"Spolu" - host Činoherního studia
(Tomáš Vůjtek)
"Hra o dvou hvězdách předválečného filmu, kterým po válce jejich spoluobčané "nadali do německých kurev. Hra nejen o tom, že Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové, ale i o těch, kdo je milovali a nenáviděli. Hra o Češích. Hra o nás?" (premiéra 16. listopadu 2015)
O herečkách a hercích stříbrného plátna jsem přečetla již mnoho životopisů a zhlédla pěknou řádku černobílých filmů s jedinečným hereckým obsazením a významným tvůrčím zázemím. Ty nejlepší filmy české kinematografie navíc dokázali natočit v naprosto příšerném období druhé světové války a obvykle během několika týdnů i dnů. Vůbec nebylo lehké se v této době realizovat nebo vůbec přežít a každý se s tím musel vypořádat po svém. Nejinak tomu bylo i v uměleckých kruzích, na nichž se doba a s ní spojené události významně podepsaly. A právě dvěma našim významným herečkám je věnována tato divadelní hra nastudovaná a uvedená v první světové premiéře na Alternativní scéně Absintového klubu Les. Nejenom, že se věnuje jim samým a odhaluje i často diskutované události, které jejich životy velmi poznamenaly, vypovídá také bohužel i o povaze Čechů, ze kterých zlá doba dokázala udělat zlé lidi. Z původně oslavovaných hvězd se totiž pro mnohé stávají pouze "německými kurvami", jsou vězněny a následně i "vypuzeny" z vlasti. Nikdo jim však nemůže upřít jejich "nesmrtelnost" díky jejich filmům, knihám i neuvěřitelným příběhům, které samy osobně prožily. Věřím, že i proto tato autorská hra oceňovaného dramatika Tomáše Vůjtka, držitele mnoha cen české divadelní kritiky, sklízí velký ohlas a je pozvána na řadu prestižních divadelních festivalů. Já využila příležitost 26. dubna 2016, kdy pro ně uvolnili místo v programu i ve zkušebně našeho ČS.
Postel a v ní se právě do nového dne probouzejí Lída Baarová (Zuzana Truplová) a Adina Mandlová (Pavla Gajdošíková). Někdejší hvězdy českého filmu vzpomínají na svá nejlepší léta, příležitosti, které dostávaly, lidi, se kterými se setkávaly. Zatímco Lída chce vidět svět v těch nejzářivějších barvách a neustále se opájet svou slávou a krásou, Adina stojí vždy pevně na zemi a často se jí snaží dost cynicky konfrontovat s ne tak veselou realitou. Řeč dojde samozřejmě na jejich herecké začátky a první setkání s osudovými muži i milenci. Zpočátku jsou mezi nimi především herečtí kolegové (např.: Hugo Haas, Gustaf Fröhlich, Heinz Rühmann,...), postupně pak zámožní milenci a s přicházejícím válečným obdobím bohužel i nacističtí pohlavárové. Lída byla až hloupě naivní, spoléhala na svou tolik opěvovanou krásu a kariéra u ní hrála prim. Oproti tomu Adina byla mnohem inteligentnější a atraktivnější. Uměla to s muži a věděla jak si je omotat kolem prstu. I tak se ale zamilovala například do Willyho Söhnela, šéfa barrandovských ateliérů, a těžce nesla, když jí ho přebrala její velká kamarádka Nataša Gollová. S Goebbelsem ale na rozdíl od Lídy nic neměla. Tu a především její rodinu tento dvouletý vztah však vážně poznamenal. Její matka zemřela během výslechu v roce 1945, otec přišel o nohu a její mladší sestra a nadějná herečka Zorka spáchala sebevraždu, neboť neunesla, že dostala kvůli Lídě výpověď z divadla. Nakonec obě herečky emigrovaly a provdaly se v zahraničí, kde se ještě pokusily rozjet svou kariéru. Adina našla štěstí ve vztahu s anglickým homosexuálním módním návrhářem Benem Pearsonem a Lída se provdala za rakouského gynekologa Kurta Lundwalla. Nyní jsou však již samy, utápí se v alkoholu a jedna z nich stále sní o triumfálním návratu do vlasti. Lídinou "bejbinou" (kabriolet značky Praga Baby z roku 1934) zamíří do Prahy. Tam teprve Lída procitne. Nikdo na ně nečeká, nikdo je nevítá a navíc jim ukradnou auto.
