Divadlo a já: "Poslední kšeft"

(Jiří Antonín Trnka)

„Vod toho jsem tvůj policajt a ty moje kurvička.“ (premiéra 2. března 2019)

Pod vznikem této inscenace se podepsalo trochu nevšední spojení našeho Činoherního studia a Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, které má být vyvrcholením jejich dvouleté spolupráce. Rozhodně ale mají mnohem více společného. Autorem je samotný pan ředitel ČS Jiří Antonín Trnka a s dramaturgií mu pomáhal Vladimír Čepek, který také deset let (od roku 2006) působil v ČS jako dramaturg, umělecký šéf a později i coby ředitel. Rovněž režisérka inscenace Natália Deáková je spojena s oběma divadly, kde kromě režie zastávala i funkci umělecké šéfové. Kromě tvůrčího týmu se spolu na prknech potkali i bývalí kolegové z ČS, kteří se vrátili do Plzně, kde se narodili - Klára Krejsová a Jan Holík. Zde také měla hra dne 2. března 2019 svou světovou premiéru, v Ústí nad Labem pak o týden později. Z ČS se ve hře objeví Jan Plouhar a Adam Ernest. Dvě menší role si zde střihne i sám pan ředitel a autor Jiří A. Trnka. Hlavním tématem tohoto mafiánského příběhu z českého prostředí se dle jeho slov staly „sesbírané různé historky z divokých 90. let na severu Čech poskládané do takové konverzačky ala Tarantino.“ Role jsou pak ušité hercům přímo na tělo. Moc jsem se na toto společné setkání bývalých činoheráků těšila, takže jsem si ji rozhodně nemohla nechat ujít. Ještě před koncem sezóny jsem ji tedy dne 20. června 2019 navštívila.

Neustálý průšvihář Erny (Adam Ernest) se právě vrátil z výkonu trestu spojeného s výrobou drog. Dříve vařil pervitin, ale nyní se rozhodl, že už se bude živit čistě. Během svého pobytu ve vězení o vše přišel, a tak vyhledá pomoc u svého strýce a bývalého šéfa Lukina (Jan Holík j.h.). Tomu se mezitím podařilo po společenském žebříčku značně vystoupat a nyní se z něj stal vysoce postavený politik. Slíbí, že Ernymu něco sežene. Byznysu s drogami se však stále nevzdal a velice mu v tom pomáhá i Petr (Jan Plouhar), který pracuje jako policista na protidrogovém oddělení. Ten také zatýkal Ernyho přímo na jeho svatbě s Ladou (Klára Krejsová j.h.). Zatímco oba společně plánují poslední velký kšeft, do kterého chtějí namočit právě Lukinova synovce, Erny spěchá za svou bývalou snoubenkou. Lada se po jeho zatčení musela se svým osudem v čistě mužském světě poprat sama. Stala se z ní prostitutka, která se v této profesi docela dobře etablovala, a dokonce se stala poměrně nezávislou. Nic takového Erny nečekal a na obnovení vztahu to tak zrovna moc nevypadá. Místo toho se od Lukina dozví, jakou akci plánují a že s ním do kšeftu počítá. Nemá moc na výběr a peníze potřebuje, tak si s nimi plácne. Postupně se mu ale Lada svěří s tím, jak jí Lukin zpočátku pomáhal a jak následně došlo k tomu, že se stala prostitutkou. Také zjistí, že jak Lukin tak i Petr jsou jejími stálými klienty. Veškerá bezmoc a vztek v něm narůstá a rozhodne se jim pomstít. Vymyslí plán, jak je všechny vypeče, aby mohli společně s Ladou utéct. Petr coby velitel policejní akce je připraven vlákat Ernyho do pasti. Ten ale předávku provede po svém a následně využije kontaktu s překupníkem Klausem (Jiří A. Trnka). Dostanou se s Ladou i penězi na letiště včas?

Nemohu říct, že by mne téma nijak zvlášť originálního či překvapivého příběhu zaujalo, přesto ve mně tato inscenace (autorů – režie: Natália Deáková, dramaturgie: Jiří A. Trnka a Vladimír Čepek, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Ondřej Švandrlík, a další) zanechala poměrně silný dojem. Během představení se ve mně střídalo mnoho různých pocitů, které ve mně vyvolávaly charaktery jednotlivých postav i situace, do kterých byli druhými či okolnostmi postaveni. Bylo zde zajímavé sledovat postupné rozuzlování minulosti, která se volně prolínala se současností, a to vše bohužel založené i na situacích dosti podobných smutné realitě. Také mě moc potěšilo vidět opět na jevišti ČS Kláru Krejsovou, kterou si budu navždy pamatovat hlavně jako Káču z jedné z nejlepších činoheráckých inscenací „Zkrocení zlé ženy“, a také Honzu Holíka, který stále ještě exceluje v roli „Cavemana“. Oba zde svým partům dodali jistou osobitost, ale Klára měla přeci jenom trochu navrch. I když mi připadalo, že je tu vše postaveno hlavně na mužích, kteří všichni do nějaké míry pociťují, že mají určitou moc o věcech rozhodovat, točilo se téměř vše hlavně kolem ní. Byla takovým jejich středobodem, a nakonec se s tím vlastně poprala nejlépe. Pozadu rozhodně nezůstali ani jejich ústečtí kolegové. Dost sebejistě působí ve své roli policejního důstojníka Jan Plouhar, který se příliš nezatěžuje nějakými morálními zásadami a plně se soustředí na svůj úkol – hladký průběh plánované operace. Nejsilnější výkon pak podal Adam Ernest coby velice výbušný Erny. Skvěle dokázal popustit uzdu všem nahromaděným emocím. I v něm se značně střídali nálady a pocity. Zpočátku v něm převládal pocit volnosti a chuti začít znova a lépe, později pak láska, touha, ale také vztek, frustrace, a nakonec zase chuť po pomstě, vychytralost i nadšení ze zdařeného plánu. I scénograf Lukáš Kuchinka si výborně poradil s rozdělením pódia do čtyř různých dějišť a diváci navíc vše mohli sledovat tzv. online, v přímém přenosu na plátně. I když se musím přiznat, že jsem tak úplně nepobrala proč vlastně. Osobně jsem se třeba na plátno vůbec nedívala, nešla jsem přeci do kina. Každopádně tato spolupráce obou divadel zafungovala a do svého repertoáru si připsali zdařilou inscenaci, i když možná s trochu předvídatelným rozuzlením.
Moje hodnocení: 63 %