"Kdo se bojí Virginie Woolfové?" - host Krušnohorského divadla
(Edward Franklin Albee)
„Slavné komorní drama plné překvapivých zvratů i absurdních krutých her je sondou do partnerských vztahů.“ (premiéra 15. března 2014)
Nejslavnější hrou Edwarda Franklina Albeeho je zcela jistě právě tato hra, kterou u nás překládají rovněž i jako „Kdopak by se Kafky bál?“. Autor ji po padesáti letech lehce zkrátil a do češtiny tuto novou verzi přeložil Jiří Josek. Momentálně ji ve svém repertoáru nabízí Divadlo Rokoko. Na festivalu Young for young v červnu 2016 získala Cenu studentské poroty a již v roce 2014 v anketě portálu i-divadlo.cz obsadila 1. místo v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon roku pro Veroniku Gajerovou, 2. místo v kategorii Nejlepší inscenace roku a pro Aleš Procházku pak významné umístění v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon roku. V šedesátých letech hra vznikla jako absurdní drama, neboť bořila mýtus o tzv. americkém snu. Dnes bychom ji zařadili spíše do proudu „cool“ dramatiky s překvapivě aktuální výpovědí o našich frustracích v současné morálně pokřivené společnosti, kde své hlavní místo zaujímají peníze a prestiž.
Právě skončil pravidelný sobotní večírek u rektora, ze kterého se domu vrací i manželé Martha (Veronika Gajerová) a George (Aleš Procházka). On je vysokoškolským profesorem matematiky, který marně touží po postu děkana, a tuto jeho „neschopnost“ mu jeho žena, mimo jiné i dcera rektora, neustále předhazuje. Ráda ho tím popichuje a provokuje i před ostatními lidmi. Když už si George myslí, že dnešní večer neustálého ponižování ustál a chce si dát v pohodlí domova svou poslední sklenku whisky před uložením se k spánku, sdělí mu jeho žena, že jim každou chvíli dorazí návštěva. Nic nevadí, že již večer značně pokročil, a u dveří zvoní očekávaná dvojice mladých manželů - Nick (Viktor Dvořák) a Honey (Veronika Kubařová). On je novější posilou profesorského sboru na katedře biologie a velmi ambiciózním konkurentem George o budoucí funkci děkana fakulty přírodních věd. Proti tomu Honey působí jako slušná a možná trochu hloupoučká šedá myška, která do této společnosti příliš nezapadá. Nicméně po rozpačitějším začátku a s přibývajícím časem i vypitými sklenkami alkoholu se mnohé zábrany uvolňují. Oba páry se postupně svěřují i se svými největšími frustracemi i skrytými tajemstvími. Toho pak následně využijí při hře „Hurá na hosty“ a „Jak pokořit hostitele“. Napětí a provokace mezi staršími manželi roste a přeroste až v Marthino svádění Nicka, který se rovněž nebojí využít situace, zatímco jeho žena zvrací v koupelně. I když tento „úlet“ dovedou až do konce, je Martha výkonem mladého hřebce spíše zklamaná a uvědomuje si, jak moc svého muže miluje a že je zatím jediným mužem v jejím životě, který ji dovede zkrotit i uspokojit. Ten má své velké finále připraveno na ráno, kdy dorazí s pugetem mečíků a během poslední hry „Vychováváme dítě“ se mu podaří „pohřbít“ jejich fiktivního syna. Nickovi postupně dochází, že se stali jenom součástí jejich podivné hry, a po bizarní noci raději už se svou ženou vyklidí pole. I přes absurdní přesto do jisté míry skvěle fungující vztah končí Martha opět v Georgově hřejivém náručí s říkankou…Kdo se bojí Virginie Woolfové, Woolfové, Woolfové?...Já, já...
