Divadlo a já: "Lady Oskar" - host Městského divadla Děčín

(Claude Magnier, Guillaume Mélanie a Jean Franco)

„Modernizovaná verze komedie, která posloužila jako předloha ke kultovnímu filmu s Louisem de Funèsem.“ (premiéra 1. listopadu 2018)

Zajímavou shodou náhod se mi v jednom měsíci (a dokonce jenom v deseti dnech) sešly dvě hry s našimi výtečnými komičkami, které se na nich dokonce podílely i autorsky. Po „Veletoči“, který jako svou první hru napsala Iva Janžurová dle námětu Jany Paulové, právě Jana režijně debutovala hrou „Lady Oskar“, kterou do češtiny opět přeložila její dcera Anežka Svobodová. Zároveň v ní také Jana využila výrazné herecké příležitosti, kterou ve filmovém zpracování („Oscar“) velmi osobitě ztvárnil Louis de Funès. Toto modernější pojetí, které se poprvé představilo v roce 2011 v pařížském Renaissance Theatre, postavilo příběh plný záměn na ženské hlavní roli, a tak místo podnikatele Bertranda zde máme podnikatelku Claru Barnier. O hudbu se pak postaral další z rodinného tandemu Janin manžel Milan Svoboda a coby herecký partner ji po boku stojí David Suchařípa, se kterým už má rovněž na jevišti spoustu zkušeností. Svou první činoherní roli si zde střihnul jinak muzikálový herec a zpěvák Jan Kříž, který se zároveň ujal scénografie, kterou vystudoval. Zdá se, že tento tým skvěle funguje, a tak má Divadlo Kalich ve svém repertoáru další zdařilý komediální kousek. Já si na jejich hostování v předvánočním čase dne 20. prosince 2018 zajela do Městského divadla Děčín a uzavřela jsem tímto představením letošní rok.

Je sobota ráno. Clara (Jana Paulová) si užívá zaslouženého spánku a rozhodně si nepřeje být nikým a ničím rušena. Vše se ale změní, když do jejího domu vtrhne její účetní Philippe (Ladislav Hampl) s velmi naléhavou a neodkladnou záležitostí. I když se mu služebná Camille (Vendula Fialová) snaží v jeho úmyslu zabránit, přesto svou šéfovou probudí. Ta se pak ani nestačí divit, co všechno tato návštěva rozpoutá. Ve velmi krátké chvíli se dozvídá, že ji účetní chybičkou připravil o milion, ale že jí ho vrátí v podobě věna pro její dceru Valentine (Barbora Vyskočilová), o jejíž ruku ji tímto žádá. Je tím velmi překvapená, neboť s manželem Maximem (David Suchařípa), který právě šije kostým pro Lady Gaga, mají jen jednu pubertální dceru Lauru (Denisa Pfauserová). Jelikož ale chce své peníze zpět, slíbí mu tedy, že s dcerou promluví. Laura však miluje jejich bývalého šoféra Oskara, kterého nedávno vyhodili a on zmizel. Camilla Lauře navíc poradí, aby své matce řekla, že je s ním těhotná. To Claru ještě více pozdvihne, ale nakonec svou dceru přesvědčí, aby si vzala Philippa. Jenže do toho se v jejich domě objeví Valentine (Barbora Vyskočilová). Aniž by tušila, že je Philippe jejím účetním, nalhala mu, že je Clara její matka. Té se tím vše vysvětlilo a nemá tedy problém podepsat, že mu „dceru“ Valentine výměnou za věno, které představuje i kufřík diamantů, nechá. Zároveň tak ale přišla o ženicha pro svou skutečnou dceru Lauru. Jako do rány jí tedy přišel její osobní trenér Thibault (Jan Kříž). I on si však přinesl svůj kufřík, stejně jako Camille, která dala výpověď, neboť se chystá bohatě vdát. Hra s kufříky se roztáčí, až se z toho Clara málem zblázní. A co ten Oskar?

I když je tato hra (autorů – překlad: Anežka Svobodová, režie: Jana Paulová, kostýmy: Samiha Maleh, scéna: Jan Kříž, hudba: Milan Svoboda, a další) zajímavá, vtipná i zábavná, její název mi k ní vůbec nesedí. Lady Oskar se tam žádná nevyskytuje, a i sám Oskar je jen hodně okrajovou postavou. Za to výtvarná složka inscenace se velmi vydařila. Líbily se mi kostýmy, které dobře i hravě dokreslily jednotlivé charaktery. Janu Křížovi se skvěle povedla scéna, a navíc výborně ztvárnil vysportovaného a také lehce natvrdlého Thibaulta. Vážně mne svým výkonem v činohře překvapil a bylo vidět, že si svou roli výborně užívá. To samé jsem pozorovala i u jeho kolegů, kteří po celou dobu dokázali udržet výraznou dynamiku hry. Každý z nich měl dostatečný prostor, aby mohl předvést všechny charakterové podivnosti i odlišnosti svých postav. Všemu ale jednoznačně vévodila Jana Paulová, která téměř neopustila jeviště. Patří k těm herečkám, která umí být šik a zároveň se vůbec nebojí pitvořit a dělat si ze sebe srandu. To perfektně sedělo na roli Clary, o které tvrdí, že je „chvilkami trochu Harpagon v sukních“. Moc dobře si pak k sobě vybrala i své kolegy a vše tedy šlapalo jako dobře namazaný stroj. Dobře ví, co na diváky funguje, a to se zde také potvrdilo. Lidé se prostě rádi chodí do divadla bavit na lehčí a svěží kousky, u kterých nemusí o ničem moc přemýšlet. Náročnější zde bylo akorát uhlídat množství kufříků, a co se v kterém z nich právě nachází. Komediální zápletka postavená na záměnách je správná cesta, ale také se musí dobře zvládnout, což se zde podařilo. Hra má spád i energii, přesto by jí ale nějaké to zkrácení vůbec neškodilo. Výběr dobrého námětu se povedl a myslím, že tato inscenace má před sebou úspěšnou budoucnost. Funèse nečekejte, ale i tak se dobře pobavíte.
Moje hodnocení: 70 %