"Romantický víkend" - host Severočeského divadla

(John Godber)

„Návod na lepší manželství.“ (premiéra 13. února 2015)

V roce 1993 vyhlásili Johna Godbera třetím nejhranějším dramatikem ve Velké Británii (hned za W. Shakespearem a A. Ayckbournem). Pětkrát získal cenu na festivalu Fringe v Edinburghu včetně Ceny Lawrence Oliviera za komedii roku „Up ´N´ Down“, v Los Angeles obdržel sedmkrát Cenu kritiky, v Chicagu pak dalších pět cen. Mezi jeho nejčastěji uváděné hry patří „Bouncers“ a „April in Paris“ alias „Romantický víkend“, který byl rovněž v roce 1994 nominován na Nejlepší komedii roku. Poprvé byla hra uvedena v roce 1992 a dokonce si v ní manželskou dvojici Alana a Bet zahrál sám autor se svou ženou. Kromě divadla se ale věnuje i televizi a filmu. Za scénář k „My Kingdom for a Horse“ v hlavní roli se Seanem Beanem byl nominován na alternativní cenu BAFTA a za „Oddsquad“ obdržel cenu za původní scénář. Já ale dávám přednost divadlu, a tak jsem se vydala na představení dne 25. listopadu 2016, kdy k nám přijelo hostovat Divadlo Komedie. Cítila jsem, že potřebuji trochu „dobít baterky“ a také mne zlákalo skvělé obsazení. To stálo pouze na dvojici herců, za to ale velmi kvalitních. Jan Novotný je již od roku 1990 členem činohry Národního divadla a také pedagogem na pražské konzervatoři. Petra Špalková se stala členkou činohry Národního divadla v roce 2005 a rovněž v letech 2001-2005 učila na pražské konzervatoři. Navíc má na svém kontě i několik ocenění a nominací – z roku 1997 Cenu Thálie pro Mladého činoherce do 33 let, z roku 2000 Cenu Alfréda Radoka za Talent roku (v témže roce byla rovněž nominována i na Ženský herecký výkon roku). V roce 2002 s filmem „Smradi“ získala nominaci na Českého lva za Hlavní ženský herecký výkon a tuto cenu nakonec v roce 2013 vyhrála za film „Jako nikdy“ a k tomu navíc za stejnou roli i Cenu české filmové kritiky za Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Já ji také velmi uznávám a tak jsem se nechtěla ochudit o šanci vidět ji na ústeckém jevišti.

Manželství Alana (Jan Novotný) a Beth (Petra Špalková) je všechno jen ne šťastné. Chodí kolem sebe jako těla bez duše, není v nich žádná energie, žádné nadšení. Probíhá mezi nimi jen velmi úsporná konverzace, kdy otázky znějí dost odměřeně a jsou pronášeny jen jakoby automaticky ze zvyku a není v nich ani náznak zájmu na očekávanou odpověď. Jelikož Alan přišel před časem o práci, tráví většinu svého času doma a navíc převážně v županu. Občas se zašije do komory k malířskému plátnu, zatímco jeho žena živí rodinu. Pracuje jako prodavačka bot a život si zpestřuje pouze soutěžemi v ženských časopisech. Tíží ji zmařený život a jedinou naději vidí právě v nich. Ta jednoho dne přeci jenom přichází. Beth obdrží dopis, ve kterém ji oznamují, že právě vyhrála romantický víkend pro dva v Paříži. Neskrývá nadšení a nemůže se dočkat, až z této šedi každodenního života odjede. Alan se však pořád tváří kysele a klidně by ji nechal jet s nějakou kamarádkou. Nakonec si vše rozmyslí a na loď se přeci jenom dostaví. Beth je rozhodnuta si tuto krátkou dovolenou náležitě užít, ať už s jejím mužem nebo bez něj, a tak se i během plavby lodí vydá třeba do tanečního sálu na diskotéku. Jejího muže ale také konečně něco zaujme - bar plný jídla, kam si může chodit neustále přidávat. Jejich cílem je však romantická Paříž, která jim otevře svou náruč a oni jí, ač zpočátku rozpačitě, vyjdou vstříc. I přes jazykovou bariéru a výraznou změnu prostředí se nakonec také uvolní a začnou vstřebávat její atmosféru a chytat novou chuť do života. Posedí si v kavárničce, navštíví Eiffelovu věž a dokonce zavítají i na večerní kabaretní show. Co se zdálo zpočátku nemožné, se stalo skutečností. Výlet oběma vlil novou krev do žil a po návratu přeci jen k nějaké změně dochází. Alan dostal novou inspiraci a namaloval obraz, který Beth dokonce pověsila v pokoji. Mohou tak společně vzpomínat na Paříž, která jim pomohla jejich téměř vyhořelý vztah opět zachránit. Stále se mají rádi, a tak ještě není nic ztraceno.

Téměř holá scéna a tichý příchod následovaný dalším tichem, které se až do první pronesené repliky zdál být nekonečný, vzbuzoval otázku, jestli se tu ty téměř dvě hodiny neunudíme k smrti. Nicméně však i tento začátek, kde se toho moc neřeklo, vypověděl mnohé. Každý totiž mohl sám pocítit tu „nudu“ a šeď vztahu, který má jen krůček k vyhoření. Nad pronášenými replikami jsem z publika slyšela smích i věty typu „to je jako u nás“. A přesně právě to mělo vést diváka k zamyšlení se nad vlastním vztahem a životem. Pokud bychom na tom měli být takto, je nejvyšší čas to okamžitě změnit…třeba jako se o to pokusili Alan s Beth. I přestože mám dost velkou fantazii a vím, že mělo jít především o změnu vývoje dosti uvadajícího manželství, který šperkovaly velmi kvalitní herecké výkony, chyběla mi alespoň „trochu vytuněná“ scéna (Petra Špalková třeba nemusela sedět doma na zemi mezi časopisy a „kulisa“ Paříže mohla být také méně skromnější…). Oproti tomu právě obsazením vsadili tvůrci (překlad: Pavel Dominik, režie: Vojtěch Štěpánek, scéna: Jiří Hlupý, kostýmy: Katarína Hollá, produkce: Kateřina Schauerová a další) na jistotu. Jan Novotný, kterého mám navždy spojeného především s Brighellou ve „Sluhovi dvou pánů“, přesně vystihl chlapa-pecivála, který si neustále stěžuje, ale přitom se dosti úspěšně spokojí s křeslem, županem a televizí. Typově se do role skvěle hodil, ale s postupem času mi až začínal vadit. Zřejmě proto, že tyto typy mužů nemám ráda. Za to výkon Petry Špalkové jsem si užívala. Osobně ji považuji za jednu z našich nejlepších hereček mladší generace. Ačkoliv není svým vzhledem nijak zvlášť výrazná, dohání to svým hereckým projevem. Svým rolím dodává na autentičnosti a lidé se tak do jejich situace i pocitů dovedou lépe vžít. I zde s její Beth musel snad každý přesně pochopit všechna pronesená slova i velmi výmluvná gesta a výrazy. Ještě že po tom beznadějném začátku svitla na konci naděje a nemožné se stalo možným. Je fajn věřit, že mohou být vztahy, které se i z dost bezvýchodné situace ještě dají zachránit.
Moje hodnocení: 60 % 

Beth a Alan (P.Špalková a J.Novotný)

Alan a Beth (J.Novotný a P.Špalková)