Divadlo a já: "Cena za něžnost" - host Městského divadla Děčín

(Dan Gordon)

„Hra podle oscarového filmu, zdařile oscilující na hranici komedie a melodramatu, zachycuje během bezmála třicetiletého časového úseku proměnu vztahu dvou žen – matky a dcery.“ (premiéra 26. září 2011)

Hra, která mapuje téměř třicetiletý vztah matky a dcery, vznikla podle stejnojmenného filmu, který v roce 1984 získal hned pět prestižních filmových Oscarů, včetně toho za nejlepší film (scénář a režie: James L. Brooks); dále pak za nejlepší režii, herce v hlavní roli, herečku v hlavní roli a adaptovaný scénář. Hlavní role v něm ztvárnili Shirley MacLaine, Debra Winger a Jack Nicholson. Námětem k němu však byl román Larry McMurphyho. Zatímco film měl svou premiéru již 23. listopadu 1983, divadelní inscenaci nastudovalo poprvé až v roce 2007 divadlo Theatre Royal v anglickém Yorku. U nás ji má ve svém repertoáru Činoherní studio Bouře. Jednu z rolí zde překvapivě ztvárňuje i Jana Janěková. Ta se totiž již před časem rozhodla věnovat pouze divadelní režii. Nabídnuté roli Aurory však nedokázala odolat a sama o ní říká: „…je to nejkrásnější role, jaká mě kdy potkala…“. Momentálně je také jediná, kterou na divadle hraje. Spolu se svými kolegy přijeli 15. února 2017 odehrát jedno představení i do Městského divadla Děčín a já té příležitosti využila.

Emma (Jitka Čvančarová) tráví spolu se svou kamarádkou Patsy (Marcela Holubcová) poslední večer v matčině domě coby svobodná žena. Zítra ji totiž čeká svatba s Flapem a stěhování do jejich společného domu. Konečně se tak také postaví na vlastní nohy a odprostí se od velmi silného vlivu své dosti autoritativní matky Aurory (Jana Janěková), které její nastávající příliš nesedí a která se s touto novou životní etapou své dcery těžko smiřuje. Dosud totiž žila jen pro ni a neustále se jí snažila organizovat a kontrolovat život. I když je od sebe nyní dělí stovky kilometrů, udržují stále alespoň telefonický kontakt. Aurora se tak spolu s dcerou může „těšit“ z prvního…druhého…i třetího přírůstku do rodiny a vyrovnat se, i když těžko, s novou rolí babičky. Na oplátku se zase svěřuje své dceři, že se vídá se svým sousedem Garettem (Alexej Pyško), kterého příliš nemohla vystát. Býval astronautem, nyní více holduje alkoholu a hlavně ženám, které si u něj neustále podávají dveře. Jednoho dne však pozve na večeři Auroru a ta pozvání přijme. I když se postupně víc sblíží a Aurora se necítí být tak osamělá, Garett se svého způsobu života nechce vzdát. Jí tak nezbývá než se s tím smířit. Mezitím se z Emmy stala máma na plný úvazek a se třemi dětmi se ocitli ve finanční tísni. U matky se však pomoci se zapůjčením peněz nedovolá. Dveře u ní ale má vždy otevřené. A tak když se dozví o Flapově nevěře, sbalí se, a i s dětmi se na čas vrátí domů. Obrovský zvrat však nastane, když Emma vážně onemocní rakovinou. Je hospitalizována na onkologickém oddělení, kde ji navštěvují její blízcí. Aurora se od ošetřujícího lékaře (Jan Fišar) dozvídá o možnosti zařazení do jistého programu, který na vybraných pacientech testuje nový způsob léčby. Místa se však rychle zaplní a pro Emmu již místo není. Je zoufalá a nechce se vzdát žádné šance, která by její dceři, kterou velmi miluje, mohla pomoci. V ten moment se do toho vloží Garett, který jí je nyní oporou. Využije své konexe a místo pro ni získá. I přes veškerou snahu ale Emma svůj boj prohrává.

Ústředním tématem tohoto melodramatu s komediální akcentem byl komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou. Osobně mi ale nepřipadal nijak zvlášť výjimečně komplikovaný. Matka, obzvláště matka-samoživitelka, obvykle mívá obdobně vysoké nároky a očekávání, ale i větší potřebu vše řešit sama a podle svého. Nepoleví, ani když její dcera doroste a chce se o sebe začít starat sama. Přesto si nemyslím, že by tím dávala najevo, že svou dceru nemá ráda. Spíše to tak navenek vypadá. To samé bylo patrné i z Aurory v podání Jany Janěkové. Film jsem neviděla, takže nemohu srovnávat, ale z popisu jsem očekávala, že bude mnohem nesnesitelnější a opravdu protivná, což jsem z ní rozhodně necítila. Prostě představovala klasický typ matky, která působí nesnesitelně, když není po jejím a má tendence neustále radit a rozhodovat. Podstatně náročnější úkol měla Jitka Čvančarová. Hrála dceru, která prošla výrazným vývojem. Zpočátku je na prahu dospělosti a chystá se udělat první krok do svého vlastního života. Postupně se však mění v ženu a matku, a nakonec jí osud ještě nadělí poslední kapku v podobě vážné nemoci. Všechny životní etapy své postavy zvládla výtečně a působila celkem přirozeně. Mám dost citlivou povahu, a tak jsem se na konci neubránila dojetí. Zvládly tomu tedy dodat i potřebné emoce, které sice vycházely hlavně ze smutného závěru, ale byly tam. Jisté odlehčení sem vnesla postava Garretta, kterého ztvárnil Alexej Pyško. Zprvu podivínský soused v sobě nakonec nezapřel opravdového muže, který umí být oporou. Pomohl a podržel, když bylo třeba. Není zrovna lehký úkol předvést na jevišti během zhruba dvou hodin příběh, který mapuje téměř třicet let života hned několika postav. Autorům (překlad: Pavel Dominik, režie: Viktorie Čermáková a další) se to však, i díky efektně navržené scéně, podařilo. I když se zprvu zdálo, že plynutí času je až moc „uhoněné“ a vlastně se nic zásadního neděje, bylo nutné, aby mohlo alespoň naznačit vzájemný vztah matky a dcery a taky aby bylo zřejmé, že se příběh odehrává v delším časovém úseku. I když si myslím, že herci nejeli na plný plyn, nezbytné emoce toto představení zcela určitě mělo. Možná si i doplním nedostatky a ještě někdy shlédnu tento Oscary ověnčený film.

Moje hodnocení: 68 %