově vyvolené patří Stella (Jolana Haan Smyčková), ale také Nela (Fabiana Bytyqi). Namluví jim, že je ředitelem cestovní kanceláře a také si tam s nimi domluví schůzku. Zprvu se zdá, že mu vše prochází, neboť se skutečnému řediteli Čedoku Nováčkovi (Petr Matuszek) celkem zalíbí a ten mu zde opravdu nabídne místo. Nicméně, jak do své hry začne zapadat hlouběji, dámy jeho lži odhalí a pořádně si na něj došlápnou. K jeho smůle je navíc Nela velmi zkušenou boxerkou s opravdu tvrdým „hákem“. Po rychlém pádu Max procitá a rozhodně má se svou ženou co napravovat.

Tento muzikál (autorů - režie: Filip Nuckolls, choreografie: Vladimír Gončarov, kapelník: Jiří J. N. Svoboda, hudební spolupráce: Jakub Přibyl a Tereza Cromwell, scéna a kostýmy: Jan C. Löbl, produkce: Josef Vejlupek, Agentura MONIA Ústí nad Labem, a další), který je volně inspirovaný oblíbeným filmem pro pamětníky „Kristiánem“, nás má přenést do roku 1966. Tento návrat do minulosti však začíná již před vstupem do hlediště, když dostanete z rukou kamelota starý výtisk novin ze stejného roku nebo si můžete za tehdejší ceny koupit Starou mysliveckou nebo třeba Vaječný likér. Přiznám se, že toto není zrovna můj oblíbený hudební žánr, nicméně se mi líbilo, s jakou vervou se do něj všichni účinkující pustili. Nejvíce mne zaujalo pestré a originální obsazení. Bylo zajímavé na jednom jevišti slyšet zpívat oblíbeného činoherního i seriálového herce, muzikálovou herečku, zpěvačku i dabérku, písničkáře s akordeonem, šansoniérku, operní zpěvačku, a také boxerku. Ovšem napasovat již existující hity na nějaký smysluplný příběh také skýtá jistá úskalí. V tom jsem vnímala určité nedostatky, stejně jako v přesunech časem i nepříliš nápaditém příběhu. Z písní mi také bohužel žádná nijak neutkvěla v paměti. Nicméně bych chtěla ocenit zpěv především tří dam – Jolany Haan Smyčkové coby zkušené muzikálové zpěvačky, která mne zaujala nejvíce, Terezy Cromwell, která mne překvapila svým kvalitním operním výstupem, a také Eliška Lüftnerová, jejíž šansony si vždy ráda poslechnu. Nejvíce prostoru zde však dostal Roman Zach, který kromě svého hereckého talentu mohl předvést i ten hudební. O něco sympatičtější než jeho Max mi ale byl filmový Kristián, který mu byl určitou předlohou. Scéna byla velmi jednoduše navržená, což je pro „putovní“ představení docela praktické a skladné řešení, ale vypadala tak velmi prostě a nevýrazně. I můj celkový dojem z celého představení je takový rozpačitý. Působilo to na mne jako takový podivný mišmaš, který toho ve mně bohužel příliš nezanechal.

Moje hodnocení: 41 %