Divadlo a já: "Casanova" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Petr Markov a Zdeněk Barták)

„Původní komediálně laděný muzikál, který představuje nejen proslulého dobyvatele ženských srdcí, ale také diplomata a filozofa.“ (premiéra 29. září 2017)

Světová premiéra muzikálu, pod nímž je podepsána osvědčená autorská dvojice Zdeněk Barták a Petr Markov, proběhla 6. července 2012 na oblíbené open-air scéně na zámku v Hluboké nad Vltavou, pro kterou byl přímo napsán. Po třech úspěšných sezónách se pak Casanova „přestěhoval“ do pražského Divadla Broadway, hrál se také na jihokorejském Daegu International Musical Festivalu či v rámci Divadelního festivalu v Rychnově nad Kněžnou. V letošním roce se pro jeho uvedení rozhodlo i naše Severočeské divadlo opery a baletu v režii Tomáše Christiana Brázdy, který navrhl i scénu, a dokonce stihl i nastudovat roli hraběte Branického. Po „Carmen“ jsem si tedy jen o pár týdnů později dne 4. prosince 2017 zašla na další původní český muzikál. Tentokrát je hlavním hrdinou příběhu z 18. století jeden z nejznámějších prostopášníků a svůdců žen. Kromě této jeho nejznámější polohy ho ale zde chtějí vykreslit i jako „galantního muže ze staré školy, který nevyužíval ženy pouze pro svou rozkoš, ale spíš jako mecenášky, přímluvkyně, a často dokonce jako zdroj cenných informací, ze kterých těžil jako diplomat a špion". Námět tedy zněl velmi lákavě a spolu s ním i obsazení, v němž se objeví i tací, co jsou s „Casanovou“ od samého začátku či od jeho pražského nastudování.

Příběh začíná vzpomínkou na Giacomovy (Filip Antonio) desáté narozeniny, kdy nahlížel do divadelní šatny, v níž se převlékaly herečky. Jedna z nich ho však odhalila. Za ucho ho přivedla mezi ostatní, ale děvčata z něj měla spíše legraci. Tak současně jednašedesátiletý Casanova de Seingalt (Jan Urban) vzpomíná na dětství. Působí jako knihovník na zámku hraběte Josefa Emanuela Valdštejna v Duchcově (Jaromír Adamec), se kterým často a rád hraje karty. Tomu právě Líza (Zuzana Benešová) přinese psaní od jeho sestřenice Karolíny z Bubna (Radka Fišarová), ve kterém mu píše, že k ní z Ameriky přijela na návštěvu neteř Adéla Bullitová (Eliška Ochmanová), jejíž rodina vlastní solné doly ve Virginii. A že by obě rády osobně poznaly onoho pověstného svůdníka Casanovu, který si navíc dopisuje s mnoha významnými osobnostmi jako je třeba Voltaire, Jean-Jacques Rousseau či carevna Kateřina Veliká. Samy se tedy k Valdštejnovi pozvou na návštěvu. Do Duchcova s nimi přijíždí i velmi ambiciózní správce Karolínina panství Bednář (Jakub Šlégr), který má pro svou paní velkou slabost. Rád by si tedy pořídil šlechtický titul a stal se jejím pátým manželem. Na ni však mnohem více jako magnet působí bohémský Casanova, kterého její správce tedy rovnou coby svého soka nesnáší. Adéle rovněž tento stárnoucí „don juan“ příliš do oka nepadl. Svůj názor na něj svěří tetičce a ta pak i svému bratranci Valdštejnovi. Ten proto navrhne Adéle uzavřít sázku, že ještě před svým odjezdem na Casanovu změní názor a podlehne jeho šarmu. Ona pak kontruje, že to ona ho zesměšní, a naopak on jí bude zobat z ruky. U večeře pak dojde na vyprávění, jak Girolamo Casanova (Martin Novotný) vlastnil tkalcovskou dílnu v Paříži, ve které pracovalo dvacet dvacetiletých dívek. Emancipovanou komtesu Adélu příběh natolik pohoršil, že vyzve Casanovu na souboj kordy. Od Bednáře dostane tip, na jaké místo ho zasáhnout, ale on její meč zachytí a přiloží si ho na srdce s prohlášením, že by měla mířit právě tam. Casanova vypráví i další příběhy – o výuce francouzštiny, opeře ve Varšavě a souboji s polským hrabětem Branickým (Tomáš Christian Brázda) kvůli jedné herečce. Dokonce připomene i své zatčení v benátském vězení, které ve vyprávění trochu přikrášlil. Malý Giacoma ale vše uvede na pravou míru (třeba že ve vězení nebyl několik dní, ale pár hodin, že patnáctileté dívce bylo ve skutečnosti jednatřicet a všech žen nebyly tisíce, ale „jen“ 135). Adéla se také vkrade do Casanovy knihovny a objeví zde jeho sbírku básní, která zabrnká na její struny. Nerada tedy přiznává, že se v něm možná mýlila. Před jejich odjezdem chce Valdštejn ještě rozsoudit, kdo tedy prohrál sázku. Oba se jednohlasně přihlásí, a tak není vítěze. Karolína básní o jeho galantnosti a rozhodně by si ještě někdy chtěla přijet s Casanovou zahrát karty. Valdštejn zírá, jak to jeho chráněnec se ženami stále umí a navrhne mu, aby sepsal své paměti, které by ho na rozdíl od ostatních jeho děl mohly více proslavit. Kniha pod názvem „Historie mého života“ opravdu sklidí obrovský úspěch, a dokonce i v roce 1797 ženy stojí frontu, aby se jim podepsal či ho jen mohly spatřit.

