Divadlo a já: "Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete"

(William Shakespeare)

„Shakespearova sváteční komedie o neuchopitelnosti a neukojitelnosti lidské touhy.“ (premiéra 28. června 2016)

Klasická divadelní sezóna již dávno skončila a dva měsíce prázdnin jsou dlouhé. Naštěstí ale existují letní scény a Shakespearovské slavnosti, na které jsem se také konečně dostala do Prahy, a to přímo na scénu Letní míčovny Pražského hradu. Počasí nám přálo, a tak jsme si 20. srpna 2018 po procházce Prahou a výborné večeři mohli vychutnat vtipnou komedii největšího z dramatiků Williama Shakespeara na oslavu vyvrcholení tradičního dvanáctidenního vánočního veselí, končícího na Tři krále, kterou napsal pravděpodobně v roce 1601. Toto období, kdy vznikl také Hamlet, patřilo k vrcholům jeho tvorby. Komedie „Večer tříkrálový“ je spojená s oslavami, svátky bláznů i karnevaly. Hra s převleky, jejímž ústředním tématem je však především láska, se tentokrát pod taktovkou režisérky Jany Kališové, nesla v lehce avantgardním duchu. Hlavní scéna připomíná palubu luxusní jachty na jejímž pozadí se objeví obří reprodukce motivu z Hokusaiovy Velké vlny u pobřeží Kanagawy. Sama si tento titul vybrala, neboť dle vlastních slov říká: „Večer tříkrálový jsem nikdy nerežírovala a asi ho mám ze Shakespearových komedií vůbec nejradši. Líbí se mi na něm melanž bezuzdného veselí, melancholie a poezie.“ A to se mi zdá celkem ideální na krásný teplý letní, a především pohodový večer.

Rozpustilá party na luxusní výletní lodi končí tragicky v rozbouřeném moři. Dvojčata Viola (Monika Timková) a Sebastian (Ondřej Rychlý) jsou vyvrženi každý na jiném konci pobřeží země Ilýrie. Ani jeden netuší, že ten druhý přežil a v domnění, že jejich sourozenec zahynul ve vlnách, vydává se každý na svou cestu. Viola se přestrojí za muže a coby Cesario chce vstoupit do služby knížete Orsina (Tomáš Měcháček), do kterého se od prvního okamžiku zamiluje. Ten ale místo aby si užíval zábavu se svými hosty (Kamila Janovičová, Beáta Kaňoková, Jana Kotrbatá, Lukáš Pečenka, Karel Heřmánek ml., Václav Švarc a Vojtěch Vodochodský) a hudebníky (Vojtěch Libich, Marek Mik a Daniel Šubrt) utápí se ve svých citech a lásce k hraběnce Olivii (Kamila Trnková). Ta momentálně truchlí kvůli bratrovi, který při bouři utonul a nejeví nejmenší zájem o Orsinovu náklonnost. Ten přesto využije Cesariových služeb a posílá jí po něm milostná psaní. Olivie, po rozpravě se šaškem Festem (Petr Stach) omezí své truchlení a zamiluje se do nového poslíčka, jenže její stále rozverný strýc Tobiáš (Václav Kopta) by ji raději provdal za pana Ondřeje Třasořitku (Josef Carda), ze kterého neustále ždíme peníze a dělá si z něj blázny. Společně i se služebnou Marií (Nela Boudová) se rozhodnout vystřelit si i z jejich namyšleného správce Malvolia (Martin Pechlát), který si rovněž myslí na Olivií. Podstrčí mu falešný dopis, ve kterém se mu má vyznat ze své lásky a způsobu, jak by jí i on mohl své city vyznat. Olivie ho však považuje za posedlého a nechává ho raději zavřít do vězení. Mezitím do města dorazí i Sebastian se svým přítelem Antoniem (Vilém Udatný). Ondřej velmi žárlí na Cesaria a na popud Tobiáše ho vyzve na souboj, do kterého se vloží i Antonio v domnění, že se jedná o Sebastiana. Jelikož ale ve městě již měl nějaký vroubek, zatknou ho a on si zároveň Cesariovo zapření vykládá jako zradu. Viola tak ale pochopí, že i její bratr přežil. Toho zase ze souboje zachrání Olivie, do které se i on zamiluje a společně se zasnoubí. Orsino je tedy definitivně svou vyvolenou odmítnut a zároveň překvapen z Cesariova odhalení. Sourozenci se opět shledávají, a dokonce každý z nich našel svou lásku. Vztahy i žerty jsou urovnány a kněz (Jan Novotný) tedy může oddat hned dva manželské páry najednou.

Začátek této inscenace (autorů – překlad: Martin Hilský, režie: Jana Kališová, dramaturgie: Olga Šubrtová, scéna: Martin Chocholoušek, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Daniel Šubrt, pohybová spolupráce: Jaroslava Leufenová, asistentka režie: Adéla Průdková, produkce: Pavla Sližová, a další) byl velmi rozpačitý a nevýrazný, a podobný dojem ve mně vyvolávaly i výstupy „zlaté mládeže“. Jejich působení na jevišti mi připomínalo spíše oživlé kulisy. Jakmile však na scéně začala úřadovat trojice postav Marie-Říhal-Třasořitka (Nela Boudová, Václav Kopta, Josef Carda), začaly se jednotlivé scény i příběh rozjíždět a přinášely ty nejvtipnější momenty této sváteční komedie. Velmi mne v textu bavila hra s češtinou a s ní i trefné a svižné dialogy. Výborně svou roli „největšího terče žertíků“ Malvolia zvládl Martin Pechlát, který po celou dobu i přes předstíraný úsměv udržel vážný a na gesta velmi úsporný výraz. Monika Timková si celkem úspěšně poradila s mužskou částí své dvojrole jako i Tomáš Měcháček s divnou postavou Orsina, ale mnohem přirozenějším a svěžejším dojmem na mne působila představitelka Olivie Kamila Trnková. Jednoznačně nejlepší a nejzajímavější postavou a jakýmsi hybatelem a průvodcem této hry pak byl šašek Feste v podání Petra Stacha. Krom vtipného i moudrého glosování, které mělo hlubší význam než jen jeho pronesená slova, přidal i hru na hudební nástroje (na začátku na zobcovou flétnu a později i na ukulele) a libozvučný zpěv k tomu. I přes některé slabší momenty to ale byla vcelku příjemná a svěží letní komedie.
Moje hodnocení: 71 %