"Hamlet" - Národní divadlo

(William Shakespeare)

„Slavná hra o odvaze postavit se zlu a o tom, jak těžké je vzít na sebe odpovědnost ve světě, který selhal.“ (premiéra 7. prosince 2023)

Trochu nečekaně a na poslední chvíli jsem dostala možnost „v zastoupení“ vyrazit opět do Národního divadla, a to hned 9. ledna 2026. Náš výlet a cestu do Prahy nám však výrazně zkomplikovalo počasí. Paní zima se přihlásila o slovo a (nejen) na silnicích byla kalamita. Nicméně vše dobře dopadlo a my tak mohli na představení dorazit v dostatečném předstihu. V pohodě jsme tak stihli i úvodní „Cestu Elsinorem“, která nás s audio nahrávkou provedla divadlem od základních kamenů až do nejvyšších pater hlediště. Zároveň nás tak měla navnadit na jednu z nejslavnějších her z pera W. Shakespeara, která je zároveň nejuváděnějším dramatem na českých jevištích. Nicméně na prknech Národního divadla ho tentokrát nastudovali až po dlouhých 24 letech. Poslední „Hamlet“ s Vladimírem Javorským v hlavní roli a v režii Miroslava Krobota zde měl totiž premiéru v roce 1999. Ještě před ním se zde objevilo šest dalších „Hamletů“ a někteří dokonce v několika různých nastudováních. Poprvé ho na zdejším jevišti hrál tři roky po otevření divadla, tedy r. 1886 Karel Šimanovský; dále pak Jakub Seifert (v letech 1889, 1892 a 1897), Eduard Vojan (v letech 1905, 1915 a 1920), Eduard Kohout (r. 1926), Radovan Lukavský (r. 1959) a František Němec (r. 1982). I já už viděla několik dalších zpracování – od krásného muzikálu Janka Ledeckého v Kalichu, přes Jihočeské divadlo, až po to Dejvické. Zajímavé pro mě byly i verze z pohledu jiných postav v inscenaci „Claudius a Gertruda“ nebo „Rosencrantza Guildenstern jsou mrtvi“. Je to prostě nesmrtelný příběh, který rezonuje v každé době a různých podobách.

Dánský král je mrtev, nicméně jeho duch zde bloudí dál (Csongor Kassai j.h.). Smuteční oslavy pomalu přechází v ty svatební. Královna Gertruda (Taťjana Medvecká) si bere králova mladšího bratra Claudia (Igor Orozovič). To však dost těžce nese její syn, princ Hamlet (Pavel Neškudla), obzvláště když se od ducha svého otce dozví, jak byl zákeřně zavražděn jeho strýcem. Okamžitě tak začne prahnout po pomstě za tuto zradu. Svému příteli Horaciovi (Petr Vančura) se svěří, že schválně začne předstírat šílenství, aby tak mohl nenápadně odhalit smýšlení lidí v jeho okolí a potvrdit si, zda-li je to vše pravda. Jeho milá Ofélie (Berenika Anna Mikeschová), která ho miluje a doufá v jejich společnou budoucnost, jde rázem stranou. Na hrad jsou povoláni Hamletovi spolužáci Rosencrantz (Marie Poulová) s Guildensternem (Denisa Barešová), aby ho trochu rozptýlili. Skvělá příležitost, jak zjistit Claudiovu vinu, se pak princi naskytne, když na hrad přijíždí potulný herec (David Prachař). Požádá ho, aby pro dvůr sehrál hru o králově vraždě, kterou mu sám napíše. Chce přitom sledovat krále a jeho reakci, která mu jasně potvrdí pravdu. Claudius se ho chce následně zbavit, když ho spolu s Rosencrantzem i Guildensternem a s důležitým dopisem posílá do Anglie. Hamlet se však dovtípí a jejich plány překazí. Vše pak svěří své matce, ale když zpozoruje, že je za závěsem někdo poslouchá, probodne ho. Místo domnělého Claudia však zabije Oféliina otce Polonia (Ondřej Pavelka). Ta Hamletovo odmítnutí i smrt otce už neunese a propadne šílenství. Nakonec utone v řece. Její bratr Laertes (Filip Březina j.h.) je chce oba pomstít a Hamleta v souboji zabít. Další lstí mu to chce Claudius ještě usnadnit. Moc to podle jejich plánu ale nedopadne. Hrobníci Barnardo (Marek Daniel) a Francisco (Jan Bidlas) nestačí kopat hroby a trůn se tak uvolní pro norského prince Fortinbrase (Jakub Gottwald j.h.), který měl na Dánsko déle spadeno.

