Divadlo a já: "Dracula 2018" - Hudební divadlo Karlín

(Karel Svoboda, Zdeněk Borovec a Richard Hes)

„Kultovní český muzikál o tragickém životě a prokletí hraběte Draculy se opět vrátil.“ (premiéra 5. a 6. března 2015)

Zcela oprávněně se tento muzikál může honosit označením „legendární“. V roce 2015 oslavil dvacet let od světové premiéry. Tehdy ho během let 1995 až 1998 v Kongresovém centru shlédlo rekordních 1,2 milionů diváků, což u nás dosud žádný jiný muzikál nepřekonal. Zároveň také v 90. letech odstartoval velký boom muzikálů, kterých se u nás hrála už pěkná řada a stále patří mezi divácky oblíbený žánr. Toto uvedení je postaveno na legendární hudbě i libretu, v obsazení se objeví i několik zpěváků z původního nastudování a scénu Daniela Dvořáka s kostýmy Romana Šolce převzali z uvedení tohoto muzikálu v divadle Hybernia (2009-2011). Z obou předešlých verzí zůstali Draculovi věrni i producenti Egon Kulhánek a Oldřich Lichtenberg. Po Kongresovém centru, kam se pak ještě krátce vrátil v roce 2003, se uváděl i na Slovensku, v jihokorejském Soulu, v Polsku, Německu, Rusku, Belgii či v Lichtenštejnsku. V Karlíně pak ale poprvé zazní výhradně s živým orchestrem. I pro mne je Dracula významný a také „startovací“ muzikál. Před téměř 21 lety (13. dubna 1997) byl totiž vůbec prvním muzikálem, který jsem kdy viděla, a tak jsem i s trochou nostalgie chtěla 23. března 2018 zavzpomínat na legendu, která mne tehdy tolik uchvátila a nadchla.

Dracula (Marián Vojtko), krutý vládce 15. století v Transylvánii, je právě se svou družinou na krvavém tažení, kde drancuje kláštery a vraždí duchovní, včetně potulného mnicha (Jakub Šlégr). Jeden kněz (Bedřich Lévi) se mu však postaví, a i když vraždění nezabrání, alespoň ho stačí proklít k věčnému životu. Doma v tom čase na knížete čeká jeho stále milující žena Adriana (Kamila Nývltová), která mu brzy porodí syna. K rozptýlení ji pomáhá dvorní šašek (Tomáš Trapl). Radostná událost se však mění v tragédii a Dracula se vrací akorát v momentě, kdy jeho žena umírá a v kolébce nachází mrtvého syna. Chce také sám spáchat sebevraždu, neboť ztratil svou lásku i smysl života. Jeho rána se však zacelí a on zjišťuje, že je nesmrtelný. Tento nový důvod k životu je tedy třeba řádně oslavit. Když se pak ale ráno probudí na krvavém loži vedle své oběti, zjistí, jakým údělem se mu stává jeho prokletí.

O čtyři sta let přežívání později hloubá, jestli vůbec takový život má ještě vůbec nějaký smysl. Společnost mu dělá jeho věrný sluha (Tomáš Trapl) a bývalé milenky, z nichž se po jeho kousnutí staly nymfy (Hana Křížková, Renata Drössler a Sylva Schneiderová), které si libují v intrikách. Když však na hrad dorazí osiřelá anglická šlechtična Lorraine (Leona Machálková), hrabě chytá druhý dech. Jeho šarm ji ihned okouzlí a i on věří, že by mu mohla pomoci zlomit jeho kletbu. Spolu s ní však přijel i její bratr Steven (Tomáš Löbl), který chce svou sestru ochránit před zlem, jehož se stal svědkem. Pokus o zabití Draculy se mu však pro jeho nesmrtelnost nezdaří, a tak obrací zbraň proti sobě. Lorraine vyznává lásku knížeti a dobrovolně se stává jeho další nymfou.

