Divadlo a já: "Rusalka" - Otáčivé hlediště

(Antonín Dvořák, Jaroslav Kvapil)

„Dvořákova nejkrásnější opera nezazní nikde lépe než před Otáčivým hledištěm.“ (premiéra 17. července 2014)

Konečně dovolená. Právě si hodlám užít týden volna na Lipně. Od pondělí se chystáme zjezdit okolí na kolech, ale hned na první (nedělní) večer 13. srpna 2017 se nám podařil i celkem husarský kousek. Pouze pár týdnů před posledním letošním uvedením Rusalky, která se v roce 2014 po devíti letech vrátila na točnu v Českém Krumlově, jsme na ni získali lístky. Obvykle totiž patří k velmi žádaným a vyprodaným představením. Přiznám se bez mučení, že opeře příliš neholduji, i když umím ocenit kvality pěvců, kteří ve svém oboru patří k nejlepším. Činoherní představení jsou zde bohužel obvykle beznadějně vyprodaná už mnoho měsíců předem. Rusalkou, kterou zde zrežíroval jeden z nejvýznamnějších českých operních tvůrců Jiří Heřman, a navíc pod taktovkou generálního hudebního ředitele opery JD Maria De Rose, jsme ale rozhodně pohrdnout nemohli. Už jenom pro ten zážitek v jedinečném prostředí zámeckých zahrad na Otáčivém hledišti s jednou z největších možných otevřených scén. Samozřejmě jsme se celý den při procházce nádherným Českým Krumlovem „modlili“, aby nám přálo počasí. I když bylo docela chladno a spousta mraků, déšť se naštěstí nekonal. Po hře „Kráska a zvíře“, kterou jsem viděla před více jak jedenácti lety, jsem si tak mohla plně užít již druhé přestavení na této úžasné scéně. A že bylo na co koukat :-).

Vychází měsíc nad jezerem a na nedalekém paloučku začínají dovádět lesní (mj. Věra Likérová) i vodní žínky (mj. Lucie Hájková a Alžběta Vomáčková). Zatímco laškují s Vodníkem (Martin Gurbal´), jeho dcera Rusalka (Maria Kobielska) se drží stranou. Je smutná, neboť se zamilovala do prince (Aleš Briscein), který sem k jezírku často chodí. Chce být s ním, a tak u ní převládne touha stát se člověkem a mít tedy lidskou duši. Její otec ji varuje, aby si se světem lidí raději moc nezahrávala, neboť dobře ví, jak u nich bývá láska nestálá. I přesto však Rusalka na svém rozhodnutí trvá. Nezbývá mu tedy, než ji poslat pro pomoc k ježibabě (Jolana Fogašová). Ta jí ráda její přání splní, ale požaduje za to vysokou cenu. Chce její hlas, a také aby se stala navěky bludičkou, pokud si princovu lásku neudrží. Němá Rusalka se tedy vrací k jezírku, kde ji během lovu princ objeví. Hned si ji odvede na svůj zámek a chystá se svatba. Během příprav na tuto velkou slávu, do které jsou zapojeni všichni včetně majordoma (Tomáš Kuthan), kuchtíka (Yukiko Kinjo) i hajného (Jiří Hájek), ale na zámek přijíždí cizí kněžna (Jolana Fogašová). Jejímu kouzlu a smyslnosti princ záhy podlehne. Vidí v ní žár, což se mu zdá mnohem přitažlivější než Rusalčina chladná krása. U té tak najednou místo radosti přichází trápení, které zpovzdálí sleduje Vodník, k němuž si nakonec běží pro radu. Snaží se ji povzbudit, aby o svou lásku bojovala, ale vše se zdá už ztraceno. Princ si vybral a Rusalku odmítá. Ta se tedy ztrápená vrací k jezeru a stává se bludičkou. Když zde smutní nad svým osudem, nabídne jí Ježibaba možné východisko. Pokud zabije toho, kdo jí ublížil, stane se opět vodní vílou. To však odmítá, neboť ho stále miluje. Ani princ se ale žádného štěstí nedočkal. Kněžna ho také odmítla a odjela se svým milencem (Viktor Svidró). Princ tedy opět navštíví jezírko a hledá zde svou ztracenou lásku. Ta se mu sice zjeví, ale zároveň ho varuje, že by ho jejich polibek mohl stát život. Jelikož bez ní stejně nechce žít, vrhne se jí do náruče. Bohužel tato oběť nic neznamená, neboť nebyla prolita princova krev, a Rusalka i nadále zůstává bludičkou. I přes promarněný život a nešťastný osud však nakonec princi odpouští.

Rozhodně si myslím, že příběh Rusalky se na českokrumlovskou otevřenou scénu otáčivého hlediště perfektně hodí a tvůrci (hudební nastudování: Mario De Rose, dirigenti: Martin Peschík, Mario De Rose, režie a scénografie: Jiří Heřman, realizace scény: Jan Lukášek, světelný design: Daniel Tesař, projekce: Bego M. Santiago – Lunchmeat – kreativní vizuální studio, kostýmy: Lenka Polášková, choreografie: Jan Kodet, sbormistr: Martin Veselý, asistenti režie: Jan Štěch a Světlana Mládková, hudební příprava: Lilia Červená, produkce: Světlana Mládková, představení řídí: Michaela Freudenschussová, text sleduje: Lucie Bicanová, a další) zde tento příhodný potenciál výtečně využili. Obzvláště se jim povedlo znázornění jezírka s obřími lekníny. Když už se hlediště otáčelo, tak ne jen tak nějak nazdařbůh, ale vždy jak bylo mezi obrazy nezbytně nutné. Často tyto obrazy propojil průjezd kočáru, což bylo příjemné zpestření, které se po jiném jevišti jen tak neprojede :-). Představil se zde rovněž sbor opery Jihočeského divadla i jeho balet. Nicméně choreografie mne zde příliš nezaujala a ke zpěvu bych měla také určitou výhradu. Ta se však netýká pěvců, kteří do toho dali, co mohli, ale bohužel špatného ozvučení. Jelikož zpívali bez mikroportů, jejich slova a zpěv se v otevřené scéně i přes nádhernou hudbu Orchestru opery JD dost ztrácely. Až na notoricky známé árie jim téměř nebylo rozumět. S operou mívám obecně problém rozeznat slova (když neznám texty), ale zde by lepší ozvučení mohlo pomoci. Nejlépe jsem pochytala zpěv vodníka Martina Gurbal´a, který nám typově připomínal Daniela Hůlku, a hajného Jiřího Hájka, který předvedl i pěkný herecký výkon, i když jen krátký. V této opeře účinkuje také v Národním divadle a spolu s ním i například protagonistka Rusalky Maria Kobielska, která skvěle odzpívala nádherné árie, a mne jen mrzelo, že jsem si je kvůli výše zmíněnému nemohla užít naplno. Mezi dalšími umělci zde i v ND bych zmínila představitele prince Aleše Brisceina a ježibaby Jolanu Fogašovou. I když oba disponují kvalitním hlasovým fondem, měla jsem u nich bohužel nejvýraznější problém porozumět, o čem vlastně zpívají. Rovněž i mezi žínkami se našli představitelky z ND – Lucie Hájková a Yukiko Kinjo, kterou jsme zde protentokrát měli v roli kuchtíka. Zpěvu bohužel otevřená scéna a chybějící mikroporty docela uškodily, ale zážitek to i tak byl velmi kouzelný a příjemný. Jsem moc ráda, že jsem se sem mohla opět podívat a vychutnat si zde tak další krásný vizuální a dokonce i hudební zážitek.

Moje hodnocení: 68 %