Když jsem zamlouvala lístky na tuto úžasnou inscenaci (autorů – překlad: Jiří Josek, režie: Petr Svojtka, dramaturg: Jiří Janků, scéna: Ondřej Nekvasil a Zuzana Ježková, kostýmy: Zuzana Ježková, hudba: Vladimír Nejedlý a další), bylo v prodeji pouze pár míst. Jaké pak bylo mé překvapení, když jsme přišli do téměř prázdného hlediště. Tak slabou „účast“ jsem v Teplicích ještě neviděla a rozhodně mne velmi „nemile“ překvapila. Kde se stala chyba? To se všichni tak báli Virginie W.? I když to bylo náročnější představení, což bylo patrné i z výrazu naprosto vyčerpané Veroniky Gajerové na konci představení, svou kvalitou rozhodně za vidění stálo. Všem hercům a jejich postavám se podařilo nás okamžitě vtáhnout a my nestačili ani zírat, jak strhující výkony i dynamiku nasadili a dokázali je ještě vystupňovat. Předvedly jedny z nejlepších výkonů, co jsem kdy na divadle viděla, obzvláště pak Veronika Gajerová a Aleš Procházka. Naprosto jsem jim jejich bouřlivé manželství plné urážek i podivných her věřila a je zajímavé, jak to, co dříve bylo považováno za „absurdní drama“, dnes už tolik nepřekvapí. V dnešní době totiž ani tak absurdně nepůsobí. Problém manželských a vůbec lidských vztahů bude vždy věčným tématem a je až neuvěřitelné, jak se k sobě někteří lidé dovedou chovat. Jako by ztráceli úctu jeden ke druhému, a to i přesto že se (někdy dost podivným způsobem) milují. Tato hra je zajímavou sondou do podobných partnerských vztahů. Oba hlavní představitelé rozehráli neskutečný herecký koncert plný urážek i osobních traumat a frustrací. Ona coby Martha svého manžela neustále popichovala a provokovala, a on statečně odolával. Určitým protipólem jim pak byl mladý pár, do kterého obsadili Veroniku Kubařovou a Viktora Dvořáka, který mne před lety zaujal už coby anděl v představení „Britney goes to heaven“. Ona ztvárnila naivní až hloupoučkou Honey, která se s každou další dolitou skleničkou mění z nevinné dívky ve skotačící a odvázanou mladou ženu. Neměla zrovna nejlehčí roli, která se mezi ostatními docela vymykala, ale poprala se s ní výtečně. Když pominu nijak zvlášť zajímavý příběh a všechny ty nadávky i množství alkoholu, což zrovna nekvituji, byl to po herecké stránce obrovský zážitek plný silných emocí a neuvěřitelně přesvědčivých a vyrovnaných výkonů.
Moje hodnocení: 81 %„Slavné komorní drama plné překvapivých zvratů i absurdních krutých her je sondou do partnerských vztahů.“ (premiéra 15. března 2014)
Nejslavnější hrou Edwarda Franklina Albeeho je zcela jistě právě tato hra, kterou u nás překládají rovněž i jako „Kdopak by se Kafky bál?“. Autor ji po padesáti letech lehce zkrátil a do češtiny tuto novou verzi přeložil Jiří Josek. Momentálně ji ve svém repertoáru nabízí Divadlo Rokoko. Na festivalu Young for young v červnu 2016 získala Cenu studentské poroty a již v roce 2014 v anketě portálu i-divadlo.cz obsadila 1. místo v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon roku pro Veroniku Gajerovou, 2. místo v kategorii Nejlepší inscenace roku a pro Aleš Procházku pak významné umístění v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon roku. V šedesátých letech hra vznikla jako absurdní drama, neboť bořila mýtus o tzv. americkém snu. Dnes bychom ji zařadili spíše do proudu „cool“ dramatiky s překvapivě aktuální výpovědí o našich frustracích v současné morálně pokřivené společnosti, kde své hlavní místo zaujímají peníze a prestiž.
Právě skončil pravidelný sobotní večírek u rektora, ze kterého se domu vrací i manželé Martha (Veronika Gajerová) a George (Aleš Procházka). On je vysokoškolským profesorem matematiky, který marně touží po postu děkana, a tuto jeho „neschopnost“ mu jeho žena, mimo jiné i dcera rektora, neustále předhazuje. Ráda ho tím popichuje a provokuje i před ostatními lidmi. Když už si George myslí, že dnešní večer neustálého ponižování ustál a chce si dát v pohodlí domova svou poslední sklenku whisky před uložením se k spánku, sdělí mu jeho žena, že jim každou chvíli dorazí návštěva. Nic nevadí, že již večer značně pokročil, a u dveří zvoní očekávaná dvojice mladých manželů - Nick (Viktor Dvořák) a Honey (Veronika Kubařová). On je novější posilou profesorského sboru na katedře biologie a velmi ambiciózním konkurentem George o budoucí funkci děkana fakulty přírodních věd. Proti tomu Honey působí jako slušná a možná trochu hloupoučká šedá myška, která do této společnosti příliš nezapadá. Nicméně po rozpačitějším začátku a s přibývajícím časem i vypitými sklenkami alkoholu se mnohé zábrany uvolňují. Oba páry se postupně svěřují i se svými největšími frustracemi i skrytými tajemstvími. Toho pak následně využijí při hře „Hurá na hosty“ a „Jak pokořit hostitele“. Napětí a provokace mezi staršími manželi roste a přeroste až v Marthino svádění Nicka, který se rovněž nebojí využít situace, zatímco jeho žena zvrací v koupelně. I když tento „úlet“ dovedou až do konce, je Martha výkonem mladého hřebce spíše zklamaná a uvědomuje si, jak moc svého muže miluje a že je zatím jediným mužem v jejím životě, který ji dovede zkrotit i uspokojit. Ten má své velké finále připraveno na ráno, kdy dorazí s pugetem mečíků a během poslední hry „Vychováváme dítě“ se mu podaří „pohřbít“ jejich fiktivního syna. Nickovi postupně dochází, že se stali jenom součástí jejich podivné hry, a po bizarní noci raději už se svou ženou vyklidí pole. I přes absurdní přesto do jisté míry skvěle fungující vztah končí Martha opět v Georgově hřejivém náručí s říkankou…Kdo se bojí Virginie Woolfové, Woolfové, Woolfové?...Já, já...
