Divadlo a já: "Bratrstvo kočičí pracky"

(Jan Plouhar, Lukáš Černoch a spol.)

„Šokující odhalení! Tajemství, která neměla být nikdy vyzrazena!“ (premiéra 14. června 2020)

Zahájení festiválku „Letní štace Činoherního studia“ si svou premiérou vzala na starost právě tato autorská adaptace na motivy příběhu z knih Jaroslava Foglara. Jak svými slovy vysvětluje jeden z autorů Lukáš Černoch: „Chtěli jsme si udělat tak trochu legraci, že všechno může být jinak, než jak se to na první pohled předkládá. Že nesmíme věřit všemu, co nám média - v našem případě časopis Tam-Tam – říkají.“ Místem jejich prvního uvedení měla být zahrada Českého rozhlasu Sever. Bohužel pro nepřízeň počasí musela být dvojitá premiéra přestěhována pod střechu Činoherního studia. Za to závěr štace se nadmíru vydařil. Hrálo se na hradě Střekově a jak 8. července, tak i 9. července 2020, kdy jsem se také byla podívat, se hrálo za pěkného počasí před vyprodaným hledištěm. Během hodinového představení můžeme z perspektivy údajně největších záporáků v dějinách Mladého hlasatele nahlédnout na jedno z dobrodružství, které bez daného scénáře vznikalo společnými silami a improvizacemi během zkoušek. Začalo to nápadem nahlédnout na Rychlé šípy z druhé strany, tedy z pohledu Bratrstva. Od Foglara se o této partě zas tak moc neví, což ale na druhou stranu nabízí velký prostor pro fantazii. Režie se stejně jako stále úspěšných „Ronji, dcery loupežníka“ či „Malého prince“ ujal Jan Plouhar. Autorsky i dramaturgicky mu pomáhal jeho herecký kolega Lukáš Černoch. Zároveň zde také dostal svou první příležitost i Jan Hušek, který se od příští sezóny stává novou posilou našeho souboru. Tak jak to tedy bylo s tím ježkem v kleci ve Stínadlech?

Chystá se štafetový závod, na jehož startovní čáru se má postavit i Mirek Dušín se svými Rychlými šípy. V přímém souboji si to s nimi ale chce rozdat také parta Štětináče (Adam Ernest), který si ovšem před závodem zapomene vzít boty. Mirek tohoto jeho handicapu využije a hodí mu do cesty špendlík. Štětináč se svou partou díky tomu odhalí, že nejsou zas tak správní a čestní, jak se navenek prezentují. O něm zase málokdo ví, že je vášnivým biozemědělcem a ochráncem malých zvířátek. Spolu s Dlouhým Bidlem (Jan Hušek), šotoušem se zájmem o vláčky a ekologii, a často moralizujícím Bohoušem (Petr Uhlík) se scházejí na nádraží. Zde si chtějí založit vlastní klubovnu a taky vymyslet nějaký parádní název pro své bratrstvo, jehož cílem by měla být ochrana přírody a pomoc každému, kromě Rychlých šípů. Svým pojmenováním vzdají poctu kočce Ivetě a stává se z nich Bratrstvo kočičí pracky. K jejich překvapení se pak z místního časopisu Tam Tam dozví, že se o nich píše jako o Bratrstvu kočičí tlapky a rozhodně nejsou vykresleni v nijak dobrém světle. Všem pomluvám se chtějí vzepřít i svou ekologickou aktivitou, která Bohoušovi během sběru odpadků po lese přivodí vážné zranění, když se chytí do jedné z nastražených pytláckých pastí. A když se pak objeví informace o ježku v kleci, a dokonce je přijde sám Červenáček (alter. Lukáš Černoch) varovat, že se ho chystají s Rychlými šípy hledat, zahoří v nich rovněž touha to ubohé zvířátko vysvobodit. Jenže nejprve musí najít ta správná Stínadla. Ničeho se nezaleknou a spolu se Štětináčovou ochočenou krysou si posléze na pomoc zavolají i Jana Tleskače. Kdo tedy první najde záhadnou klec a vysvobodí z ní onoho ježka?

Krásně hravá a osvěžující letošní novinka (kolektivu autorů - režie: Jan Plouhar, dramaturgie: Lukáš Černoch, výprava: Anežka Škrnová a Simona Pekařová, hudba: kolektiv autorů, a další) baví jak malé, tak možná i především ty větší diváky. Skvěle zasazený příběh do ústeckých reálií (obzvláště ona tajemná Stínadla) v této svižné a vtipné adaptací známého komiksu navíc poukazuje na často zmiňované ekologické problémy současné doby. Je fajn si ale také uvědomit, že nejde věřit všemu, co se kde píše a že vše může být taky úplně jinak. Moc se klukům povedl i protest song s využitím vlastních hudebních nástrojů. Je na nich vidět, že si tento kousek užívají a že se baví…a spolu s nimi i diváci. Během zkoušení se jim hlavně díky zdařilým improvizacím podařilo do inscenace propašovat spoustu vtipných momentů, režijních nápadů i hlášek. Obzvláště v této době rouškové, je už také třeba se trochu pobavit a užít si alespoň kousek nějaké té legrace. Vždyť jak známo, smích léčí. A myslím, že i pro Honzu Huška to je parádní uvedení do souboru. Skvělé výkony všech i v putovní roli Červenáčka (tentokrát jím byl Lukáš Černoch) si ale nejspíš budu muset užít ještě jednou, neboť momentální náročné období a příliš starostí mi neumožnilo se naplno uvolnit. Ale těším se na příště a jako hodinovou uvolňovačku to doporučuji všem ;-).

Moje hodnocení: 70 %