Mohlo by se zdát až příliš obtížné vměstnat dva tak silné životní příběhy na jednu scénu a do pouhých osmdesáti minut, přesto se to jejím tvůrcům (režie: Vojtěch Tomášek, dramaturgie: Tomáš Vůjtek, scéna a kostýmy: Milan David, light design: Přemysl Bureš, mistr zvuku: Michal Sedláček, technické zázemí: Michael Kolář a Tomáš Sosna, a další) podařilo, aniž by vynechali některý ze zásadnějších momentů. Skvěle zkombinovaný střet tak odlišných charakterů našich dvou výrazných hereckých hvězd spolu s podrobně zdokumentovanými známými fakty i prožitými situacemi vypovídá úžasně emotivní příběh o dvou zatracovaných ženách a bohužel i o našem národu. Zatímco Adina pro mě byla silná osobnost, chytrá a měla své kouzlo, Lída mi nikdy nebyla ničím sympatická a za tu "nejkrásnější" ani uvnitř ani navenek ji určitě nepovažuji. Byla naivní, hloupá a pro mě navíc pouhá kariéristka, která těžila jen ze svého vzhledu. Musím ale uznat, že život, který jim opět vdechly obě jejich představitelky, bylo úžasné sledovat. Herecké tempo se stále stupňovalo a obě protagonistky si to za Adinu a Lídu přesvědčivě prožily. Lída je poslední dobou stále více v kurzu a tak se mi zdálo, že i její představitelka Zuzana Truplová dostala o něco větší prostor. Nejvíce mi utkvěl její rozjařený výraz a věta: "něco se přece musí stát...něco určitě. A je docela možné, že to něco bude krásné...". Mnohem bližší mi ale je realističtější pohled a nijak neskrývaná přímost a upřímnost Adiny, což naprosto výstižně zvládla Pavla Gajdošíková. Komorní a dobře nasvícená scéna, jíž dominovala železná postel, která v jejich životech hrála rovněž významnou roli, dodala celé inscenaci mnohem intimnější rozměr, což jen podtrhly skvělé výkony. Vše, co už jsem znala, mi tak přišlo najednou mnohem osobnější. Jenom mi tam chyběla moje nejoblíbenější a z mého pohledu ještě lepší, hezčí a přirozenější herečka Nataša Gollová. Tak třeba příště ;-).
Moje hodnocení: 82 %
"Hra o dvou hvězdách předválečného filmu, kterým po válce jejich spoluobčané "nadali do německých kurev. Hra nejen o tom, že Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové, ale i o těch, kdo je milovali a nenáviděli. Hra o Češích. Hra o nás?" (premiéra 16. listopadu 2015)
O herečkách a hercích stříbrného plátna jsem přečetla již mnoho životopisů a zhlédla pěknou řádku černobílých filmů s jedinečným hereckým obsazením a významným tvůrčím zázemím. Ty nejlepší filmy české kinematografie navíc dokázali natočit v naprosto příšerném období druhé světové války a obvykle během několika týdnů i dnů. Vůbec nebylo lehké se v této době realizovat nebo vůbec přežít a každý se s tím musel vypořádat po svém. Nejinak tomu bylo i v uměleckých kruzích, na nichž se doba a s ní spojené události významně podepsaly. A právě dvěma našim významným herečkám je věnována tato divadelní hra nastudovaná a uvedená v první světové premiéře na Alternativní scéně Absintového klubu Les. Nejenom, že se věnuje jim samým a odhaluje i často diskutované události, které jejich životy velmi poznamenaly, vypovídá také bohužel i o povaze Čechů, ze kterých zlá doba dokázala udělat zlé lidi. Z původně oslavovaných hvězd se totiž pro mnohé stávají pouze "německými kurvami", jsou vězněny a následně i "vypuzeny" z vlasti. Nikdo jim však nemůže upřít jejich "nesmrtelnost" díky jejich filmům, knihám i neuvěřitelným příběhům, které samy osobně prožily. Věřím, že i proto tato autorská hra oceňovaného dramatika Tomáše Vůjtka, držitele mnoha cen české divadelní kritiky, sklízí velký ohlas a je pozvána na řadu prestižních divadelních festivalů. Já využila příležitost 26. dubna 2016, kdy pro ně uvolnili místo v programu i ve zkušebně našeho ČS.