V současnosti se nacházíme v Londýně, kde Dracula vlastní jedno casino. Zatímco s profesorem (Tomáš Trapl) v soukromé laboratoři provádí pravidelné vyšetření, chystá se Nickův (Martin Pošta) gang na vyrabování casina. Když pak sebou přivede i svou přítelkyni Sandru (Kamila Nývltová), splete si ji Dracula s Adrianou. Dvoří se jí a zhrzená Lorraine utápí svůj žal v alkoholu. Poté, co objeví obraz Adriany, jí navíc dochází, že mu svůj život obětovala zbytečně, neboť stále miluje jinou. Dracula vyzná Sandře lásku, ale ona se mu jen snaží vysvětlit, že si ji s někým spletl. Nick s ní utíká a kníže je pronásleduje. Profesor je nešťastnou náhodou zabit. Dracula se usmíří s Lorraine a po uznání své viny je mu odpuštěno. Sandra pak vpouští slunce, aby mohli konečně nalézt svůj klid.

Tento nádherný muzikál (autorů – hudba: Karel Svoboda, texty: Zdeněk Borovec, libreto: Zdeněk Borovec a Richard Hes, režie: Filip Renč, scéna: Daniel Dvořák, kostýmy: Roman Šolc, choreografie: Pavel Strouhal, hudební nastudování: Kryštof Marek, sound design: Petr Košař, light design: Pavel Dautovský, a další) má i po třiadvaceti letech stále co říci. Mnohé si zachoval, ale také mu dost chybělo. Nechtěla jsem srovnávat nesrovnatelné, ale přesto se tomu neubráním. Tehdy ve mne totiž zanechal opravdu silný dojem. Překvapením pro mne byla Leona Machálková v roli Lorraine. Zpívala dobře, ale zdálo se mi, že používala moc kudrlinek, které místy skoro až obtěžovaly. Jako by z té role chtěla vyždímat mnohem víc, než bylo třeba. Každopádně její rolí měla být Adriana/Sandra, do které se mnohem lépe hodí a pro mne k ní prostě patří, na rozdíl od Lorraine. S tou se myslím moc nepotkala. Stejně jako Kamila Nývltová, která mi zase neseděla na Adrianu. Zpívat umí, ale nijak neoslní. V paměti mi prostě zůstane Adriana a Sandra Leony Machálkové, stejně jako šašek, sluha a doktor v podání Jiřího Korna. Tím nasadil takovou laťku, že i když Tomáš Trapl dělal co mohl, nepůsobil tak přirozeně jako on, ale jenom jako jeho slabší kopie. Možná, kdyby ho tak nekopíroval, mohl být celkem adekvátní náhradou. Nejsmutnější ale pro mne byla druhá část, a především obsazení i tragický projev Martina Pošty. Zkrácení písně Stockers, která se navíc jen narychlo odříkala, chybějící (můj oblíbený) Pygmalion, scéna bez motorek a další škrty, stejně jako skromné kulisy pro mne byly naprostým zklamáním. Režijně jsem tam krom těch drsných škrtů neviděla vlastně nic nového, vše bylo jak přes kopírák. Také mne mrzelo, že jsem opět neměla možnost vidět Daniela Hůlku, coby Draculu. V původním nastudování mi do role hraběte obsadili Petra Dopitu a tentokrát Mariána Vojtka. Co se týká zpěvu a hlasového projevu byl výborný, ale v jeho hereckém výrazu mi trochu chybělo ono Draculovské charisma, které ztrátou jeho velké lásky a nenarozeného syna odhalilo i jeho citlivější stránku. Výborné ale byly představitelky nymf v čele s Hankou Křížkovou, a také taneční trio krvinek (Kateřina Matyášová-Stryková, Tomáš Böhm a Jurij Kolva). Hravost nymf i propracovaný pohyb krvinek a jejich důležitý význam coby nositelů smrti, mne zaujal už v původní verzi. To nejvíc na tomto muzikálu, je však působivý příběh, ale především nádherná hudba Karla Svobody a úžasně propracované texty Zdeňka Borovce, se kterými se během zpěvu dá krásně pracovat a v každé písni vypráví působivý příběh. Mimochodem všechny znám nazpaměť už více jak dvacet let. Živá hudba v nastudování Kryštofa Marka, pro kterou se se zdejším orchestrem rozhodli, je osvěžila a toho si v této verzi také velmi cením. Jinak téměř nic nového toto nastudování nepřineslo, přesto kvalit toho původního ani zdaleka nedosahuje. Možná kdyby bylo pojato trochu jinak (originálněji, nápaditěji), nebo naopak zachovalo vše, bylo by mé hodnocení vyšší.

Moje hodnocení: 70 %