Divadlo a já: "Najal jsem si vraha"

(Aki Kaurismäki)

„Hra o náhodě, lásce a smrti.“ (premiéra 4. června 2021)

I když se dlouhou dobu doufalo a snažilo se myslet a připravovat i na variantu, že by se snad opět mohlo začít hrát, bylo Činoherní studio na dlouhých osm měsíců pro diváky uzavřeno (ostatně jako celá kultura). A tak jako se neustále měnily plány i program, poctivě se připravovaly i nové inscenace. Další novinkou této sezóny měla být právě divadelní adaptace nezávislého filmu Aki Kaurismäkiho, jehož snímky jsou považovány za jedny z nejpozoruhodnějších evropských filmů současnosti. Jeho hrdinové jsou podle režiséra Davida Šiktance: „v pravém slova smyslu nehrdiny všedního dne: neokázalí, naprosto obyčejní, na první pohled nezajímaví. Jenže zdání klame. Ve skutečnosti berou svůj život naprosto vážně, a pokud se k něčemu rozhodnou, jsou ve svém jednání urputně důslední“. Jakmile se tedy vládní opatření rozvolnila a od května bylo divadlům opět umožněno hrát, začala se chystat „Letní divadelní štace“ pod širým nebem. Bohužel restart divadla není možný ze dne na den, takže bylo třeba vše řádně naplánovat, aby se to od června mohlo spustit. Dle plánu se tedy má hrát dva měsíce a na třech místech – na hradě Střekov, na koupališti v Brné a letos nově i v atriu Muzea města Ústí nad Labem. Právě zde ČS s touto novinkou a první „živou“ premiérou sezóny zahájilo dne 4. června 2021 svou štaci. Já si na její první reprízu vyrazila o dva dny později tedy 6. června 2021.

V podniku, kde Henri (Matúš Bukovčan), na rozdíl od několika svých kolegů (Jan Hušek, Jiří A. Trnka j.h., Michal Kříž j.h., Adam Ernest a Yehor Kondratyuk j.h.), poctivě pracuje již zhruba patnáct let, dochází k privatizaci a nové vedení rozhodlo o propuštění několika zaměstnanců. Právě Henri je coby cizinec mezi prvními svým vedoucím (Lukáš Černoch) poslaný k řediteli, kde dostává okamžitého padáka a jako odměnu nefunkční „zlaté“ hodinky. Tato situace ho dožene až k několika marným pokusům o sebevraždu. Své bytné (Iva Macharovská j.h.) doplatí nájem a ukončí smlouvu. Připraví si kravatu a skobu, která ho však neudrží. Zkusí tedy plynovou troubu, ale ta kvůli stávce plynařů nefunguje. Rozhodne se tedy zajít do podivného baru a přes Franka (Jaroslav Achab Haidler) i místní štamgasty a gangstery Peta (Jan Hušek) a Ala (Adam Ernest) si u jejich šéfa (Jiří A. Trnka j.h.) na sebe objednat nájemného vraha (Josef Kadeřábek j.h.). Následně si při delším čekání na smrt zajde do jednoho blízkého baru, kde se setká s prodavačkou růží Margaret (Annette Nesvadbová), se kterou si padnou do oka. Najednou už nemá zájem zemřít. Když jí poví o smlouvě, navrhne mu, aby se do baru vrátil a odvolal ji. Ona mu zatím k sobě donese z jeho bytu nějaké věci, jenže vrah už jim je na stopě. Ještě se jim podaří utéct. Jednoho dne se však Henri připlete do loupeže, při které je nedopatřením zastřelen překupník (Michal Kříž j.h.) a žena s kamerou (Simona Pekařová j.h.) zachytí právě jeho s pistolí v ruce. Ze zpráv se o tom dozví jak Margaret, která s ním chce odjet z města, tak i vrah, za kterým do bytu chodí jeho dcera (Anežka Škrnová j.h.). Nechá jí peníze pro její matku a nepřeje si již, aby za ním chodila. Je těžce nemocný, přesto chce ještě dotáhnout svůj poslední kšeft.

Za nastudováním této hry (autorů – překlad: Alžběta Šáchová, divadelní adaptace: David Šiktanc a Karel F. Tománek, režie: David Šiktanc, dramaturgie: Karel F. Tománek, scéna: Jan Štěpánek, kostýmy: Juliána Kvíčalová, hudba: Vladimír Franz, asistent režie: Petr Uhlík, a další) dle slov režiséra Davida Šiktance prý stála „fanouškovská příchylnost k poetice jeho filmů, ať už moje, nebo asi především dramaturga Karla Tománka. Chtěli jsme navázat na Hrabalovy Pábitele látkou, která není opřená tolik o jazyk, ale vybízí k nějakému poetičtějšímu zpracování.“ Bohužel neznám Kaurismäkiho filmy, ale rozhodně jsem z představení zaznamenala, že na jazyk a dialogy bylo toto představení docela skromné; a vlastně i na herecký projev. Předpokládám, že ona velice úsporná gesta i výrazy tváře měly být záměrem, ale mně právě toto na divadle chybí. Myslím, že způsob této „poetiky“ lze určitě snadněji ztvárnit ve filmu, neboť na divadle to tak nevyzní. Obzvláště pro ty, co neznají filmovou předlohu. Zřejmě tedy také budu muset tento nedostatek ještě doplnit :-). Herecky se mi líbil nápad obsadit Matúše Bukovčana do hlavní role Francouze žijícího v Británii. Coby cizinec – rodilý slovák – mezi ostatními mluvil svým rodným jazykem. Mělo to tak určité kouzlo hned od začátku. V roli jeho ženského protějšku mne zaujala nová posila ČS Annette Nesvadbová. Její výrazy i dlouhé pohledy se mi líbily. Strhávala na sebe jako magnet mou pozornost. Zajímavým prvkem byla i živá kapela s číry (Marek Mrvík, David Šiktanc a Jiří Straněk) v čele s frontmanem a zpěvákem Petrem Uhlíkem. Trochu odvážným nápadem bylo obsadit do několika rolí i značnou část neherců – zaměstnanců ČS. Určité problémy jsem ale měla s pochopením postav „toho, který pozoruje spící“, ženy neustále se ptající, jestli ji nehledal nějaký muž (což mi připomínalo „nobody call“ z „Brouka v hlavě“) a především se zdvojenou postavou inspektora Cooneyho. Objevoval se jak v televizi, tak i v několika výstupech, kdy víceméně „tajně proběhl“ jeviště, aby skončil v náručí mladé ženy. Nějak mi unikal smysl, neboť nebyl z inscenace zrovna patrný. Námět mě také příliš neoslovil, asi jsem měla jiné očekávání. Za sebe tedy bohužel hodnotím jako slabší průměr.

Moje hodnocení: 47 %