Divadlo a já: "Divotvorný hrnec" - Otáčivé hlediště

(Burton Lane, Edgar Yipsel Harburg, Fred Saidy, Jiří Voskovec a Jan Werich)

„Nesmrtelný muzikálový pohádkový příběh v úpravě Jiřího Voskovce a Jana Wericha o divotvorném hrnci plném zlata, který plní tři přání...“ (premiéra 26. června 2013; v DK Metropol 26. září 2014 a obnovená premiéra 5. června 2019)

Tento velice známý a často uváděný muzikál je upravenou verzí původního amerického „Finian's Rainbow“. Jako svou poslední společnou divadelní hru ji v české premiéře 6. března 1948 uvedli Jan Werich, který v ní také obsadil hlavní roli, a Jiří Voskovec, který ji režíroval. Pro Otáčivé hlediště v Českém Krumlově se ji rozhodli nastudovat po více než 65 letech od její české premiéry. O rok později se přesunula i na jeviště DK Metropol v Českých Budějovicích a své obnovené premiéry v Krumlově se dočkala opět v červnu 2019. Sehnat lístky na zdejší Otáčivé hlediště není zrovna snadná ani levná záležitost. O to větší mám radost, pokud se nám to podaří. A jelikož je pro nás Ústečáky skoro na druhém konci republiky, je hrozně fajn, když to můžeme spojit i s nějakou dovolenou. Letos nám to tedy vyšlo na začátku srpna a hned v první srpnový den jejich programu tedy 5. srpna 2021. Počasí ovšem vypadalo celý den dost nevyzpytatelně a každá z několika předpovědí hlásala něco úplně jiného s tím, že by večer měl vyjít bez deště. Bohužel se zase netrefily, neboť cca 20-30 minut před představením se strhl dost hustý déšť a všichni začali vytahovat deštníky či pláštěnky. Ti, co s deštěm zrovna nepočítali, si zde musely nějakou zakoupit. Neodpustím si tedy dost velkou výtku pořadatelům – lístky skoro za dva tácy, a ještě si musíme koupit pláštěnku, která je otázkou pár kaček, a zde za ni chtějí 150,-…to vážně? V Ústí i Praze se na letních produkcích, kde se hold i s deštěm musí počítat, rozdává zdarma! I když se tím tedy začátek trochu znepříjemnil a odložil, nakonec mrak přešel a všichni zabalení v pláštěnkách si mohli bez další nepřízně počasí užít „dovádění“ herců, zpěváků i baleťáků v blátě, na trávě i v celém okolí Otáčivého hlediště.

Do Štědré doliny v americkém státě Missitucky právě dorazil český emigrant Josef Maršálek (Miloslav Veselý) se svou dcerou Káčou (Marie Křížová) a s cílem zde zbohatnout a obstarat jí tak slušné věno. Stačilo by mu jenom kousek půdy, kam by zakopal kouzelný hrnec zlata, který sebral třeboňskému vodníku Čochtanovi (Martin Hruška). Netuší však, že on se za ním vydal přes oceán, neboť bez hrnce ztratil svou kouzelnou moc, a také že obyčejným smrtelníkům dokáže vyplnit tři přání nad ním vynesené. Místní obyvatelé zase mají starosti s dražbou půdy a netrpělivě čekají na Woodyho Rychtarika (Jan Kříž), který jim slíbil potřebný obnos peněz sehnat. Cena se bohužel zvýšila a několik dolarů mu tedy chybí. S těmi jim pomohou Maršálkovi s příslibem získání kousku půdy. Navíc tím tak zhatí plány senátora Randalla (František Brantalík), jehož zde spolu s šerifem (Josef Průdek) zastoupil Buzz Collins (Jáchym Kučera). Ten má enormní zájem na odkupu půdy, zvláště když se od dvou geologů (Josef Falta a Jozef Novotný) dozví o tamějším nalezišti zlata. Sám se tam vydá, aby si na ně došlápl. Káča mu však nepřeje nic jiného, než aby okamžitě zčernal a jelikož stála blízko schovanému hrnci, přání se jí splní. Randall zmizí v lese, kde ho Čochtan pomůže napravit. A mezi Káčou a Woodym se mezitím začíná rozvíjet hlubší vztah, který jim může jeho němá sestra Zuzka (Jana Kotrbatá) jenom závidět. Ta pak náhodou nalezne ukrytý hrnec, který schová v lese, kde se náhodou potká s Čochtanem. Jemu se rovněž zapalují lýtka a vynese přání, aby mluvila. To, že se vyplní, mu pomůže nalézt i hrnec. Když se vše zdá v nejlepším pořádku, přijde na chystanou svatbu šerif zatknout Káču nařčenou z čarodějnictví. Nezbývá jim tedy než využít posledního přání, které ale Čochtana definitivně promění v člověka. Po troše rozmýšlení, ale svou nesmrtelnost obětuje a přání jim věnuje. Káča se tedy šťastně vdá a její spokojený otec se vrací sám zpátky domů do třeboňského kraje.

