Divadlo a já: "Sluha dvou pánů"

(Carlo Goldoni)

"Komedie bravurně rozehrávající styl dell´arte. O tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná, se na vlastní kůži přesvědčí sluha Truffaldino." (premiéra 22. září 1994)

HURÁÁÁ...Tak konečně jsem se dočkala a dostala se i poprvé do naší pražské "Zlaté kapličky" a navíc na již po více jak dvě desítky let vždy vyprodané představení "Sluhy dvou pánů", na které je téměř nemožné sehnat lístky. Původně jsme si je před rokem zakoupili na říjnové představení. To ale bylo pro nemoc pana Donutila zrušeno a odloženo právě až na letošního 9. března 2016. Tak dlouho jsem ještě dosud na žádné představení nečekala. Tuto legendární inscenaci se souborem v roce 1994 nastudoval tehdejší umělecký šéf a režisér Ivan Rajmont, který bohužel 7. prosince 2015 po těžké nemoci v sedmdesáti letech zemřel :-(. Byl prvním polistopadovým šéfem činohry Národního divadla jmenován 7. prosince 1989 a ve funkci zůstal až do července 1997. Za jeho působení došlo k rozsáhlé reorganizaci scény, pro činohru bylo otevřeno Stavovské divadlo a vznikla také komorní scéna Kolowrat. Významnou éru prožil také v našem ústeckém Činoherním studiu, kde rovněž působil jako režisér i umělecký šéf a to od roku 1975. Z jeho tvorby zde vyčnívá zejména Kunderův "Jakub a jeho pán", v němž excelovali Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. O více jak 220 let je starší právě Goldoniho klasická situační komedie opět s prvkem "sluhy a pána" (resp. pánů) řadící se do žánru commedia dell´arte.

Právě se v Benátkách uzavírají zásnuby mezi Silviem (Martin Donutil), synem doktora Lombardiho (Petr Pelzer), a jeho vyvolenou Clarice (Kristýna Hrušínská), dcerou Pantalona de Bisognosi (Oldřich Vlček). Jediná skutečnost, která dosud jejich sňatku bránila, již pominula. Původně domluvený sňatek s turíňanem Federicem Rasponim se totiž anuluje, neboť ten byl v souboji zabit Florindem Aretusim (Igor Orozovič), milencem své sestry, a musel následně prchnout z města. Jaké je však překvapení všech zúčastněných, když se tu náhle objeví Truffaldino (Miroslav Donutil), Rasponiho sluha, který tvrdí, že je jeho pán stále naživu. Netuší však, že se za Federica vydává jeho mladší sestra Beatrice Rasponi (Antonie Talacková), která zde hledá svého milovaného Florinda. Ten se shodou náhod chystá ubytovat ve stejném hostinci, který patří Brighellovi (Jan Novotný), a kde je právě ubytovaná i Beatrice. Potkává zde i Truffaldina a nabídne mu službu. On po chvilce váhání kývne. Stává se tedy sluhou dvou pánu a začíná v tom pěkně lítat. Musí pro oba třeba zajít na poštu, provětrat jim kufry, předat významný obnos peněz nebo připravit hostinu, při níž dokáže pořádně prohnat i místního číšníka (David Steigerwald). Nadělá při tom spoustu zmatků, ale vždy ze všeho dokáže elegantně vybruslit. Díky jeho smyšleným historkám dojde i k odhalení pravé identity domnělého Federica a Beatrice se tak konečně setkává se svým snoubencem Florindem. Dost možná by se vylhal i z ošidné situace s dvojím "slouhováním", kdyby se však nezakoukal do Smeraldiny (Kateřina Holánová), služebné u pana Pantalona. Svatbě Silvia a Clarice už také nic nebrání, a tak se nakonec místo jedněch zásnub konají hned troje.

Výborně napsaná komedie nabízí množství příležitostí, jak rozehrát každou jednotlivou situaci. Kdyby Goldoni tušil, pro koho také tuto roli píše :-). Věřím, že s výkonem Miroslava Donutila by byl nadmíru spokojen. To jeho úžasné pitvoření, gesta i intonace, se kterou pronáší jednotlivé repliky a plynule prochází z jedné scény do druhé, je naprosto úžasné. Již po více než dvacet let předvádí naprosto neuvěřitelný a jedinečný výkon, jako by mu byla tato role vyloženě napsaná přímo na tělo. Je vynikající, ale celá inscenace díky němu působí jako one man show, což je bohužel právě na úkor všech ostatních. Jejich postavy už tak nijak nevyzní a v celku to pak vypadá trochu lacině. Pravdou je, že v TV záznamu v původním obsazení, které jsem viděla mnohokrát, mělo celé představení ještě mnohem větší šťávu. Jejich výkony tam působily mnohem kompaktněji. Kromě představitele Truffaldina mne velmi bavil i Brighella v podání Jana Novotného. Nevím, jestli tentokrát byl nemocen nebo měl nějakou hlasovou indispozici, ale už to "prostě nebylo ono", a i když jsem seděla v páté řadě v přízemí, špatně jsem mu rozuměla. Pokud by ale hra (autorů - překlad: Eva Bezděková, dramaturgie: Johana Kudláčková, scéna: Ivo Žídek ml., kostýmy: Irena Greifová, hudba: Miki Jelínek, režie: Ivan Rajmont, a další) stále neměla své tak početné publikum, jistě by na repertoáru divadla tento kasovní trhák tak dlouho nevydržel. Svou 550. reprízu oslavila již v listopadu 2014 a stále jede dál vždy s naprosto vyprodaným sálem. Jsem moc ráda, že jsem se do Národního divadla dostala právě na tento již "kultovní" kousek. Miroslav Donutil rozhodně nezklamal. Podal úžasný výkon, tleskám.
Moje hodnocení: 90 %