Divadlo a já: "Ples upírů"

(Jim Steinman a Michael Kunze)

„Romantický příběh lásky a temných vášní z tajemného prostředí Transylvánie.“ (premiéra 18. září 2025)

Již více jak 8 let uběhlo od prvního českého uvedení (premiéra 12. února 2017) slavného rakouského muzikálu inspirovaného filmem Romana Polanského z roku 1967, když se tento muzikál v novém nastudování loni opět vrátil do Goja Music Hall. Zde měl původně být na programu až do června 2026, nicméně ještě když jsem kupovala lístky na 28. února 2026, jsem netušila, že právě toto odpolední představení bude jeho derniérou. Po této velmi nečekané zprávě v půlce února jsem ale nakonec byla ráda, že jsme ještě měli tuto poslední možnost ho zde vidět. Světová premiéra muzikálu s původním názvem „Tanz der Vampire“ se konala ve Vídni roku 1997 (dokonce v režii samotného Romana Polanského) a jen o rok později získal prestižní IMAGE AWARD za nejlepší muzikál. Autorem hudby je Jim Steinman, jehož skladby proslavily hvězdy jako Meat Loaf, Celine Dion, Bonnie Tyler či Barbra Streisand. Pro titulní píseň tohoto muzikálu využil svůj celosvětově známý hit „Total Eclipse of Heart“ (u nás přezpívaný i Leonou Machálkovou jako „Zatmění“), který zde upravil pro duet. Texty k hudbě doplnil Michael Kunze a do české verze je přebásnil Michael Prostějovský. Ačkoliv tento muzikál od doby svého vzniku dobýval jeviště po celém světě, pro mne to bylo první setkání s ním. Jelikož ale miluji jedinečný muzikál „Dracula“ i upíří tématiku, nechtěla jsem si ho tentokrát nechat ujít. A bylo to teda opravdu na poslední chvíli.

Profesor Abronsius (Petr Matuszek) se spolu se svým asistentem a žákem Alfredem (Filip Antonio) vydal do zapadlé vesnice v srdci Transylvánie, aby zde našli důkazy o existenci upírů. V nehostinné krajině a zimní vánici akorát včas večer narazí na místní hostinec patřící Chagalovi (Tomáš Vaněk) a jeho ženě Rebecce (Renata Podlipská), kde je místní obyvatelé (pěvecká kompany: Marie Šlehoferová, Veronika Říhová, Denisa Grossová, Viola Richterová, Hedvika Tůmová, Pavlína Rainová, Kamil Řezáč, Lukáš Nimburský, Matěj Maruš, Michal Smrkovský, Viktor Georgiu a Michal Valenta) vítají s česnekovými náhrdelníky kolem krku. Zatímco prof. Abronsius začíná větřit, že jsou na dobré stopě, Alfreda zde značně rozptyluje atraktivní služebná Magda (Michaela Nosková). Jakmile se ale zde ubytují a on se setká s krásnou Chagalovou dcerou Sárou (Natálie Grossová), okamžitě se nechá okouzlit právě jí. Na mladou dívku si však dělá zálusk i hrabě von Krolock (Radim Schwab), který ji láká na výroční bál na jeho nedalekém hradu. Jakmile jí pošle po svém sluhovi Koukolovi (Jindřich Nováček) krásné červené boty, ucítí Sára touhu zažít něco nevšedního a vydá se k hradu. Jakmile její otec zjistí, že zmizela, spěchá za ní. Bohužel ho však najdou umrzlého, a navíc s upířím kousancem na krku. I když se z něj stal „nemrtvý“, profesor s Alfredem ho ušetří probodnutí kůlem jenom proto, aby je dovedl k hraběti na jeho hrad. Ten zde na ně již čeká i se svým synem Herbertem (Lukáš Randák) a nabídne jim jednu z komnat. Oni zde však chtějí pátrat nejen po Sáře, ale také po upíří hrobce. Jejich záměr se jim ovšem příliš nevydaří a s tím, jak se blíží půlnoc, se scházejí i další po krvi lačnící hosté (taneční kompany: Natálie Housková, Natálie Hrubá, Nikola Tvrdá, Karolína Doksanská, Kateřina Kalčíková, Josef Vaňousek, Václav Šmíd, Richard Šubrt a Andrej Balko; taneční sólo: Silvia Orfánusová, Michal Klohna a Christopher Paul Rossouw). Sára se tu má stát hřebem dnešního plesu. Mají vůbec nějakou šanci nad upíry vyhrát?

