Divadlo a já: "Brouk v hlavě" - host Krušnohorského divadla

(Georges Feydeau)

„Nejhranější dílo francouzského dramatika s proslulou hlavní dvojrolí, které patří mezi nejslavnější situační komedie všech dob.“ (premiéra 21. června 2018)

Tak to jsem si nemohla nechat ujít. Výtečně napsaná situační komedie plná divokých zápletek a nečekaných zvratů, která dává skvělé příležitosti mnoha hercům, má naprosto precizně vystavěné schéma až do posledního detailu. Jelikož patří mezi ty divácky nejoblíbenější, prochází neustále repertoáry mnoha divadel. Já jsem ji poprvé viděla ze záznamu Městského divadla Brno s Jiřím Dvořákem v hlavní dvojroli a bylo to naprosto famózní, stejně jako její vinohradské nastudování s Viktorem Preissem a Ivanem Trojanem. Bohužel ani to jsem neměla možnost vidět naživo. Když jsem se ale v lednu dozvěděla, že s „Broukem“ 26. března 2019 dorazí do Teplic soubor Studia DVA, neváhala jsem ani na chvilku a hned jsem zamluvila lístky, které už byly téměř vyprodané. Režie se na této scéně ujal Milan Schejbal, který už s inscenací má jisté zkušenosti. Před lety ji totiž režíroval i na scéně Divadla A. Dvořáka v Příbrami (v roce 2011). Tam navíc hlavní dvojroli ztvárnil Roman Štabrňák, který zde však tentokrát dostal postavu Kamila Champsboisyho – bratrance hlavního hrdiny, který vyslovuje pouze samohlásky. Dlouho jsem čekala a těšila se, ale nakonec jsem se přeci jen dočkala.

Marcela Champsboisy (Jitka Schneiderová) ráno rozbalila obálku se šlemi svého manžela Viktora Emanuela (Filip Blažek), které mu byly doručené z hotýlku „U galantní kočičky“. Nasadilo jí to brouka do hlavy a se svou domněnkou, že ji manžel podvádí, se svěřila své nejlepší kamarádce Luize (Anna Fixová). Společně mu napíší milostný dopis, aby ho vylákaly zpátky do hotýlku a potvrdily si své podezření. Mezitím Viktor Emanuel o této záležitosti nemá ani tušení, a naopak od svého doktora Finache (Petr Pěknic) dostal nové zdravotní šle, které před svou manželkou skrývá. Jakmile se mu dostane do rukou onen milostný dopis, domnívá se, že měl být určený spíše jeho příteli Romainu Tournelovi (Michal Slaný), který se tedy místo něj vydá do zmíněného hotýlku, kde by na něj měla čekat Marcela. Situace se ale velmi zkomplikuje, když Luizy velice žárlivý manžel Carlos (Lukáš Král) z dopisu pozná písmo své ženy a chce ji tedy konfrontovat. Viktorův bratranec Kamil (Roman Štabrňák) má Tournela varovat, jenže pro jeho vadu řeči se mu to nepodaří. To Kamil se pod jménem Viktora Emanuela v hotýlku tajně schází se služebnou Yvetou (Berenika Kohoutová), která je manželkou Štěpána (Štěpán Benoni), rovněž sluhy v domě Champsboisyů. I on má jisté podezření a chce ji přistihnout in flagranti. Majitel hotýlku Augustin Ferraillon (Jan Ployhar) chystá vše ve speciálně vybaveném pokoji pro návštěvu svého častého klienta. Hlavně se tedy ujistí, že je Baptistin (Mojmír Maděrič) na svém místě. Rovněž svého amerického hosta (Lukáš Kofroň) uklidní, že nikdo nevolal, Evženii (Kristýna Janáčková) pošle na jiný pokoj, kam za ní dorazí doktor Finache a svého poskoka Boutona (Filip Blažek), který velmi nápadně připomíná skutečného Viktora Emanuela, cvičně nakope do zadku. Marcela dorazí jako první. Rozhodně ale nečeká, že se na zamluveném pokoji místo se svým manželem setká s Tournelem, který se jí již nějakou dobu snaží dvořit. Ještě větší je pro ně ale překvapení, když se v pokoji objeví Bouton, o kterém se domnívají, že je Viktor Emanuel. Když dorazí ten pravý, je Augustinem převlečen do livreje a nakopán do zadku. Tempo se stupňuje a napětí stoupá. Podaří se všechna ta nedorozumění zdárně vysvětlit?

Celá hra (autorů – překlad: Milena a Josef Tomáškovi, režie: Milan Schejbal, dramaturgie: Kateřina Fixová, scéna a kostýmy: Agnieszka Pátá-Oldak, hudba: Ondřej Brousek, pohybová spolupráce: Martin Pacek, produkce: Veronika Zemánková, světla: Jiří Holý, zvuk: Karel Mařík, nápověda: Jolana Běhounková, garderoba a rekvizity: Alena Kočová a Jana Jirsová, technika: Jiří Procházka a spol., výroba scény: Zbyněk Simčišin, a další) sviští v neuvěřitelném tempu. Zdánlivě jednoduchá zápletka se postupně rozvíjí a stále víc plní spoustou omylů i záměn, až divák může mít pocit, že ani nestačí vnímat, co vše se v každém okamžiku zrovna děje. Výborně napsaná komedie nabízí zároveň i spoustu charakterově odlišných postav. Velice náročný úkol zde dostal Roman Štabrňák, který se musel vypořádat s většinou replik pouze ze samohlásek. Zvládl to výtečně a jeho Kamil, tak velmi pomohl šperkovat tuto hru a upřímně bavit diváky. Nejvíce mne ale na „Broukovi“ fascinuje, jak herci zvládají ústřední dvojroli Viktora Emanuela a Boutona. To, jak jedna postava do jedněch dveří zajde, aby se hned vzápětí z jiných objevila ta druhá, je až neuvěřitelné, pokud jsou obě napsány pro jednoho herce. Z vteřiny na vteřinu změnit kostým i charakter zde proběhne tak, že by to snad ani střih filmu nezvládl lépe. Tentokrát tato úloha připadla Filipu Blažkovi a myslím, že ji zvládl rovněž perfektně. Přesto se mi ale zdálo, že mu podstatně lépe sedla role Viktora Emanuela než Boutona. Chtěla jsem se vyhnout srovnávání, ale Jirka Dvořák byl pro mne v této dvojroli prostě úžasný, snad až bezkonkurenční. Svým ztvárněním obou postav nasadil hodně vysokou laťku. Na této hře nicméně také oceňuji, že každá z postav dostala poměrně velký prostor, a tak si s nimi všichni herci (hlavně v mužských rolích) mohli vyhrát. Nebudu hodnotit každého jednotlivě, ale všichni společně šlapali jako dobře namazaný stroj. Své role hravě zvládli a já se dobře bavila. Mít brouka v hlavě určitě není příjemná záležitost, ale zajít si na tuto hru určitě stojí za to.
Moje hodnocení: 75 %