"The Meridian" - host Činoherního Studia

(Ezéquiel Garcia-Romeu)

„Hodinová čtyřchodová večeře s pětiminutovým loutkovým divadlem (jeden herec / jeden divák).“

Jako již tradičně každý rok i letos probíhala mezinárodní divadelní přehlídka známá pod značkou Festival KULT. Tento rok mne velmi zaujala nabídka, jenž propojila kulturní zážitek netradičního loutkového divadla (Théâtre de la Massue) určeného vždy jednomu divákovi se společnou čtyřchodovou večeří (pro 12 lidí), pod kterou se podepsal francouzský šéfkuchař Jean Luc Avelqa. Jeho menu se skládalo z předkrmu, kterým byla rozpečená bagetka s paštikou z kachních jater a brusinkami, následovala francouzská cibulačka a normandské kuře, a to vše završil dezert v podobě alsaského jablkového koláče. K tomu nám navíc bylo servírováno červené víno z oblasti Bordeaux. Takovému degustačnímu a zároveň kulturnímu zážitku se nedalo odolat, a tak jsem si 19. října 2018 po náročném pracovním dni užila alespoň klidný večer po francouzsku.

V průběhu večeře nás pak jednotlivě odváděli meandrem chodeb do malé černé místnosti. Usadili nás na malou (trošku rozviklanou židličku), před nejmenší divadlo na světě připomínající model malé katedrály. Jakmile se drobná opona zvedla, začal se před námi odehrávat nejkratší (zhruba čtyřminutový) a zároveň největší příběh našeho života. Bez nějaké větší akce jsme mohli sledovat příběh lidstva od našeho zrození – povstání z prachu, přes tu část života, který si každý z nás píše sám, až po jeho konec, kdy se opět obracíme v prach a stáváme se součástí něčeho většího, co nazýváme vesmírem.

Bylo krásné sledovat dokonalost drobné loutky, která opravdu celkem věrně ožila, a jejího až hypnotizujícího vedení. Přestože pohybů stačilo velmi málo a nebyly nijak výrazné, vnímala jsem pozorně každý jeden z nich. Propracovaný výkon, režie i koncept loutkoherce Ezéquiela Garcia-Romeu řekl ale více než pouze to naznačené. Dokázal nabudit naši mysl k hlubšímu zamyšlení i ke zklidnění. Na každém divákovi, který se vracel zpátky ke stolu, bylo patrné, jak se tento zážitek, podobající se spíše nějakému snu, snaží zpracovat. Byl to jasný záměr tohoto miniaturního divadla a rozhodně se vydařil. Málokdo věděl co na to říct, ale v hlavě se kolečka točila :-). Bylo to velmi krátké, ale intenzivní. Působilo to na mne jako drobný výjev z křesťanského prostředí, za kterým ale každý mohl vidět to své. Těžko se mi to srovnává s něčím, co jsem dosud viděla, ale stopu to ve mně určitě zanechá. Jsme tak malí a máme tak málo času, ale i přesto jsme dostali možnost sami si napsat svůj příběh. Díky za zážitek i velmi chutnou večeři.

Moje hodnocení: 68 %