Úžasné prostředí tohoto krásného divadla i jeviště, navíc takové známé a klasické téma rozhodně slibovalo silný zážitek. Ač nerada musím však přiznat, že tato inscenace (překlad: Martin Hilský; úprava: SKUTR - Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, Jana Slouková; dramaturgie: Jana Slouková; scéna: Jakub Kopecký; kostýmy: Simona Rybáková; hudba: Petr Kaláb; pohybová spolupráce: Jan Kodet; režie: SKUTR - Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský; a další) pro mne byla velkým zklamáním. Téměř s každým výstupem ve mně vyvolávala jenom další „PROČ?“. Mnohé z toho bylo zbytečné až iritující, jako například neustále se opakující vytahování a zapalování cigaret, svlékání Hamleta i Ofélie či její „oplzlé rajtování“ na jednom z praporů, nekonečné Hamletovo štěkání a následné „rozštěkávání“ a roztleskávání publika, které se sem vážně nehodí, téměř nicneříkající monology potulného herce a podobně pak i Ofélie, které měly jejich vnitřní rozervanost vyjádřit neustále se opakující větou „Jak to říct?“, ženy s kufry na hlavách, nově zemřelí, kteří se stále pohybují po jevišti, apod. Nijak smysluplný mi nepřišel ani nápad ztvárnit Hamletovy přátele Rosencrantze a Guildensterna jako ženy (genderové vyvážení zde nebylo třeba), ani závěrečný souboj s kordy položenými na hlavách a odříkanými jako pro rozhlasovou hru. Alespoň toto místo by si rozhodně zasloužilo více akce. Návrh scény, která znázorňovala jen jakousi tribunu, mi pro toto jeviště přišel až příliš obyčejný a fádní, zvlášť když se s ní ani moc nehrálo. Moc se mi nelíbily ani kostýmy. Působily jako taková všehochuť, neboť některé byly z podivných pěnových materiálů, jiné pletené či háčkované, ale viděla jsem i džíny. Herecké výkony rovněž byly takové nemastné, neslané, nekompaktní, a chyběl jim drive jako by nehráli srdcem a duší, ale spíše jen hlasem a odříkaným textem. Snad jenom Igor Orozovič jako Claudius a Filip Březina jako Laertes se do svých rolí v určitých momentech o něco víc opřeli. Typově mi ale do rolí příliš neseděli. Představitelé Hamleta ani Ofélie mne příliš neoslovili, ale určitý podíl na tom má i jejich režijní a dramaturgické vedení. Všichni herci jako by hráli jen sami za sebe, ale nijak neladili se svými hereckými kolegy, snad jen trochu „multifunkční“ dvojice Jan Bidlas a Marek Daniel. Jediný, kdo mne pak svým provedením skutečně zaujal, byl Csongor Kassai, který coby duch s velmi zajímavým kouřovým efektem procházel celým příběhem. Ráda bych tam našla více světlých míst, ale bohužel značně převažovala ta, co mi celý dojem z představení spíše kazila. Toto krásné místo si něco takového vážně nezaslouží. Prostě toto směrování klasického díla bez obsahu, a navíc s nijak zvlášť výraznými výkony bohužel nemohu hodnotit jinak než jako silně podprůměrné. Pokud by zde tento trend měl pokračovat i nadále, návštěva této scény už pro nás bohužel nebude nijak atraktivní. Ceny vstupenek sem rozhodně nejsou zrovna nejlevnější a jelikož nebydlíme v Praze, je pro nás i finančně a časově náročná také cesta. Viděla jsem již několik zpracování Hamleta, ale toto je suverénně nejslabší. „Kytice“, kterou jsme navštívili před týdnem, se povedla o poznání lépe.

Moje hodnocení: 35 %

Hamlet s otcem (P.Neškudla a C.Kassai j.h.)

Rosencrantz, Guildenstern, herec a Hamlet (M.Poulová, D.Barešová, D.Prachař a P.Neškudla)

Gertruda, Claudius a Polonius (I.Orozovič, T.Medvecká a O.Pavelka)

Hamlet s Ofélií (P.Neškudla a B.A.Mikeschová) a vzadu Francisco, Claudius, duch krále, Laertes a Barnardo (J.Bidlas, I.Orozovič, C.Kassai j.h., F.Březina j.h. a M.Daniel)