Když jsem zamlouvala lístky na tuto úžasnou inscenaci (autorů – překlad: Jiří Josek, režie: Petr Svojtka, dramaturg: Jiří Janků, scéna: Ondřej Nekvasil a Zuzana Ježková, kostýmy: Zuzana Ježková, hudba: Vladimír Nejedlý a další), bylo v prodeji pouze pár míst. Jaké pak bylo mé překvapení, když jsme přišli do téměř prázdného hlediště. Tak slabou „účast“ jsem v Teplicích ještě neviděla a rozhodně mne velmi „nemile“ překvapila. Kde se stala chyba? To se všichni tak báli Virginie W.? I když to bylo náročnější představení, což bylo patrné i z výrazu naprosto vyčerpané Veroniky Gajerové na konci představení, svou kvalitou rozhodně za vidění stálo. Všem hercům a jejich postavám se podařilo nás okamžitě vtáhnout a my nestačili ani zírat, jak strhující výkony i dynamiku nasadili a dokázali je ještě vystupňovat. Předvedly jedny z nejlepších výkonů, co jsem kdy na divadle viděla, obzvláště pak Veronika Gajerová a Aleš Procházka. Naprosto jsem jim jejich bouřlivé manželství plné urážek i podivných her věřila a je zajímavé, jak to, co dříve bylo považováno za „absurdní drama“, dnes už tolik nepřekvapí. V dnešní době totiž ani tak absurdně nepůsobí. Problém manželských a vůbec lidských vztahů bude vždy věčným tématem a je až neuvěřitelné, jak se k sobě někteří lidé dovedou chovat. Jako by ztráceli úctu jeden ke druhému, a to i přesto že se (někdy dost podivným způsobem) milují. Tato hra je zajímavou sondou do podobných partnerských vztahů. Oba hlavní představitelé rozehráli neskutečný herecký koncert plný urážek i osobních traumat a frustrací. Ona coby Martha svého manžela neustále popichovala a provokovala, a on statečně odolával. Určitým protipólem jim pak byl mladý pár, do kterého obsadili Veroniku Kubařovou a Viktora Dvořáka, který mne před lety zaujal už coby anděl v představení „Britney goes to heaven“. Ona ztvárnila naivní až hloupoučkou Honey, která se s každou další dolitou skleničkou mění z nevinné dívky ve skotačící a odvázanou mladou ženu. Neměla zrovna nejlehčí roli, která se mezi ostatními docela vymykala, ale poprala se s ní výtečně. Když pominu nijak zvlášť zajímavý příběh a všechny ty nadávky i množství alkoholu, což zrovna nekvituji, byl to po herecké stránce obrovský zážitek plný silných emocí a neuvěřitelně přesvědčivých a vyrovnaných výkonů.
 |
| George, Nick, Honey a Martha (A.Procházka, V.Dvořák, V.Kubařová a V.Gajerová) |
 |
| Nick, Honey, George a Martha (V.Dvořák, V.Kubařová, A.Procházka, a V.Gajerová) |
 |
| Honey, George, Nick a Martha (V.Kubařová, A.Procházka, V.Dvořák, a V.Gajerová) |
 |
| George a Martha (A.Procházka a V.Gajerová) |
posted by lucifer at 4:06
0 Comments:
Okomentovat
<< Home