"Shirley Valentine" - host Krušnohorského divadla

(Willy Russel)

„Život je potřeba žít naplno a nikdy není pozdě ho změnit.“ (premiéra 26. dubna 2008)

Poslední inscenací, kterou jsem navštívila v roce 2016, bylo komediální monodrama - one woman show se Simonou Stašovou. Dne 29. listopadu 2016 s ní totiž hostovala v Krušnohorském divadle, kam jsem za ní vyrazila i já. Není tomu ani měsíc, kdy si na své konto připsala již neuvěřitelnou 570. reprízu. Svou premiéru totiž měla už v roce 2008, kdy vznikla ve spolupráci Městských divadlech pražských (Divadlo Rokoko a Divadlo ABC) a agentury FDA (Filmová a divadelní agentura). Poprvé byla hra uvedena v Liverpoolu v roce 1986 a o tři roky později se dočkala i filmového zpracování. Hrála se v Londýně i na Broadwayi. Představitelka Pauline Collinsová si Shirley zahrála jak v londýnském divadelním nastudovaní, tak i ve filmu, a získala za ni řadu ocenění. I film sám získal mnoho cen (např.: Cena Laurence Oliviera za Nejlepší komedii, BAFTA za nejlepší scénář nebo cenu Tony za nejlepší hru) a byl nominován na dva Oscary (mj. i po P. Collinsovou za nejlepší herečku) a tři Zlaté glóby. Svou cílovou skupinu nachází především v ženách středního věku, kteří se se Shirley často velmi snadno ztotožní, neboť jsou sami v obdobné situaci jako právě ona. Spolu s muzikálem „Pokrevní bratři“ patří k nejúspěšnějším počinům anglického dramatika Willyho Russela. Sama Simona Stašová se ke hře vyjádřila, že tahle hra je právě o tom, co touží říct teď v tuto chvíli. Svou režií jí k tomu dopomohl brněnský režisér Zdeněk Kaloč.

Domů právě přichází deštěm promočená Shirley Bradshaw (Simona Stašová). Odloží věci na domácího sluhu, natáhne zástěru a spěchá, aby manželovi nachystala večeři přesně na čas, kdy se akorát vrací z práce. Sekanou, kterou mu na večer koupila, cestou dala psovi, a tak jí nezbylo než pro něj nachystat brambory s vejcem. To však on nepovažuje za dostatečné a svou nespokojenost dá značně najevo. Jsou spolu již dvacet let, vychovali spolu dvě děti, ale až nyní jí dochází, jak jí najednou život plyne mezi prsty. Povídá si s domácím sluhou, automaticky plní své povinnosti, a přitom vzpomíná na své dětství, na učitelku, která jí nedopřála ani tu radost těšit se z jedné správné odpovědi na její pravidelné otázky, ve kterých obvykle excelovala hlavně spolužačka Marjorie Majorsová, která bývala pro Shirley určitým vzorem. Jaké pak bylo její překvapení, když se jednoho dne upachtěná z práce, s taškami plnými nákupu, v dešti, dočká téměř neuvěřitelného setkání. U chodníku zastaví luxusní auto a z něj vystoupí nóbl dáma, která i přes tašky a „zmoklou fasádu“ svou někdejší spolužačku pozná. Dokonce na ni zavolá a chce ji obejmout. Na chvilku spolu zajdou posedět a sdělí si, že před lety byla jedna pro druhou vlastně vzorem. Shirley navíc zjistí, že Marjorie svého vyššího životního standardu docílila coby luxusní společnice. Shirley jako by procitla a najednou si vzpomene, že také mívala nějaké sny a touhy, které během manželství a výchově dětí odsunula na poslední kolej. Nyní se ale vše změní. Naskytne se příležitost, kdy její kamarádka Jane náhodou vyhrála zájezd do Řecka a chtěla by ji vzít s sebou. Neví, jak to oznámit manželovi, a tak na moment zaváhá. Nakonec se ale odhodlá a jede. Kamarádka ji tam však opět nechá samotnou, neboť si hned první den někoho „nabrnkne“, ale i tak si Shirley splní jeden svůj sen. V jedné kavárně si od majitele Costase Dimitriadese nechá přenést židli i stůl do písku a při popíjení své sklenky se kochá pohledem na moře. Kdysi o tom tak snila, a tak jí tento místní seladon rád splnil její přání. Druhý den ji pozve na svou loď. Tam si i Shirley prožije svůj letní románek a opět v sobě nachází Shirley Valentine. I bez ohledu na Costase, který pro ni nic neznamená, a který už svůj šarm zkouší na jinou ženu, si chce dovolenou prodloužit. Doma si myslí, že se zbláznila, a tak se za ní manžel vydá. Společná dovolená i život, zdá se, začíná…

Tak to byl maraton. Bezmála tříhodinové představení mi vzhledem k nijak zvlášť nápaditému tématu hry nepřišlo úplně adekvátní a myslím, že hlavně první část by se dala výrazněji zkrátit. To, v jaké fázi života se hlavní hrdinka nachází, bylo zjevné už od začátku. Domácí rutina a stereotyp, které, pokud se okamžitě něco nezmění, nedávají moc světlé vyhlídky na šťastný a plnohodnotný život. Je to ta situace, ve které se ocitlo mnoho žen středního věku poté, co jim děti odrostly a „na krku“ jim zůstal jen manžel zvyklý na zažitý rytmus – práce, večeře, TV, a tak pořád dokola. Bez výraznější chuti do života nebo jen nějakého nového impulsu nějak ztratili svou přirozenost a vlastní identitu a stali se z nich jakési figurky přepnuté na automat. Přeci jen ale někde vskrytu duše doufají, že z toho musí existovat cesta ven. Pokud ji ale naleznou a překonají první krok, otevřou se před nimi nové světy, nový život. Takovou cestu našla i Shirley a dala tak ženám jistou naději, což je vlastně „poselstvím“ této hry (autorů – překlad: Pavel Dominik, výprava: Michaela Červenková, hudební spolupráce: David Rotter, úprava a režie: Zdeněk Kaloč, a další), která proto ve své cílové skupině sklízí takové úspěchy. Já do ní zatím tedy nedorostla nebo mne spíš prostě tak neoslovila. Bohužel to nezachránil ani výkon Simony Stašové. Mám ji ráda a považuji ji za skvělou herečku, ale zde rozhodně nepodala svůj nejlepší výkon, jako třeba ve hře „Římské noci“, kde úžasně ztvárnila Annu Magnani nebo v trojroli v komedii „Poslední ze žhavých milenců“. Vím, že tentokrát byla krátce po nemoci, ale nic to nemění na faktu, že mohla do role vložit více přirozenosti a svého osobitějšího šarmu, než zbytečného, až násilného, přehrávání. Bylo tam moc gest, moc mimiky, i ne moc čistého hlasového projevu (to ale zřejmě ta zdravotní indispozice). Navíc to i celou inscenaci dost natahovalo a nabízelo místy trochu nudná místa. Přínos z ní pro mne tedy téměř žádný a ve srovnání například s excelentní hrou „Můj báječný rozvod“ a úžasnou Eliškou Balzerovou, je to hodně slabý odvárek a spíš průměrná inscenace. Někdy prostě platí, že méně je více. Asi jsem měla příliš velká očekávání. Nicméně obdivuji, jak zvládla ustát na jevišti téměř tři hodiny, a sama odehrát takovéto náročné představení. 

Moje hodnocení: 58 %

Shirley Valentine (Simona Stašová)

Shirley Valentine (Simona Stašová)