Divadlo a já: "Kráska a zvíře"

(František Hrubín)

„Každá bytost má moc učinit krásným toho, koho skutečně miluje…“ (premiéra 10. ledna 2022)

Svůj třetí vánoční voucher jsem využila na již páté lednové představení, a dokonce potřetí v jednom měsíci k návštěvě Národního divadla (což je 3x víc než za celé předchozí roky). Dne 24. ledna 2026 na jeho jevišti hráli „Krásku a zvíře“, což je posledním dokončeným dílem českého básníka a dramatika Františka Hrubína (1910-1971). Napsal ji tehdy přímo pro Otáčivé hlediště v Českém Krumlově a uvedena tam byla ještě za jeho života. Tehdejší premiéra se konala 2. července 1970 a roli Krásky hrála dlouholetá členka (od r. 1967) a dnes již stálý host JČD Bibiana Šimonová. Já měla štěstí tam právě tuto hru před necelými dvaceti lety vidět v novějším nastudování (v červnu roku 2006) jako svou vůbec první návštěvu této opravdu speciální a výjimečné scény pod širým nebem v prostorách tamější zámecké zahrady. V Národním divadle ji poprvé nastudovali v roce 1980 (v režii Milana Fridricha s Janou Bouškovou a Petrem Štěpánkem v titulních rolích) a po více než 40 letech se tam opět vrátila pod režijním vedením Daniely Špinar. Nicméně práci jim tentokrát komplikovala pandemie covidu-19 a navíc také došlo k měsíčnímu odložení premiéry právě z důvodu zdravotní indispozice v souboru. Pro Špinar to pak byla po sedmi letech jedna z posledních režií na zdejším jevišti v roli uměleckého šéfa Činohry ND a přistoupila k ní opravdu osobitým způsobem – spojením hororu s cirkusem, což rozhodně není pohádka určená pro malé děti (doporučený věk 10+).

V krachujícím cirkuse žije principál (Vladislav Beneš) i spolu se svými třemi dcerami. Pro svůj pojízdný podnik a pestrý ansámbl (Francesca Amante, Martina Illichová, Kamila Mottlová, Kristýna Stránská, Klára Tilcerová, Veronika Tököly, Vojtěch Fülep, Michal Toman, Eliška Jirsová) potřebuje vyjednat další možné zastávky. A i přestože není jejich finanční situace příliš příznivá, zeptá se svých dcer, co by si z jeho cesty přály přivézt. Zatímco hašteřivé a rozmlsané starší sestry Gábinka (Pavlína Štorková) a Málinka (Lucie Polišenská), které vystupují jako siamská dvojčata, toho samozřejmě chtějí hodně a také drahého, nejmladší Kráska (Anna Prášilová Fialová) nežádá nic než obyčejnou růži, pokud na nějakou cestou narazí. Pochůzky se mu moc nevydaří, a ještě k tomu se mu splaší jeho kobylka. Při jejím nahánění se dostane do tajemné zahrady, kde objeví krásnou růži, a rozhodne se splnit alespoň jedno přání. Jakmile ji utrhne, je okamžitě konfrontován majitelem tohoto panství, kterým je děsivý netvor vypadající spíš jako Zvíře (David Prachař). Za krádež růže si žádá jeho život, ale nakonec mu nabídne možnost se zachránit, pokud se místo něj jedna z jeho dcer dobrovolně obětuje a přijde do jeho paláce. Když se konečně dostane domů a vše svým dcerám vypoví, Kráska na rozdíl od svých sester ani na chvíli nezaváhá a nechá se kobylkou zavézt zpátky ke Zvířeti. On ji zde uvítá, dobře se o ni stará, každý večer ji navštěvuje, nosí jí růže, rozmlouvá s ní, ale ona se na něj nesmí podívat. Kráska sice nezná jeho tvář, ale přesto jí něčím imponuje. Během jednoho roku si k sobě vybudovali určité pouto a ona by ho ráda konečně viděla. Nakonec jí dovolí, aby se podívala a dala mu jméno. Jakmile ho spatří, zhrozí se a nazve ho netvorem. Zamiloval se do ní, a tak jí také dovolí odejít domů k otci, který se o ni stále velmi strachuje a vyčítá si svou vinu, kvůli které se pro něj obětovala. Gábinka s Málinkou se mezitím vdaly za svého věrného nápadníka Filipána (Filip Kaňkovský), ale žádné terno tím rozhodně neudělaly. Jakmile se Kráska vrátí, sestry jí pouze závidí věcné dary, co od pána dostala a chtějí je. Otec už jich má dost a vyžene je. Nicméně i kráska jde za hlasem svého srdce a vrací se k umírajícímu Zvířeti. Její láska z něj opět udělala člověka.

