"Drahá Mathilda" - host Krušnohorského divadla
(Israel Horovitz)
„Úspěšná americká hra, která je i přes svůj vážný námět plná lidského humoru a porozumění.“ (premiéra 23. března 2016)
Israel Horovitz patří k nejúspěšnějším a nejproduktivnějším americkým autorům. Jeho hry jsou uváděny v různých evropských zemích, ale výraznější přízni se těší hlavně ve Francii. I tato hra sklízela úspěchy v USA na Broadwayi, v Německu i právě ve Francii. V roce 2007 dokonce sám osobně zatleskal repríze této své hry v pražském paláci Blaník, kde se v obsazení objevili Jiřina Jirásková, Vladimír Dlouhý a Veronika Freimanová. Tentokrát tuto tragikomickou konverzační hru nastudovali v Divadle U Valšů v obsazení s Danielou Kolářovou, Lubošem Veselým a Ilonou Svobodovou. I když bylo avizováno, že její téma osloví především diváky středního a vyššího věku, nic nebránilo tomu, abych se osobně přišla dozvědět, v čem tkví ono kouzlo úspěchu a příběh, který se v inscenaci skrývá. Také mne zaujalo kvalitní obsazení, jehož hostování v teplickém Krušnohorském divadle jsem si dne 22. dubna 2018 nenechala ujít.
Pětapadesátiletý Američan Mathias (Luboš Veselý) je životním ztroskotancem a věčným smolařem. Tentokrát se ale zdá, že se na něj přeci jen usmálo trochu štěstí. Po svém otci Maxovi totiž zdědil jediné - luxusní byt v Paříži s okny do Lucemburské zahrady. Za poslední dolary si koupí letenku a s prázdnými kapsami vyrazí do Paříže, kde chce zjistit, kolik mu vynese prodej tohoto zděděného bytu. Tam ho ovšem čeká velké překvapení. V bytě ho totiž uvítá čtyřiadevadesátiletá Mathilda (Daniela Kolářová), která zde žije se svou dcerou Chloé (Ilona Svobodová). Před lety totiž za levný peníz byt prodala Mathiasově otci s podmínkou „na dožití“. Mathias tedy kromě bytu zdědil i závazek platit jí doživotní měsíční rentu ve výši dva a půl tisíce dolarů. Jelikož on však žádné peníze nemá, a dokonce ani kde bydlet, zaplatí Mathildě svými hodinkami pár dnů pobytu u ní, než tuto svou svízelnou situaci nějak vyřeší. Zatímco Chloé ho má za pouhého vetřelce a otrapu, její matka mu postupně odhaluje celou pravdu o vztahu k jeho otci, který byl více než důvěrný. Bývalá učitelka jazyků se s Maxem setkala během jeho častých pracovních cest do Paříže a stali se celoživotními milenci, i přestože oba pak měli svá manželství. Na rozdíl od ní Max svého otce nenávidí, neboť ho považuje za příčinu všech svých potíží, a navíc se jí svěří, že právě kvůli jeho utajované milence se jeho matka patnáctkrát pokusila o sebevraždu, kterou nakonec úspěšně spáchala přímo před jeho očima. Ona si však žádný podíl viny nepřipouští, neboť lásku a období s Maxem považuje za to nejkrásnější a nejcennější, co ji v životě potkalo. Nakonec se i Mathiasův vztah s Chloé vytříbí a oba se otevřou novému vztahu.
Zpočátku spíše komická až ironická konverzační hra (autorů – překlad: Alexander Jerie, scéna: Michal Hess, kostýmy: Ivana Brádková, režie: Otakar Kosek, a další) postupně přecházela do hlubší psychologicky laděné tragikomedie a výpovědi, jejímž hlavním tématem byla nevěra a její přesah až k morálnímu hledisku dotýkajícího se všech zainteresovaných osob. Vtipným i trefným textem se poměrně statická hra postupně charakterově rozvíjela, tak jak se odhalovala psychologie jednotlivých postav, které v druhé části doznaly určitých nápadnějších změn. Snad jen kromě postavy Mathildy, kterou s neuvěřitelným klidem, nonšalancí i grácií starší dámy skvěle ztvárnila Daniela Kolářová. Po celou dobu udržela svůj šarm i polohu být s klidem a nad věcí, to vše pak ve velmi úsporném projevu (převážně vsedě z křesla). Přesto také dokázala ukázat svou citlivější stránku, když vzpomínala na svůj neobyčejný vztah a až sobecky naivní lásku k Maxovi. I když hrála o poznání starší dámu, zvládla to celkem uvěřitelně a s osobitým šarmem. To se podařilo i Luboši Veselému v roli životního outsidera, který nakonec procitne z letargie a začne se dívat na svět o něco pozitivněji. Mezičlánkem jim byla Ilona Svobodová coby Chloé, která rovněž svou původní odtažitost postupně proměnila ve větší otevřenost a vřelost. Neměli moc velký prostor se více rozehrát, přesto i tak dokázali velmi věrně vykreslit charaktery svých postav. Na příběhu pak bylo zajímavé sledovat jak pro jedny krásný a citově bohatý vztah, může na druhé straně tolik ublížit. Mnoho lidí se ve svém životě setkalo s nevěrou, a tak se i diváci s určitými pasážemi mohli celkem blízce ztotožnit. V tom jsem viděla určitý přesah hry, která jinak nijak zvlášť neoslnila ani nepřekvapila, což ale bylo vyváženo kvalitními hereckými výkony.
