"STOMP" - Kongresové centrum

(Luke Cresswell a Steve McNicholas)

„Unikátní mix perkusí, tance, divadla a komedie s úžasným hudebním doprovodem inspirovaným ruchem každodenního života.“

Na začátek roku mi tentokrát 22. ledna 2020 vyšel velice zajímavý a originální kousek. Se světovou show se do Prahy již po několikáté vrátila britská taneční skupina STOMP. Svých několik představení uvede 21.-26. ledna 2020 v pražském Kongresovém centru a poté zamíří do ostravské Multifunkční auly Gong, kde vystoupí vůbec poprvé. Vzniku tohoto uskupení předcházela desetiletá spolupráce Luka Cresswella se Stevenem McNicholasem, když spolu v roce 1981 působili ve streetovém bandu Pookiesnackenburger. Rovněž byli i členy souboru Cliff Hanger. Coby taneční skupina STOMP se poprvé objevili v létě roku 1991 v britském Brightonu. Po celosvětové tour pak jejich úspěch vyvrcholil vyprodanou sezónou v londýnském divadle Sadler´s Wells v lednu roku 1994, kde obdrželi cenu za vůbec nejlepší zábavnou a choreografickou show. Z původních osmi členů se rozrostli na čtyři desítky účinkujících z dvanácti různých zemí. Za celých 28 let jejich existence odehráli přes dvacet tisíc představení ve více než padesáti zemích po celém světě a jejich vystoupení tak vidělo přes 12 milionů diváků. Dokonce se v jejich show objevili i některé celebrity jako Michael Douglas, Demi Moore, Bruce Willis či Harrison Ford. V roce 2008 zaznamenali fenomenální úspěch i u nás, když jejich vystoupení v Praze v Kongresovém centru navštívilo více než deset tisíc diváků. Líbí se jim zde, a tak se sem také rádi vrací. Já měla možnost zajet se na ně podívat až právě letos.

Nejprve patřilo jeviště muži s koštětem. Postupně se k němu připojili další a společně předvedli, co vše s nimi umí. Pak se do hry přidal písek, hra nohou – jakýsi step v bagančatech, a tleskání. Hrálo se i na krabice, na barely s vodou, až se k tomu přidaly i nákupní košíky. Mezi další instrumenty patřily i gumové či vytahovací plastové trubky, násady od koštěte, sáčky, noviny nebo třeba krabičky sirek. Následovala hra na dřezy i jejich vypouštění. Rovněž všudypřítomné sudy, popelnice či víka z nich se zapojili do hry. Někteří pak v postrojích bušili do připravených bubnů, poklic, kýblů, lavorů, mís a různých jiných nádob přidělaných ve výšce na konstrukci. Perfektní souhru pak předvedli ve tmě a pouze za pomoci několika zapalovačů. Jejich zvuk, a hlavně výborná souhra, byla fascinující. Ve druhé části se pak někteří oblékli do velkých nafukovacích duší, do kterých pak také bušili a předvedli s nimi zajímavou choreografii. Jiní se zase „obuli“ do přezkáčů přidělaných na obrovské kovové sudy. V úplném závěru se pak snažili prověřit i publikum v tleskání a napodobování různých rytmů. Každý se tak mohl zapojit do jejich hry.

Těžko se mi tento žánr hodnotí a srovnává s tím, co jsem dosud viděla. Je to totiž naprosto unikátní počin, který rozhodně nepostrádá rytmus a naprosto skvělou souhru všech účinkujících. Srší skvělými nápady na velice originální nástroje, s kreacemi i zvuky, ze kterých „komponují“ svou hudbu a doprovází ji moderním street dancem. Hrají si s diváky i pro ně. Jen jsem je sledovala, poslouchala a snad si i podupávala do rytmu. Nejvíce na mne zapůsobila souhra košťat, a ještě více zapalovačů. To nemělo chybu. Nejzábavnější a nejnápaditější mi pak přišly dřezy a gumové trubky, které vyluzovaly opravdu pěkné zvuky. Klobouk dolu za to tempo, nasazení i neustálý pohyb od začátku až do konce. Možná bych tomu ale ještě dodala nějaký příběh nebo alespoň téma obdobně jako v Cirque de Soleil či Lord of the Dance. Napadalo mě třeba něco ve smyslu „Jak se zabavit na nádraží při čekání na vlak“. Nějaké téma, různé charaktery postav či určitá konkrétní dějová linka mi tam prostě trochu chyběly. Mohlo by to celkové vyznění ještě krapet posunout a dát tomu další rozměr. Působilo by to na mě dotaženěji a komplexněji. Jinak jsem ale ráda, že jsem je mohla vidět naživo v akci. Rytmus a temperament jim rozhodně nelze upřít.

Moje hodnocení: 72 %