Mezi tři nejvýraznější složky v provedení každého muzikálu samozřejmě patří ta hudební (hudba a texty písní), vizuální (výprava) a výkony (pěvecké, ale i herecké a taneční); takže to vezmu hezky popořadě. Ačkoliv hudba nebyla špatná a živý orchestr se zhruba 20 muzikanty to ještě pozdvihl, byla někdy silnější než zpěv. Bohužel zde také nezaznělo tolik zapamatovatelných melodií a textů jako u mnoha jiných muzikálů. Vlastně jí v mém případě byla pouze jedna, která zahajovala druhou část, a to jen proto, že vychází ze světoznámého hitu. Mnohem více mne ale zaujala velmi dobře a efektně navržená scéna, v níž se celkem svižně střídalo několik rozdílných prostředí – od zasněžených hor a hostince zvenku i zevnitř, přes bránu a komnatu hradu, až po jeho skrytou kryptu, hřbitov i velký taneční sál, ale hlavně také množství nápaditých kostýmů a masek, kterých se zde objevilo kolem 350. K tomu samozřejmě patřilo i skvělé líčení a upíří zuby, o které se jim zde postaral Roman Šmucler a jeho klinika Asklepio. Ty však trochu potrápily při zpěvu, ale i přes ně všichni zvládly své party výborně, jak v sólech, duetech, tak i sborových zpěvech. Společná čísla včetně skvělé choreografie zde zároveň řadím k těm nejlepším momentům celého představení. Úplně nejvíce pak ty s upíry, kteří vylézali z hrobů, aby si mohli společně „zaplesat“. Spolu s hudbou, kostýmy, maskami, parukami, líčením, choreografií i odchodem přes hlediště, to za mne bylo vrcholem celého představení. Muzikál (tvůrčího týmu - produkce: JUDr. František Janeček, režie: Radek Balaš, hudební nastudování a dirigent: Michal Macourek, překlad: Michael Prostějovský, choreografie: Leona Qaša Kvasnicová a Pavla Skálová, výtvarník dekorace: Daniel Dvořák, výtvarník kostýmů: Roman Šolc; animace: Ariadna Nikiforova, mistr zvuku: Lumír Havlas, mistr světel: Sebastien Milde, strojník: Jakub Korach, company manager: Jana Kripnerová, představení řídil: Luboš Vayhel, a další) tak tímto dosáhl naplnění svého názvu i velkého upířího finále (obdobně jako u zombíků z Thrilleru M. Jacksona). Z jednotlivých výkonů bych ještě určitě chtěla vyzdvihnout Natálku Grossovou, která se v prvním nastudování ve svých teprve 14 letech stala nejmladší představitelkou této role. I když nemám srovnání s jejím předešlým výkonem, myslím si, že jí role Sáry sedí více až v tomto věku. Krásně do ní dozrála a odzpívala i odehrála ji opravdu přesvědčivě. Mezi muži sedla nejvíc role Lukášovi Randákovi, který byl coby „homosexuální“ Herbert excelentní. Skvěle udržel tu míru, aby nesklouzl od zábavnosti až k trapnosti. Zábavnou a hezky namaskovanou figurkou zde pak byl i Koukol, do kterého se převtělil Jindřich Nováček. Příjemně mne tu překvapil i Radim Schwab v roli hraběte Krolocka, kterému dodal ten tajemně chladný až démonicky stoický výraz. Zajímavé je pro mne sledovat i vývoj Filipa Antonia, který býval dětskou filmovou hvězdou, a dnes pokračuje převážně coby seriálový a muzikálový herec. Od doby, kdy jsem ho před více než osmi lety viděla v muzikálu „Casanova“ v našem Severočeském divadle, se výrazně posunul. Z ústeckého divadla velmi dobře znám i Petra Matuszka, se kterým zde ztvárnili dvojici houževnatých, ale nepříliš šikovných vědců, kteří vedli nit celého příběhu. Měli jsme krásná místa v páté a šesté řadě, takže jsme si celý muzikál, a bohužel i jeho nečekanou derniéru, mohli opravdu naplno užít.

Moje hodnocení: 78 %