Divadlo a já: "Jindřich VI. - 3. díl"

(William Shakespeare)

„Poslední díl málo uváděné shakespearovské trilogie. Kdo se nakonec chopí trůnu? Koho čeká smrt a kdo přežije? Závěrečný Balet smrti začíná…“ (premiéra 30. června 2017)

Na rozdíl od Divadla v Dlouhé, kde dokáží vměstnat celého Shakespeara do jednoho „Souborného díla W.Shakespeara ve 120 minutách“, v Činoherním studiu ho berou opravdu poctivě rok za rokem hru po hře, a tak až letos po třech letech uzavřeli celou trilogii „Jindřicha VI.“ třetím dílem. Stejně jako tomu bylo s prvním dílem uvedeným v bývalém areálu Kladivadla, a druhým v Červeném kostele, zvolili i pro tento velmi originální prostředí bývalé likérky v Krásném Březně. Pouze premiéra a další dvě představení, se odehrávala zde a já byla velmi ráda, že mi vyšlo to sobotní 1. června 2017. Po úvodní části, kde šlo převážně o ztrátu francouzského území, následovala druhá, v níž se přiostřily vztahy mezi rody Yorků a Lancasterů a bylo třeba uklidňovat vnitřní nepokoje, se vše uzavřelo tímto nejkrvavějším dílem, kdy už se v boji o korunu jde vyloženě přes mrtvoly. Kdo tedy nakonec dosáhne svého a odstraní z cesty všechnu svou konkurenci? Byla to jiná doba, ale touha po moci i do dnešních dnů zůstala stejná, jenom se volí jiné prostředky. Bohužel hrozba mnohem ničivějších zbraní, než byly meče, visí ve vzduchu a nezbývá než doufat, že ti, kteří je drží v rukách, mají alespoň špetku rozumu na to, aby je kvůli hloupému dokazování své moci nikdy nepoužili. Stačilo by si jen uvědomit, že moc neznamená naprosto nic v porovnání s tím, jak úžasným a fenomenálním úkazem je naše nádherná a jedinečná planeta v dosud probádaném a jinak nekonečném vesmíru. Kéž by všichni mysleli, netoužili ničit a vážili si tohoto privilegia zde žít!

Jindřich (Lukáš Černoch) s královnou (Anna Fišerová) jsou po útěku z bojiště pronásledováni Yorky. Svou armádu spolu s vévodou z Yorku (Jan Jankovský) přivede i hrabě z Warvicku (Jan Plouhar). Pod hrozbou násilí král nakonec souhlasí, že sice může zůstat králem až do své smrti, ale svou korunu pak místo svého syna předá rodu Yorků. S tímto rozhodnutím ale rozhodně nesouhlasí jeho žena Markéta. Nechce se smířit s vyděděním jejich syna, a tak ho spolu s Cliffordem (Adam Ernest), znechuceně opouštějí a přísahají Yorkům pomstu. V následující bitvě je porazí a Clifford navíc zabije Yorkova dvanáctiletého syna Rutlanda (Tobiáš Rímský) jako odplatu za svého otce. Poté ještě zajmou a mučí samotného Yorka, kterého nakonec Clifford ubodá k smrti. To velmi zasáhne a rozčílí jeho syny Eduarda (Jan Řezníček j.h.) a Richarda (Václav Hanzl), kteří se navíc od Warwicka dozví, že i jeho vojsko bylo v druhé bitvě u St. Albans poraženo a král se vrátil do Londýna. Navíc pod Markétiným tlakem zrušil dohodu s Yorkem. V další bitvě už ale vítězí Yorkové a tentokrát je mučen a zabit Clifford. Eduard se stává králem a Richard vévodou z Gloucesteru. Nicméně již teď spřádá plány na získání bratrova trůnu. Warwick zatím odjíždí do Francie, aby zde pro Eduarda požádal o ruku švagrové Ludvíka XI. (Ctirad Götz j.h.) lady Bony (Anna Kratochvílová j.h.). Chce tím zajistit mír mezi oběma národy. O královu pomoc a podporu zde však žádá i Markéta. Warwick ji ale svou žádostí trumfne. Ještě však netuší, že mezitím se Eduard setkal s vdovou Greyovou (Anna Kratochvílová j.h.), která žádala o pozemky svého zesnulého manžela. Krále však unese svou krásou a on se s ní, i navzdory radám svého bratra, ožení. Když se o této novině od posla dozví Warwick je velmi rozhořčen a cítí se jako hlupák, že se tak moc snažil nevděčným Yorkům sloužit. Změní tedy strany a přísahá věrnost Lancesterům, což stvrdí příslibem, že dá ruku své dcery Anny princi Eduardovi. Provede invazi do Anglie a na trůn vrací krále Jindřicha. Nakonec je i on zabit. A Eduard jde dál, když se neštítí zabít krále Jindřicha, ani jeho malého syna, neboť si „troufal tím, že měl být nástupcem trůnu“. Když z cesty odstraní i Markétu, má jeho touha po moci v cestě už jenom jednu překážku…

Vždycky jsem obdivovala kumšt, chuť i nápady, které do svých inscenací vkládají v ústeckém ČS. Díky nim mne občas zlákají i hry, jejichž žánr mi není úplně moc blízký, ale svým provedením ve mně dokáží vyvolat spoustu emocí i pocitů, a kolikrát obdivuji i odvahu a intenzitu sdělení, se kterými se do svých kusů pouští. To platí třeba i o Jindřichovi VI., a to i když je od Shakespeara. Dosud jsem na divadle nebyla na žádné trilogii (nejsem zrovna seriálový typ) a žánr „hry o trůn“, kde se skoro víc vraždí, než mluví, také zrovna není úplně šálek mé kávy. Nicméně když už se Filip Nuckolls a Vladimír Čepek „upsali“ k závazku uvedení kompletního Shakespearova díla (a nejenom ve 120 minutách), a nabídli tak i téměř neuváděnou hru dokonce ve všech třech dílech, jak ji W.S. napsal, zvědavost mi nedala. Jestli tento ambiciózní tým vydrží i dál, a já budu mít možnost, ráda se pak pochlubím, že jsem díky nim poznala kompletní Shakespearovo dílo a opravdu před nimi smeknu. Tohle ale byla opravdu jatka. Skoro mě až uhranulo neuvěřitelné nasazení všech herců, kteří dokázali naprosto zřetelně vystihnout povahy svých postav. Jen ten Jindřich mi v tom všem přišel nějaký nevýrazný, jen jako figurka kdesi na pozadí. Ačkoliv se podle něj celá trilogie jmenuje, on v ní zrovna moc velkou roli nesehrál, i přestože šlo především o jeho korunu. Jinak prostor bývalé likérky využili naprosto maximálně, kde navíc hlediště jako by splynulo s jevištěm. Skvěle pracovali s videoprojekcí na stěně i s hudbou, a i přes neustálé napětí a vraždy dokázali trochu odlehčovat – např.: francouzským přízvukem, dronem místo posla, papírovým pytlem pro „ošklivku“ Bonu nebo závěrečným koňským defilé, které bylo krásným i když trochu nebezpečným překvapením (a dokonce i s nadílkou:)). I když mne žánr, ani obsah příliš nezaujal, to jak se s tím poprali naši činoheráci (někteří bývalí a hostující), hodnotím rozhodně za jedna. Příští rok by to chtělo už nějakou komedii :).
Moje hodnocení: 74 %