Divadlo a já: "Báječná neděle v parku Crève Coeur"

(Tennessee Williams)

„Cituplná komedie o čtyřech ženách, jejichž osudy se z veliké vášně a touhy po štěstí v žáru horkého dne protnou.“ (premiéra 6. dubna 2017)

Tato jedna z nejnovějších her na repertoáru Divadla Kalich se stala zároveň také režijním debutem jedné z našich hereckých legend Ivy Janžurové. Záměrně si zvolila tohoto amerického dramatika, neboť jak sama říká je pro ni Tennessee Williams „tím nejvýsostnějším dramatickým autorem a vždy bylo mým snem sejít se s jeho dokonalými kresbami lidských duší na jevišti.“ Již v roce 1984 si v této komedii dokonce zahrála v Divadle na Vinohradech v české premiéře hry a v režii svého manžela Stanislava Remundy. Vidím v tom tak i určitou vzpomínku či poctu jejímu muži. Spolu s ní se tehdy v inscenaci objevily i Daniela Kolářová, Eliška Balzerová a Ludmila Vostrčilová. Nyní svou postavu Bodey svěřila své dceři Sabině Remundové a sama si „střihla“ menší roli slečny Gluckové. Do ostatních rolí si vybrala další své kolegyně, se kterými už se také na jevišti setkala. S Bárou Munzarovou (i se Sabinou) hraje v další hře v Kalichu „Na mělčině“ (režie: Jakub Nvota) a s Lucií Žáčkovou se sešla na prknech Stavovského divadla ve „Strýčku Váňovi“ (režie: Michal Dočekal). Pod hudbou je pak podepsaný také Igor Orozovič, se kterým hraje v inscenaci „Božská Sarah“. A kdy jindy na „Báječnou neděli…“ než právě v neděli? Vyšlo to konkrétně na 24. září 2017, kdy přijeli s představením hostovat do Teplic.

Je horká letní neděle a Bodey (Sabina Remundová) právě peče kuřata na odpolední piknik v parku, kam chce pozvat svou spolubydlící Dotty (Lucie Žáčková) i svého bratra-dvojče, aby se je pokusila dát dohromady. Je jí přes čtyřicet, nemá partnera ani děti, a tak své sny a naděje vkládá do životů svých nejbližších. Dorothea však o jejího bratra nemá nejmenší zájem, neboť se zamilovala do jiného. Netuší ovšem, že pro svého vyvoleného nic neznamená, a právě v dnešních novinách, které se Bodey před Dotty snaží za každou cenu ukrýt, vyšlo oznámení o jeho zasnoubení s jinou ženou. Dotty neustále čeká, až jí zavolá, a o pravidelném nedělním pikniku Bodey s jejím bratrem nechce ani slyšet. Ve svém pokoji se strojí pro jiného a doufá, že ji vytáhne z šedosti a všednosti obyčejných dní. Chce žít plnohodnotný a romantický život ve vyšší společnosti. Oproti tomu Bodey stojí pevněji na zemi, když tu ji náhle od příprav vytrhne klepání na dveře. Na návštěvu za Dotty přišla její kolegyně a kamarádka Helena (Barbora Munzarová). Dost vehementně se domáhá, aby ji k ní Bodey pustila. Ta tomu velmi rázně brání a chce zjistit pravý účel její návštěvy. K jejímu velkému překvapení se dozvídá, že se Dotty dohodla s Helenou na společném bydlení a ta si proto přišla pro první zálohu. Dalším důvodem je však také oznámení v dnešních novinách. Kromě Heleny je přijde navštívit i sousedka paní Glucková (Iva Janžurová). Sama se ve svém bytě bojí, a tak občas přijde na čaj a smaženky k Bodey, která se i o ni láskyplně stará. Jakmile jí nabídne pohoštění, chce zabránit nejhoršímu. Nicméně ať se snaží sebevíc, před oznámením v novinách svou kamarádku neuchrání. Dotty jako by se zhroutil celý svět i všechny plány na lepší život. Již netouží po novém bydlení v lepší čtvrti a Heleninu nabídku odmítá. Dokonce sama sebe překvapí, jak se nakonec rozhodne.

Dlouho se zdálo, že se v této inscenaci (autorů – překlad: Věra Šedá, scéna: Adam Pitra, kostýmy: Eva Pitrová, hudba: Ivan Acher a Igor Orozovič, režie: Iva Janžurová, a další) nic moc dít nebude. Nicméně odkaz na článek v novinách dával, tušit očekávanou zápletku. Věci se však daly do pohybu, až s příchodem Heleny. Na jevišti se tak sešly čtyři odlišné ženské charaktery, které přesto ale mají něco společného. Tím není nic menšího než strach ze samoty. Bodey si našla spolubydlící, o kterou se láskyplně stará, Dotty touží po lásce a muži, ze kterého se vyklube falešník, Helena by ráda měla svou kamarádku i jako spolubydlící a parťačku do lepší společnosti, a starší sousedka Glucková se ve svém bytě, kde straší, sama bojí. Sabina Remundová se do role ochranitelské a upřímně starostlivé Bodey typově velmi dobře hodí a svou maminku teda ani gestem, dikcí, hlasem či projevem rozhodně nezapře. Stopa Ivy Janžurové je tam až neskutečně patrná, přesto ta energie i nasazení patřilo Sabině. Byla jakýmsi tmelem mezi všemi postavami a díky sluchové indispozici dodávala své roli i jistou komičnost. Také Lucie Žáčková se do role romantické a trochu bezradné Dotty výborně hodila, i když místy působila průhledně, jako ta stěna jejího pokoje. Jako by si žila ve svém vlastním světě, který ještě více přiživovala léky a alkoholem. Působila záhadně a vůči druhým možná až sobecky, proto nakonec překvapilo její závěrečné procitnutí a gesto, ke kterému se rozhodla. Přesto se „nejstudenějším čumákem“ zdála být Helena Báry Munzarové, která přišla své kamarádce odhalit pravdu o jejím vyvoleném a také si od ní vybrat první nájemné na společné bydlení v dražší čtvrti. Nicméně i za jejím jednáním a kamennou tváří, se dal vycítit onen smutek a touha po lepším životě. Slečna Glucková, kterou ztvárnila právě Iva Janžurová, pak už jenom dokresluje smutné stáří a pomíjivost lidského bytí. Myslím, že se všem dámám podařilo vystihnout charaktery svých postav na výbornou a o to jde u Tennessee Williamse především. Provedení, scéna i kostýmy mohly mít trochu větší šmrnc a nápad, ale herecky to bylo příjemné sledovat. I závěrečné poznání, že to, čeho se v životě nejvíce bojíme nebo čemu se bráníme, nakonec snad právě proto přitahujeme, stojí za zamyšlení. Iva Janžurová si pro svůj režisérský debut nevybrala zrovna snadný kousek, ale ostudu své „srdcové záležitosti“ určitě neudělala. Obdivuju její elán se kterým se ve svém věku a při tolika rolích jak na divadle, tak před kamerou, dovede pustit i do takovéhoto projektu. Je úžasné vidět i jak se dokáže stylizovat do tolika různých podob – zde jako stará osamělá žena a vedle toho září třeba jako „božská“ Sarah Bernhardt.
Moje hodnocení: 61 %