"Pan Bílý, Zrzka a ti druzí" - Činoherní studio

(Karel František Tománek)

„Já jsem nenávist. Nenávist čirá jako stoprocentní chlast.“ (premiéra 15. října 2016)

U nás v Činoheráku se nebojí ničeho, tak proč by se nepustili i třeba do „Tarantinovské“ gangsterky o boji dobra se zlem, kterou napsal ústecký dramatik Karel František Tománek. Kromě vtipu, siláckých řečí, přestřelek i sexu z ní lze vycítit patrný odkaz na naši komunistickou historii. V přeneseném slova smyslu bychom ho tedy mohli vnímat jako netradiční politické divadlo v žánru komiksové gangsterky, což je také to, co na divadle (i našem ČS) miluju – ani v tak omezených možnostech nejsou žádné mantinely a není žánr nebo téma, které by se nedalo kreativně uchopit. S touto hrou se na jeviště našeho ČS vrátil k hostovačce i jeho bývalý člen Leoš Noha, který si v ní rovnou střihl hlavní roli Pana Bílého. Já stihla alespoň jedno z jejích posledních uvedení dne 14. května 2018.

Ve městě proti sobě stojí dva gangy. Na jedné straně jsou to Odhodlaní včele s plukovníkem Gandžou (Jan Jankovský). Mezi jeho kumpány patří Špek (Václav Hanzl), Tráva (Lukáš Černoch) a Ida (Anna Fišerová). Jejich úhlavními nepřáteli jsou pak Rudoši (Kryštof Rímský a Adam Ernest), jimž velí Zuřivý Býk (Jaroslav Achab Haidler). Zápletka houstne, když do města přijíždí poslední kovboj – Pan Bílý (Leoš Noha j.h.), aby s nimi skoncoval, neboť jeho dědovi sebrali fabriku na barvy, babička skočila pod vlak jako Anna Karenina, otec se stal kotelníkem a zeměměřičem, a když v knihovně ukradl Kafku, dostal za to deset let natvrdo. Poté sám publikoval v undergroundu. Bývalá herečka a nyní vědma Heda (Marta Vítů) Odhodlaným prozradí, jak svého osvoboditele poznají. Bílý totiž dokáže ženy přivést k až kosmickému orgasmu, což na vlastní kůži pozná i Zrzka (Erika Stárková j.h.), která by ho také měla Odhodlaným pomoci identifikovat. Rudoši však tuto informaci také chtějí získat a nebojí se přistoupit i k mučení. Za oběť jim padne Heda a rovněž Zrzka si vytrpí své. Všichni pak na Bílého netrpělivě čekají v baru, kde by se napětí dalo krájet a barman (Matúš Bukovčan) nestačí nalévat. Zrzka nechce svého milence udat, ale jakmile to nakonec udělá, strhne se střelba a bar se změní v krvavá jatka.

Jediné, co mě k tomu napadlo bylo, že to je fakt blbost. Z nějakého důvodu to ale vypadalo, že si všichni své role náležitě užívají. Rozhodně však musím vypíchnout výkon Eriky Stárkové, která i v tomto pokleslém žánru tarantinovského stylu dokázala udržet vážnost i napětí, jakož i probouzet vášeň a touhu. Předvedla nadstandardní výkon a coby femme fatale měla šmrnc a vypadala v té roli jako ryba ve vodě. „Odhodlaní“ spolu s barmanem Matúše Bukovčana proti tomu zase humorně odlehčovali a bavili a fakt nešli brát moc vážně. Oproti tomu padre Jaroslava A. Haidlera se svými kumpány dodávali svým rolím libujícím si v sadistických praktikách na slizkosti a nechutnosti, i když se schovávali za drahé obleky a až chorobnou čistotu. To ve mně zanechala obzvláště scéna J.A. Haidlera, s jeho kufříkem a dezinfekčním gelem. Příběh ani zápletka mě nijak neoslovily, neboť se mi moc nepodařilo rozklíčovat, v čem vlastně ta pomsta vězí. I narážky na „Rudochy“ (politickou stranu) byly jenom narážkami bez větší pointy. Nebo že by k tomu patřila ona pomsta? Nicméně kladně hodnotím hravost, s jakou k tomuto žánru přistoupili, výstižnou hudbu Martina Peřiny, a především velmi vydařenou scénu i kostýmy Jana C. Löbla. Na malém prostoru dokázal nápaditě pojmout hned několik rozlišných prostředí, přičemž tím ústředním byl bar. Mimo něj se zde pak nacházelo doupě Odhodlaných, sídlo Rudochů či pronajatý pokojík Bílého. Tak jako mi není jasný záměr autorů (režie: Jiří Trnka, dramaturgie: Dagmar Haladová, a další), co tím vlastně chtěli říci, snažím se rovněž stále pojmenovat žánr, do kterého bych tento „mišmaš“ zařadila, a vychází mi z toho něco mezi komiksovou gangsterkou a chlapáckým westernem. Tak trochu mi to připomnělo „Plavého koně“ rovněž s Leošem Nohou, a femme fatale – Irenou Kristekovou. Pro mě to byl trochu slabší kousek, ale činoheráci se ve svých rolích bavili a mě bavila hlavně Erika. Řadím to tedy mezi hry, které „zachraňují“ fatální ženy.
Moje hodnocení: 45 %

Odhodlaní - Špek a Tráva (V.Hanzl a L.Černoch)

Zuřivý Býk a Rudoši (J.A.Haidler, A.Ernest a K.Rímský)

Pan Bílý a Zrzka (L.Noha j.h. a E.Stárková j.h.)

vpředu Pan Bílý, Zrzka a plukovník Gandža (L.Noha j.h., E.Stárková j.h. a J.Jankovský), vzadu Odhodlaní (V.Hanzl, A.Fišerová a L.Černoch) s barmanem (M.Bukovčan)