Divadlo a já: "Funny Games" - Činoherní studio

(Tomáš Loužný, Karel František Tománek)

„Hra, ve které jde o všechno.“ (premiéra 14. února 2020)

Příběh podle stejnojmenného filmu Michaela Hanekeho (ať už dle rakouské verze z roku 1997 nebo té americké z 2007) se rozhodli Tomáš Loužný s Karlem Františkem Tománkem převést i na jeviště. Stalo se tak na prknech Činoherního studia v první zdejší premiéře letošního roku. Naplánovali ji na den sv. Valentýna, což se mi zdálo být trošku neobvyklou oslavou svátku zamilovaných, neboť téměř celý děj se motá kolem psychického i fyzického teroru nevinné tříčlenné rodiny. Na rozdíl od filmu se v této divadelní adaptaci místo malého synka objeví mladistvá dcera, jinak je děj i stupňované násilí s filmem téměř totožné. Dle slov režiséra Tomáše Loužného zde: „…spíše používáme jiný jazyk vyprávění a přidáváme volnou práci s hranicí mezi fikcí postav a skutečností herců na jevišti.“ Dramaturg Karel F. Tománek pak doplňuje: „To, co nás zaujalo, byla možnost zkoumání procesu komunikace skrze fenomén hry.“ Divák se totiž místy z pouhého pozorovatele stává i účastníkem rozehrané hry. Po premiéře se bohužel v této sezóně odehrály už jen pouhé dvě reprízy. Ta druhá, která byla zároveň posledním představením před dočasným (ale dlouhým) uzavřením divadel z důvodu pandemie, proběhla dne 9. března 2020. Jak jsem již předeslala, druhou polovinu sezóny totiž značně poznamenala korona-krize, která kromě mnoha zakazujících opatření scratchla i nastudovaní a uvedení plánované velikonoční hry „Pašije“. Nicméně v další sezóně se, doufejme, vše vrátí do správných kolejí a ti otrlejší diváci se do těchto „funny“ her budou moci také zapojit.

Začíná letní idylka, když se rodina Millerových vydá na svou chatu. Kryštof (Kryštof Rímský) už se nemůže dočkat, jak vypustí člun na vodu a nahodí prut, Marta (Marta Vítů) se chystá na grilovačku a také plánovaný golfový turnaj s jejich přáteli a jejich dcera Andrea (Andrea Berecková) se těší na svou kamarádku Jessicu. Pohodovou atmosféru ale naruší příchod nečekaného hosta Lukáše (Lukáš Černoch), který přišel poprosit o několik vajec. Martu příliš nerozhodí ani okamžik, kdy se vrátí pro další, neboť se mu ta první rozbila. Když se ale objeví potřetí i se svým kamarádem Petrem (Petr Uhlík), začíná větřit nějaké potíže. V momentě, kdy se je spolu Kryštofem snaží vyhodit, se situace přiostří. Rodina se stává rukojmími ve vlastním domě a oba mladíci začnou rozehrávat další hry. Na mušku si vezmou i jejich psa Bennyho (Váňa). Manželé z jejich počínání usoudí, že je nejspíš přišli okrást a nabídnou jim peníze. Ráz hry i pravidla však změní neobvyklá sázka o to, kdo za hodinu zůstane naživu, jestli rodina nebo oni dva. A hry pokračují. Jako první jim do oka padne Marta a následně i její dcera Andrea. Do svého hraní nakonec zapojí i Kryštofa, který vše jen bezmocně sleduje. Když se Andrejce naskytne příležitost k útěku, okamžitě jí využije. Petr se ji však vydá hledat a Lukáš zůstává v domě s rodiči. Nakonec se přeci jen všichni vrátí a postupují do dalšího kola. Čas běží a do hry přichází i zbraň. Kdo chytí první ránu a kdo ustojí tu poslední? Je nějaká šance na útěk a možný happy end? Co je fikce a co realita?

Nabízí se mnoho otázek a na ně odpovědi, které vás možná překvapí. I když to zrovna není můj nejoblíbenější žánr, šálek kávy, na který bych do divadla s oblibou chodila, musím uznat, že se toto věrně uchopené a ztvárněné silně expresivní téma nadmíru vydařilo. Přesně vyjádřilo bezmoc i mrazivé prostředí, ze kterého není úniku a jak postavy, tak i diváci jsou vtaženi do jedné velké a drsné psychologické hry, jejíž pravidla v rukou třímají postavy dvou nevinně vyhlížejících psychopatů, pro které neexistují žádné hranice. Myšlenka a snad i otázka, která mne pak při tom všem napadá, zní: Jestli je vážně správné, že v tomto našem „vyspělém“ světě došli někteří až tak daleko, že zahánějí nudu jedinou zábavou, kterou vidí v terorizování a mučení druhých. Je dost smutné, že přibývá takových psychopatů, kteří si nedovedou vážit toho nejcennějšího – lidského života. Mnohým se pak tento žánr zamlouvá, když sledují filmy, hrají hry či hltavě čtou články či knihy právě s touto tématikou. Neustále je toho kolem nás až dost, že se vůbec nedivím, že pak mnozí propadají neustálému stresu a depresím a na takovéto inscenace nechodí. Příště by to tedy chtělo už také něco lehčího, svěžího, veselejšího a zábavnějšího. Lidé potřebují trochu odlehčit od každodenních starostí a častých problémů. Nicméně pokud jste v pohodě a cítíte se i na silnější divadelní zážitek, určitě si „Funny Games“ (autorů – režie: Tomáš Loužný, dramaturgie: Karel F. Tománek, scéna: Petr Vítek, kostýmy: Kateřina Jirmanová Soukupová, hudba: Ivo Sedláček, a další) nenechte ujít a přijďte si je prožít. Takové napětí a ticho v hledišti totiž také jen tak nezažijete. Navíc to podtrhují i skvělé a uvěřitelné herecké výkony, kdy i někteří sami v závěru částečně pocítí teror na vlastní kůži.

Moje hodnocení: 66 %