Divadlo a já: "Lidojedi" - Činoherní studio

(Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš)

„Hororová komedie. Co všechno dokážou slušní lidé udělat pro peníze?“ (premiéra 3. března 2017)

Tento text napsala autorská dvojice Rudiš/Pýcha jako svou první hru určenou původně pro rozhlas, kde byl také v roce 2011 poprvé uveden. Nicméně o šest let později ho v ústeckém Činoherním studiu převedli i do jevištní podoby ve stejnojmenné hře pod vedením režisérky (a dnes již bývalé umělecké šéfky ČS) Natálie Deákové. Oba autoři mají kromě „Aloise Nebela“ na svém kontě i velmi úspěšnou hru „Strange Love“, která se také na našem jevišti před lety hrála (poslední uvedení proběhlo v červnu 2012). Po černé komedii, v níž se hledal největší fanoušek skupiny Depeche Mode v Čechách, zabrousili tentokrát do oblasti cateringové agentury. V hororové komedii o vaření chtějí ukázat, kam až jsou lidé kvůli penězům ochotni zajít. Já se na ni dostala až 13. září 2020 v bohužel zas velmi krátkém úseku nové divadelní sezóny, kterou v letošním roce opět ukončila druhá vlna pandemie. A kdo ví, kdy se zas kultura vrátí mezi nás a divadla budou moci otevřít své brány. Nezbývá než doufat, že TO všichni (včetně divadel) ve zdraví přežijeme.

V cateringové agentuře Mlsný Jack občas zazvoní telefon a Bára (Erika Stárková j.h.) v duchu jejich sloganu „ugrilujeme vaše sny“ přijímá všemožné objednávky svých zákazníků. Nic není problém a spolu se svými dvěma společníky Martinem (Jan Jankovský j.h.) a Ondřejem (Kryštof Rímský j.h.) jsou schopni vše do puntíku splnit. Bohužel už jim ale tento celkem slušně zavedený podnik nestačí pokrývat jejich potřeby. Když jim tedy jednoho dne zavolá známý miliardář Dalibor Šmejc (Lukáš Černoch) s poněkud zvrhlou zálibou v nevšedních kulinářských zážitcích, za které nabízí i „tři meluzíny“, Bára mu vše automaticky odkývá a potvrdí. Co na tom, že po loni podávaném grilovaném psím mase by svou letošní tabuli chtěl „obohatit“ o člověčinu. Když jim dojde, co by to pro ně znamenalo, zvažuji morální, trestní a jiné aspekty i možnosti. Slíbený velice slušný finanční obnos je ale příliš lákavý, a tak dostanou nápad. Ondřej zná Karla (Matúš Bukovčan), bezdomovce, který se už několikrát pokusil o sebevraždu. Uzavřou s ním dohodu a seženou zbraň. Jejich plán se ale bohužel příliš nezdaří a Ondřej skončí postřelený. Martin je zaveze ke známému faráři (Jaroslav Achab Haidler) do Podkrkonoší a coby bývalého lékaře ho žádá o pomoc. Nakonec ho přemluví a odvypráví mu jejich příběh. Farář žijící v pomalu se rozpadajícím kostele, bez ministranta (Petr Uhlík), který mu pláchnul s vidinou práce v Holandsku, čas od času kouřící trávu a povídající si se sochou sv. Jana, po kterém žádá nějaký pořádný úkol, ucítí příležitost…

Zajímavé prolínání dvou dějových linek – na jedné straně zhuleného faráře s rozpadajícím se kostelem a na druhé straně tří přátel z agentury, kterým se jejich podnikání tak trochu vymklo z ruky, běží ve svižném tempu v podobě flashbacků, alias vracení se k událostem v čase. Jasně vykreslené nebo alespoň naznačené charaktery postav zvládli herci v čele s výtečnou Erikou Stárkovou poměrně autenticky ztvárnit. Myslím, že i ten smrad kolem Karla jsem velice živě cítila. Vhodná hudba, a ještě nápaditěji a funkčněji navržená scéna skvěle dokreslily atmosféru, v níž se mělo vystřídat hned několik rozdílných prostředí od cateringové agentury, přes sídlo miliardáře, auto, nádraží, až po kostel. Nicméně jsem přes poměrně gradující zápletku čekala podstatně dramatičtější rozuzlení. Ten závěr na mě po tom všem působil až moc otevřeně nebo snad trošku „odfláknutě“. Téma, čeho až jsou lidé pro peníze schopni, proti tomu ale zůstává až nechutně jasné a autentické, i když zde na jevišti to byl jen hodně slabý odvárek toho, co se bohužel děje mezi lidmi všude na světě. Je až děsivé, jak malou hodnotu má pro někoho lidský život, i když je to vlastně to nejvzácnější, co nám bylo dáno. Kéž by si jich lidé více vážili…nejen toho svého, ale ještě více těch druhých. Ti moudří a milující už to vědí. Ostatní musí ještě hodně zmoudřet. Najděte v sobě mír a lásku a svět bude mnohem krásnější a zdravější. Peníze vážně nejsou až na prvním místě. Snad i na to chtěla tato hra (autorů – dramaturgie: Dagmar Haladová, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Jakub Kudláč, režie: Natálie Deáková, a další) upozornit.

Moje hodnocení: 53 %