V dalších rolích – Paula – Lucie Prágerová, Aneta a Teresa: Adriana Bajtková a Aneta Dobešová, Czapski: Miloslav Nechyba, a taneční company.

Přiznávám se bez mučení, že opera zrovna není můj oblíbený žánr, ale když v našem SD opery a baletu nastudují muzikál, ráda zavítám. Moc jsem se těšila i na Radku Fišarovou, kterou mám ráda a již párkrát jsem měla možnost setkat se s ní osobně. Bohužel ale pro mne zde bylo trochu zklamáním, že ve zpěvu dostala jen tak malý prostor a nemohla „rozbalit“ své výtečné hlasové kvality. Nicméně předvedla alespoň ty komediální, když coby rozvrkočená hraběnka Karolína dychtila po Casanovi. V jeho roli se pak vystřídali hned tři protagonisté. Nejmladší Filip Antonio vtipně glosoval a uváděl vše na pravou míru, Martin Novotný zase představoval onoho známého „don juana“ při jeho největších dobrodružstvích se ženami. Stárnoucího elegána pak ztvárnil Jan Urban. Filip je na svůj věk určitě velmi talentovaný, ale zdálo se mi, že si trochu šlapal na jazyk. Dost možná ale za to mohlo i špatné ozvučení, což jsem pozorovala i v některých písních (sykavky, přílišná hlasitost, která někdy až trhala uši, …). Martin dostal pro muže velmi atraktivní roli, kterou dobře odzpíval, ale v projevu na mne působil trochu topornějším dojmem. Do role se položil na mne příliš staticky. Nejlépe mi tak z Casanovského hodnocení vychází Jan Urban. I když jeho úkolem už nebylo jen oslňovat ženy, dokázal i toto jeho image částečně udržet. Ještě lépe si se svou rolí Bednáře, který zde plnil určitou úlohu záporáka, vyhrál i Jakub Šlégr. Hlásek jako konipásek, skvěle předvedený německý přízvuk i jeho nasazení si určitě dobře zapamatuji. Na jedničku odzpívala i Zuzana Benešová, ale jednoznačně nejlepší výkon (jak pěvecky, tak i herecky) předvedla Eliška Ochmanová, která je s tímto muzikálem spojená už od jeho začátku na Hluboké (stejně jako třeba i Filip Antonio, Zuzana Benešová nebo Jaromír Adamec). Coby komtesa Adéla dostala na jevišti výrazný prostor, který skvěle vyplnila a tento muzikál (i v mém hodnocení) pozvedla. To dokázaly také upravené kostýmy z původní inscenace Divadla Pikl i scéna využívající měnící se videoprojekce, které funkčně dokreslily atmosféru doby i prostředí. Hudba, která zabrousila hned do několika žánrů, a hlavně nijak zvlášť působivé texty mne zrovna příliš neoslovily. Přesto si myslím, že na nějakou letní scénu (třeba i na Duchcovském zámku), by tento „Casanova“ (autorů – libreto a texty písní: Petr Markov, hudba: Zdeněk Barták, kostýmy: Zdena Krnáčová a kol., choreografie: Vladimír Gončarov, scéna a režie: Tomáš Christian Brázda) mohl velmi mile a příjemně zapadnout.
Moje hodnocení: 65 %