Divadlo a já: "Začínáme končit" - host Krušnohorského divadla

(Sébastien Thiéry)

„Francouzská komedie výstižně vypráví o vztazích mezi muži a ženami, o plynutí času, strachu ze stárnutí a ošklivosti i o (ne)schopnosti být spolu.“ (premiéra 21. března 2016)

Autorem této komedie z roku 2011 je současný francouzský komik a herec známý například z filmů „Taxi“ či jeho pokračování „Taxi, taxi“, ale také nositel Molièrovy ceny (za komedii "Morčata") Sébastien Thiéry. Autorsky na divadle debutoval v roce 2005 aktovkou „Bez výtahu“. Následovaly komedie „Bůh bydlí v Düsseldorfu“, „Morčata“ či „Kdo je pan Schmitt?“. Většinou ve svých hrách i sám účinkuje. Proto i díky této své profesi sází na svižné a trefné dialogy. V pražském divadle Kalich jeho komedii „Začínáme končit“ jako vůbec první společnou hru zde nastudovali manželé Bára Hrzánová a Radek Holub. Vybrala ji pro ně a režírovala Lída Engelová, která si i k mému překvapení dne 23. ledna 2017 při hostování v Krušnohorském divadle v Teplicích navíc střihla jednu z rolí, která celou inscenaci v závěru nápaditě vypointuje. Už kvůli všem jmenovaným jsem si nemohla nechat tuto komedii ujít.

Manželé Baumanovi spolu strávili již několik let, ale v poslední době se Alanovi (Radek Holub) zdá, že jeho žena Natalie (Barbora Hrzánová) najednou nějak rychle stárne. Už v ní nevidí krásnou a atraktivní pětatřicetiletou ženu, ale sedmdesátiletou sešlou stařenku, která je zralá akorát tak na domov důchodců. Společný život s ní se mu zdá naprosto nemožný a o sexu ani nemluvě. Jelikož si připadá stále mlád a s manželkou se tak odcizili, najde útěchu v náručí jiné ženy, se kterou by se dál chtěl vídat. Vymyslí tedy plán a přesvědčí jednoho svého zaměstnance Hervého (Radek Zima), aby předstíral, že je jeho synovec, a svedl jeho ženu. Natalie o problému svého muže ani netuší a vřele u nich doma „synovce“ uvítá. Jemu vůbec nepřipadá tak stará, jak mu Alan říkal. Na svádění jde přes němčinu i přes masáž a celkem se mu daří. Natalie v přítomnosti Hervého začíná neuvěřitelně mládnout. Zdá se, že se záměr podařil a oba manželé mají nový vztah, ve kterém jim to klape. Jaké je ale pak pro Natalii s Hervém překvapení, když jim Alan přivede představit svou vyvolenou Jennifer (Lída Engelová). I když to vypadá, že je příliš pozdě, najednou si uvědomí, že svou ženu přeci jen nechce ztratit a dá jejich manželství ještě šanci. S jakou Natalii bude žít tentokrát?

Nijak závratná, přesto aktuální, byla zápletka této francouzské komedie o odcizení mezi manžely. Léta plynou a s přibývajícím věkem se ne každý umí smířit. Obzvlášť v manželství po několika letech si hlavně muži uvědomí, že jejich ženy nemládnou a mají pocit, že jim v životě něco uniká. Chytají druhý dech a touží po změně nebo alespoň nějakém povyražení. Nijak náročný příběh, a ještě jednodušší text, ale v této inscenaci (autorů – překlad: Petr Christov, režie: Lída Engelová, dramaturg: Johana Kudláčková, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Ivana Brádková, hudba: Zdeněk Zdeněk, choreografie: Martin Pacek a další) sází především na obsazení a také nápad v hlavní ženské roli. Zajímavé na roli Natalie Baumanové totiž je, že ji autor původně napsal pro dvě herečky. V tomto nastudování se však v obou objeví pouze jedna – Bára Hrzánová, která se nápaditě provedené dvojrole chopí s bravurou. Střídá podobu atraktivní ženy s tou, co v očích svého manžela „stárne jako pes“, s takovou lehkostí, že má divák skvělou možnost vidět ji přesně tak, jako ji právě vidí její manžel, aniž by to nějak narušilo kontinuitu děje. Považuji to za skvělé řešení a bylo vidět, jak si změnu obou poloh Bára užívá a zvládá je bez jakéhokoliv zbytečného karikování či přehrávání. U Radka Holuba, který ztvárnil notorického lháře, už to tak lehce nepůsobilo, i když vystřídal spoustu rozličných výrazů, jak u něj bývá zvykem. Proti Bářině lehkosti byl jeho projev o poznání dravější a možná trošku křečovitější. Myslím, že jiné typy rolí mu sluší o něco více (viz třeba „Generálka“, „Mandragora“, „Plnýkapsy šutrů“ nebo s Bárou společně „Ženitba“ apod.). Manželský trojúhelník pak doplnil Hervé, v jehož roli se objevil Radek Zima a na jevišti s nimi vystupoval jako naprosto rovnocenný partner. Jeho postava dostala rozhodně nejvíc zabrat, ale vše skvěle ustál. Od nesmělého poslíčka se vypracoval v muže, v jehož náručí dokáže zralá žena zázračně omládnout. Spolu s Bárou dokonce předvedli výborné tanečně-akrobatické číslo. Celkově to tedy bylo vtipné, hravé, a hlavně podtrženo skvělým obsazením a jejich výkony. Přesto mne ale více zaujala obdobná komedie „Každý den, šťastný den!“, kterou hrají v divadle Kalich a v níž hlavní roli rovněž obsadila úžasná Bára Hrzánová.

Moje hodnocení: 59 %