A Národní divadlo do třetice. Musím říct, že toto představení ze všech tří vychází v mém hodnocení nejlépe, i když jen o fous. Předchozí umělecké vedení (D. Špinar) v tomto porovnání tak „porazilo“ to stávající (duo SKUTR). Chtěla bych zde především ocenit určitou invenci, se kterou zde její tvůrci (dramaturgie: Ilona Smejkalová, scéna: Lucia Škandíková, kostýmy: Linda Boráros, hudba: Matěj Kroupa, světelný design: Karel Šimek, zvukový design: Michal Cáb, choreografie: Václav Kuneš, překlad anglických titulků: Alžběta Soperová, a další) pod režijním vedením Daniely Špinar přišli. Nejvýrazněji je to vidět v postavě Zvířete, jehož podoba připomíná něco mezi Freddym Kruegerem a střihorukým Edwardem na „skákacích“ botách. A právě tyto dvě polohy – na povrchu zvířecí bezcitná a uvnitř ta citlivější lidská – se v něm střídají, když sám se sebou, tedy se svým alter egem, rozmlouvá modifikovaným hlasem. K tomu zde využili moderní technologii, kterou David Prachař sám ovládá pohybem své pravé ruky, zatímco ta druhá má na sobě dlouhé ostré drápy. Vycházející zvuky připomínají výbuchy bomb a dodávají na intenzitě v jeho zvířecích skřecích, v nichž se bohužel ztrácí jeho příjemný lidský hlas. Ústřední poetická linka tohoto příběhu, kdy se Kráska postupně zamiluje do hlasu a duše Zvířete, zde tak bohužel chyběla nebo proběhla jen ve velmi rychlé zkratce, kterou jsem bohužel ani nestačila zachytit. Nicméně se strohou zakrvácenou a problikávající stěnou i jeho černými stíny měly tyto pasáže na diváky, a především vystrašené děti, silný dopad. Nevím, jestli je zrovna kombinace pohádky s hororem vhodná i pro děti, ale já bych doporučovala návštěvu tohoto zpracování až těm starším (min. 12+). I když v kontrastu k tomu pak bylo druhé prostředí příběhu, a také nápad oživit domek kupce, na barevnější a živější cirkusové šapitó. Zde se o tu zábavnější část postaraly v rolích značně povrchních a hamižných „siamských“ sester Lucie Polišenská a Pavlína Štorková, a také jejich jediný nápadník, kterého ztvárnil Filip Kaňkovský. I přestože mi role Filipána nebyla nikterak sympatická, Filipovi krásně sedla, až v ní byl i celkem roztomilý. Zajímavým zpestřením také bylo využití naživo hrajících hudebníků (Jan Jirucha, Bharata Rajnošek, Jan Hrovatitsch) a několik písní, které bych v tomto příběhu (stejně jako cirkus) nečekala. Nejvíce mne, a nejen v nich, zaujala Anna Prášilová Fialová, která zde ztvárnila hlavní roli Krásky. Dodala jí svou jemnost i kuráž. Na druhou stranu je mi velmi líto, že dnes pro naše přední herce, kterými bezpochyby jsou Jana Preissová nebo František Němec, připisují jen tak malé a bezvýznamné štěky, jako zde byly role věštkyně a kouzelníka. V alternaci se zde objevila i Jana Boušková, která si rovněž jako jediná zahrála i v prvním zdejším nastudování. Na technologiích a hororu bych zde trochu ubrala, zvýraznila bych jemnost skutečného hlasu i herecký projev Davida Prachaře, a hlavně bych dala více prostoru hlavnímu obsahu díla a emocionálnímu vývoji vzájemných citů, což by mé hodnocení výrazně zvedlo. Pak by mi ani nevadilo, že se ze Zvířete nakonec nestane krásný princ, a přesto láska zůstává. I tak si ale této snahy o nové nápady a pojetí cením.

Moje hodnocení: 67 %