Postel a v ní se právě do nového dne probouzejí Lída Baarová (Zuzana Truplová) a Adina Mandlová (Pavla Gajdošíková). Někdejší hvězdy českého filmu vzpomínají na svá nejlepší léta, příležitosti, které dostávaly, lidi, se kterými se setkávaly. Zatímco Lída chce vidět svět v těch nejzářivějších barvách a neustále se opájet svou slávou a krásou, Adina stojí vždy pevně na zemi a často se jí snaží dost cynicky konfrontovat s ne tak veselou realitou. Řeč dojde samozřejmě na jejich herecké začátky a první setkání s osudovými muži i milenci. Zpočátku jsou mezi nimi především herečtí kolegové (např.: Hugo Haas, Gustaf Fröhlich, Heinz Rühmann,...), postupně pak zámožní milenci a s přicházejícím válečným obdobím bohužel i nacističtí pohlavárové. Lída byla až hloupě naivní, spoléhala na svou tolik opěvovanou krásu a kariéra u ní hrála prim. Oproti tomu Adina byla mnohem inteligentnější a atraktivnější. Uměla to s muži a věděla jak si je omotat kolem prstu. I tak se ale zamilovala například do Willyho Söhnela, šéfa barrandovských ateliérů, a těžce nesla, když jí ho přebrala její velká kamarádka Nataša Gollová. S Goebbelsem ale na rozdíl od Lídy nic neměla. Tu a především její rodinu tento dvouletý vztah však vážně poznamenal. Její matka zemřela během výslechu v roce 1945, otec přišel o nohu a její mladší sestra a nadějná herečka Zorka spáchala sebevraždu, neboť neunesla, že dostala kvůli Lídě výpověď z divadla. Nakonec obě herečky emigrovaly a provdaly se v zahraničí, kde se ještě pokusily rozjet svou kariéru. Adina našla štěstí ve vztahu s anglickým homosexuálním módním návrhářem Benem Pearsonem a Lída se provdala za rakouského gynekologa Kurta Lundwalla. Nyní jsou však již samy, utápí se v alkoholu a jedna z nich stále sní o triumfálním návratu do vlasti. Lídinou "bejbinou" (kabriolet značky Praga Baby z roku 1934) zamíří do Prahy. Tam teprve Lída procitne. Nikdo na ně nečeká, nikdo je nevítá a navíc jim ukradnou auto.
Mohlo by se zdát až příliš obtížné vměstnat dva tak silné životní příběhy na jednu scénu a do pouhých osmdesáti minut, přesto se to jejím tvůrcům (režie: Vojtěch Tomášek, dramaturgie: Tomáš Vůjtek, scéna a kostýmy: Milan David, light design: Přemysl Bureš, mistr zvuku: Michal Sedláček, technické zázemí: Michael Kolář a Tomáš Sosna, a další) podařilo, aniž by vynechali některý ze zásadnějších momentů. Skvěle zkombinovaný střet tak odlišných charakterů našich dvou výrazných hereckých hvězd spolu s podrobně zdokumentovanými známými fakty i prožitými situacemi vypovídá úžasně emotivní příběh o dvou zatracovaných ženách a bohužel i o našem národu. Zatímco Adina pro mě byla silná osobnost, chytrá a měla své kouzlo, Lída mi nikdy nebyla ničím sympatická a za tu "nejkrásnější" ani uvnitř ani navenek ji určitě nepovažuji. Byla naivní, hloupá a pro mě navíc pouhá kariéristka, která těžila jen ze svého vzhledu. Musím ale uznat, že život, který jim opět vdechly obě jejich představitelky, bylo úžasné sledovat. Herecké tempo se stále stupňovalo a obě protagonistky si to za Adinu a Lídu přesvědčivě prožily. Lída je poslední dobou stále více v kurzu a tak se mi zdálo, že i její představitelka Zuzana Truplová dostala o něco větší prostor. Nejvíce mi utkvěl její rozjařený výraz a věta: "něco se přece musí stát...něco určitě. A je docela možné, že to něco bude krásné...". Mnohem bližší mi ale je realističtější pohled a nijak neskrývaná přímost a upřímnost Adiny, což naprosto výstižně zvládla Pavla Gajdošíková. Komorní a dobře nasvícená scéna, jíž dominovala železná postel, která v jejich životech hrála rovněž významnou roli, dodala celé inscenaci mnohem intimnější rozměr, což jen podtrhly skvělé výkony. Vše, co už jsem znala, mi tak přišlo najednou mnohem osobnější. Jenom mi tam chyběla moje nejoblíbenější a z mého pohledu ještě lepší, hezčí a přirozenější herečka Nataša Gollová. Tak třeba příště ;-).
Moje hodnocení: 82 %
 |
| Adina a Lída (P.Gajdošíková a Z.Truplová) |
 |
| Lída a Adina (Z.Truplová a P.Gajdošíková) |
posted by lucifer at 19:22
0 Comments:
Okomentovat
<< Home