Moje hodnocení: 56 %
„Úspěšná americká hra, která je i přes svůj vážný námět plná lidského humoru a porozumění.“ (premiéra 23. března 2016)
Israel Horovitz patří k nejúspěšnějším a nejproduktivnějším americkým autorům. Jeho hry jsou uváděny v různých evropských zemích, ale výraznější přízni se těší hlavně ve Francii. I tato hra sklízela úspěchy v USA na Broadwayi, v Německu i právě ve Francii. V roce 2007 dokonce sám osobně zatleskal repríze této své hry v pražském paláci Blaník, kde se v obsazení objevili Jiřina Jirásková, Vladimír Dlouhý a Veronika Freimanová. Tentokrát tuto tragikomickou konverzační hru nastudovali v Divadle U Valšů v obsazení s Danielou Kolářovou, Lubošem Veselým a Ilonou Svobodovou. I když bylo avizováno, že její téma osloví především diváky středního a vyššího věku, nic nebránilo tomu, abych se osobně přišla dozvědět, v čem tkví ono kouzlo úspěchu a příběh, který se v inscenaci skrývá. Také mne zaujalo kvalitní obsazení, jehož hostování v teplickém Krušnohorském divadle jsem si dne 22. dubna 2018 nenechala ujít.
Pětapadesátiletý Američan Mathias (Luboš Veselý) je životním ztroskotancem a věčným smolařem. Tentokrát se ale zdá, že se na něj přeci jen usmálo trochu štěstí. Po svém otci Maxovi totiž zdědil jediné - luxusní byt v Paříži s okny do Lucemburské zahrady. Za poslední dolary si koupí letenku a s prázdnými kapsami vyrazí do Paříže, kde chce zjistit, kolik mu vynese prodej tohoto zděděného bytu. Tam ho ovšem čeká velké překvapení. V bytě ho totiž uvítá čtyřiadevadesátiletá Mathilda (Daniela Kolářová), která zde žije se svou dcerou Chloé (Ilona Svobodová). Před lety totiž za levný peníz byt prodala Mathiasově otci s podmínkou „na dožití“. Mathias tedy kromě bytu zdědil i závazek platit jí doživotní měsíční rentu ve výši dva a půl tisíce dolarů. Jelikož on však žádné peníze nemá, a dokonce ani kde bydlet, zaplatí Mathildě svými hodinkami pár dnů pobytu u ní, než tuto svou svízelnou situaci nějak vyřeší. Zatímco Chloé ho má za pouhého vetřelce a otrapu, její matka mu postupně odhaluje celou pravdu o vztahu k jeho otci, který byl více než důvěrný. Bývalá učitelka jazyků se s Maxem setkala během jeho častých pracovních cest do Paříže a stali se celoživotními milenci, i přestože oba pak měli svá manželství. Na rozdíl od ní Max svého otce nenávidí, neboť ho považuje za příčinu všech svých potíží, a navíc se jí svěří, že právě kvůli jeho utajované milence se jeho matka patnáctkrát pokusila o sebevraždu, kterou nakonec úspěšně spáchala přímo před jeho očima. Ona si však žádný podíl viny nepřipouští, neboť lásku a období s Maxem považuje za to nejkrásnější a nejcennější, co ji v životě potkalo. Nakonec se i Mathiasův vztah s Chloé vytříbí a oba se otevřou novému vztahu.
Zpočátku spíše komická až ironická konverzační hra (autorů – překlad: Alexander Jerie, scéna: Michal Hess, kostýmy: Ivana Brádková, režie: Otakar Kosek, a další) postupně přecházela do hlubší psychologicky laděné tragikomedie a výpovědi, jejímž hlavním tématem byla nevěra a její přesah až k morálnímu hledisku dotýkajícího se všech zainteresovaných osob. Vtipným i trefným textem se poměrně statická hra postupně charakterově rozvíjela, tak jak se odhalovala psychologie jednotlivých postav, které v druhé části doznaly určitých nápadnějších změn. Snad jen kromě postavy Mathildy, kterou s neuvěřitelným klidem, nonšalancí i grácií starší dámy skvěle ztvárnila Daniela Kolářová. Po celou dobu udržela svůj šarm i polohu být s klidem a nad věcí, to vše pak ve velmi úsporném projevu (převážně vsedě z křesla). Přesto také dokázala ukázat svou citlivější stránku, když vzpomínala na svůj neobyčejný vztah a až sobecky naivní lásku k Maxovi. I když hrála o poznání starší dámu, zvládla to celkem uvěřitelně a s osobitým šarmem. To se podařilo i Luboši Veselému v roli životního outsidera, který nakonec procitne z letargie a začne se dívat na svět o něco pozitivněji. Mezičlánkem jim byla Ilona Svobodová coby Chloé, která rovněž svou původní odtažitost postupně proměnila ve větší otevřenost a vřelost. Neměli moc velký prostor se více rozehrát, přesto i tak dokázali velmi věrně vykreslit charaktery svých postav. Na příběhu pak bylo zajímavé sledovat jak pro jedny krásný a citově bohatý vztah, může na druhé straně tolik ublížit. Mnoho lidí se ve svém životě setkalo s nevěrou, a tak se i diváci s určitými pasážemi mohli celkem blízce ztotožnit. V tom jsem viděla určitý přesah hry, která jinak nijak zvlášť neoslnila ani nepřekvapila, což ale bylo vyváženo kvalitními hereckými výkony.
Moje hodnocení: 56 %
 |
| Mathilda a Mathias (D.Kolářová a L.Veselý) |
 |
| Mathilda a Chloé (D.Kolářová a I.Svobodová) |
posted by lucifer at 13:30
0 Comments:
Okomentovat
<< Home