V dalších rolích se objevili – Bellinda: Dagmar Volfová, Johny: Daniel Harrington, Diana: Žofie Došková, Harold, černý sluha/Kazatel: Tomáš Maliniak, 1.družstevník: Otakar Novák, 2. družstevník: Pavel Klenka, družstevnice: Vladana Bernatová / Romana Strnadová / Světlana Šoka / Miroslava Veselá, a mnoho dalších tanečníků i dětí…

Krásné zpracování (autorů – režie: Josef Průdek, hudební nastudování: Martin Peschík, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Tomáš Kypta, choreografie: Sergej Škalikov, světelný design: Petr Baštýř, dramaturg: František Řihout, sbormistr: Martin Veselý, korepetice: Mikoláš Troup, inspice: Michaela Freudenschussová, asistent choreografie: Zdeněk Mládek, a další), které se na tuto venkovní scénu náramně dobře hodí, obrovský ansámbl v krásných a barevných kostýmech, vtipné dialogy, pěkná taneční a nádherná pěvecká čísla, příjemné melodie a hlavně netradiční scéna i jeviště, to vše nám velmi zpříjemnilo jeden dovolenkový večer. Člověk až místy nevěděl, kam dřív koukat. Trošku mě mrzelo, že jsem nemohla v hlavní roli Káči vidět Radku Fišarovou, která si zde také v několika minulých sezónách zahrála a zazpívala, a kterou mám velmi ráda. Spolu s námi se ale na své kolegy přišla podívat alespoň do publika. Nicméně Maruška Křížová tento part zvládla také na jedničku. Působila příjemně a spolu s jejím manželem Janem Křížem tvořili velice pohledný pár. Na obou bylo vidět, že si své role užívají a že jim to spolu na jevišti sluší, a navíc krásně zpívá. Zaujal mne i otec Ondry Veselého a také někdejší sólista opery i provozní ředitel opery JČD Miloslav Veselý v roli Maršálka. Ztvárnil ho dost věrohodně. Moc ráda jsem zas na scéně viděla i Martina Hrušku, kterého jsem si v Jihočeském divadle před lety oblíbila. Po Čochtanovi Josefa Aloise Náhlovského v Severočeském divadle opery a baletu a Josefa Dvořáka v hostujícím „Čochtan vypravuje“, to pro mne bylo další pojetí této postavy a vlastně celého muzikálu. Jeho projev byl o poznání střídmější než předešlých dvou, ale v tomto nastudování to zase kompenzovala vizuální složka a kompaktnost všech zúčastněných jako celku. Nikdo příliš nevyčníval a vše šlapalo jako dobře namazaný stroj, kterému to občas trochu ztížilo jen dobře zalité bláto. To potrápilo hlavně některé tanečníky (a následně asi i garderobky), ale všichni se s tím poprali statečně. Režie se velmi obstojně ujal Josef Průdek, který si sám už kdysi Čochtana zahrál (1982). V této inscenaci si však střihl menší roli šerifa, který na scénu přifrčí v americkém jeepu Willys Fort z roku 1943. Ze všech (tří) představení, která jsem zde viděla, mi sem toto zapadalo nejlépe. Doufám ale, že jich zde ještě pár uvidím, neboť to kouzlo zdejší scény v pěkném letním večeru stojí za to.

Moje hodnocení: 71 %