"Sluha dvou pánů" - Činoherní studio

(Carlo Goldoni, Šimon Spišák)

„Veselá veselohra o práci, pánech a služebnictvu. Humor sranda legrace, ale nejdřív do práce.“ (premiéra 16. ledna 2026)

Můj divadlem nabitý měsíc pokračuje. Tentokrát jsem se ale vypravila na veřejnou generálku nově připravované komedie do našeho Činoherního studia, která se konala 15. ledna 2026. Samozřejmě znám velice úspěšnou a mou oblíbenou verzi z Národního divadla s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Je to skvěle a zábavně napsaná hra (již z r. 1745), která nabízí rovněž mnoho témat aktuálních i v dnešní době. Snad i proto jim dobře zapadá do nové 54. sezóny (jako 2. premiéra) s podtitulem a otázkou „Konec starých časů?“, která zároveň odstartovala novou éru ČS. Naplno se zde totiž uměleckého vedení ujímá režisér Michal Hába, který spolu s ředitelem Michalem Somošem a dramaturgyní Veronikou Linka uspěl ve výběrovém řízení. Toto hlavní téma sezóny je naprosto trefné. Rok 2026 je totiž opravdu přelomový, neboť právě letos končíme jeden dlouhý životní cyklus a vstupujeme do nového (více si o tom můžete přečíst zde). Velmi dobře sem tak zapadá i tato veselá převleková komedie s mnoha komickými postavami ve stylu dell’arte. Jejími ústředními motivy jsou práce a postpráce, (sebe)vykořisťování, vztahy mezi sluhy a pány, ale také postavení žen ve společnosti, což zde akcentují hned v několika rolích včetně té ústřední, kterou zde ztvární Marie Machová. Pro mne je to také první „seznámení se“ s několika dalšími novými tvářemi v souboru. Někteří spolupracovali s Michalem Hábou již v rámci divadelní skupiny Lachende Bestien.

V Benátkách se právě domlouvají zásnuby Klárinky (Barbora Váchová) a Silvínka (Erich Michal Sikora). Před časem sice obchodník Pantallone (Jan Plouhar) přislíbil svou dceru Federicovi Rasponimu z Turína, ale jakmile se dozvěděl o jeho smrti, nic už mu nebrání, aby ji přislíbil právě synovi doktora Palmiro Palmare (Matúš Bukovčan). Jaké je pak jejich překvapení, když se u dveří objeví sluha Truffaldino (Marie Machová) s dopisem od svého pána, v němž je uvedeno, že Federico žije a zrovna přijel do Benátek. Mezi přítomnými vypuká panika, nicméně hostinský Brighella Sciucalegrandi (Nataša Gáčová) ve Federicově šatech poznává jeho sestru Beatrice (Simona Hába Zmrzlá). Vzájemně si slíbí, že své pravé identity nikomu neprozradí. Beatrice sem totiž přijela, aby zde vypátrala svého milovaného Florinda Aretusiho (Mark Kristián Hochman), který jejího bratra v souboji zabil a měl se vydat právě sem. Zároveň předstírá, že je Federicem, aby snadněji dostala dlužnou částku od Pantalloneho. Klárinka si ho však odmítá vzít, a tak ji musí uklidnit. Jakmile se ve městě objeví i Florindo a stane se druhým pánem Truffaldina, rozeběhne se kolotoč omylů a mnoha nedorozumění. I když v tom Truffaldino zprvu viděl skvělou výzvu a příležitost k většímu výdělku, následně popletl, co se dalo, čímž si zadělal na pořádný malér. Nevědomky si zahrál i s životy svých pánů, a nakonec se ještě zamiloval do služebné Smeraldiny (Luciana Tomášová). Když se vše provalilo, řádný výprask ho neminul. Láska ale přeci jenom zvítězila.

Této inscenaci (autorů – překlad: Jaroslav Pokorný, dramaturgie: Veronika Linka, scéna: Karel Czech, kostýmy: Petra Vlachynská, hudba: Jindřich Čížek, režie: Šimon Spišák, asistent režie: Amálie Dvořáková a Sabina Kašparová, a další) jednoznačně dominovala výtvarná složka, a to v podobě velkých paruk a svérázných barevných kostýmů. Rozhodně byl dobrý nápad vše posunout více do současnosti, ale zde bych trochu ubrala. Méně je někdy více. Ze zženštilého Silvínka se stal spíš jen věšák na nejbizarnější oblečení a stále vyšší boty, které několikrát vystřídal; Pantalonemu zase nějaké ty kalhoty i svršky scházely, a doktor Palmare jako by utekl od Flinstonů a cestou rozšlápl dvě malá kuřátka. Scéna, kterou zde hodnotím za nula bodů, proti tomu byla opravdu minimalistická – pár plastových židlí s několika nafukovacími rekvizitami. Dost mi to připomínalo „Školu žen“, nicméně tam měl nafukovací hrad aspoň nějaký smysl. Obdobně jako tam jsem zde ale viděla i hru obličejů, pohopsávání, přibíhání a v „bitce“ v bazénu spíše „dětičky“ s nafukovacími hračkami a stříkacími pistolkami, jako ty ve skákacím hradu. Tuto hru vnímám, že se v ní pořád něco děje, zde jsem ale někdy měla pocit hluchých míst, a hlavně úplně zbytečný a nicneříkající příchod hamburgeru a hranolek alias Vincenza i jeho následné oživování, což bylo jen ztrátou času. Rovněž bych se obešla bez přidaných a opakujících se zmínek o Hegelovi či Marxovi, popisné pantomimy nebo míchání angličtiny a němčiny. Ačkoli mám k tomuto provedení nějaké výhrady, oceňuji výběr této hry a témata, kterých se silně dotýká – od mocenských struktur, přes nerovnost pohlaví, až po silně podhodnocenou tvrdou práci. Líbilo se mi, jak uchopili ústřední téma „hrdiny“, který musí brát další práce, aby se uživil, ale také si dokázal, že to všechno v pohodě zvládne. To, jak dopadne, však poukazuje na nepříliš dobré rozhodnutí. Bohužel je to i trendem dnešní doby, kdy mnoho lidí má více zaměstnání, aby si mohli dovolit někdy dokonce jen základní životní standard. Nerovnost mezi bohatými a chudými je všude ve světě dosti výrazná, stejně jako postavení tvrdě pracujícího člověka a jeho ohodnocení na trhu práce. Herecké výkony byly dobré, i když jim to jejich kostýmy, paruky i přilepené vousy někdy dost komplikovaly. Bylo těžké je přehrát. Věřím ale, že s dalšími reprízami se s nimi lépe sžijí a nenechají se jimi držet zkrátka. Pokud na nich tato inscenace stojí, musí se stát jejich součástí.

Moje hodnocení: 55 %

Pantallone, Brighella, Beatrice, Palmare a Silvínek (J.Plouhar, N.Gáčová, S.Hába Zmrzlá, M.Bukovčan a E.M.Sikora)

Smeraldina, Truffaldino a Beatrice (L.Tomášová, M.Machová a S.Hába Zmrzlá)

Smeraldina, Truffaldino, Silvínek, Klárinka, Pantallone, Florindo a Beatrice (L.Tomášová, M.Machová, E.M.Sikora, B.Váchová, J.Plouhar, M.K.Hochman a S.Hába Zmrzlá)