Divadlo a já: "451 stupňů Fahrenheita"

(Ray Bradbury)

„Oheň hoří – a my jsme v téhle zemi většina!“ (premiéra 17. února 2018)

Netrvalo to moc dlouho a je tu nová divadelní sezóna 2018/2019. V Činoherním studiu právě 14. září 2018 odstartovali tu s číslem čtyřicet sedm a podtitulem „Kdo s koho“. Co však znamená pro jedny začátek, může pro někoho jiného být také rozloučením. Tento den se totiž s ČS loučil jeho dlouholetý kulisák, příležitostný herec i autor (pohádky „Do bláta a zase zpět“), ale také umělec František Marek. Svým Činoherákům totiž věnoval na štít budovy vlastníma rukama ukovanou kovadlinu, kterou má tato scéna coby svůj symbol. Zahajovací večer s následnou grilovačkou přijel moderovat další z bývalých členů souboru Petr Panzenberger a v jeho závěru vystoupila i písničkářka (jinak herečka) Tereza Volánková. Hřebem večera však bylo představení, jenž je adaptací nejznámějšího sci-fi románu Raye Bradburyho, který popisuje antiutopickou vizi budoucnosti o požárnících, kteří ohně zakládají, místo aby je hasili.

Jako každé ráno se ozve reklama na zapalovač a po ní vyráží požárník Guy Montag (Václav Hanzl) do práce za svými kolegy Blackem Stonem (Lukáš Černoch) a kapitánem Beattym (Adam Ernest). Po chvíli za nimi dorazí i jeho žena Mildred (Anna Kratochvílová) s kamarádkou Carol (Anna Fišerová). Chvilku se pobaví nebo popijí a jdou domů. Občas však požárníci mají výjezd, kdy místo hašení ohně zakládají, aby spálili knihy nebo i domy přechovávatelů knih, což je považováno za nelegální činnost. Nikdo už nepamatuje, že by tomu kdy bylo jinak. Doma jim pak spolu s reklamami na telestěně běží nekonečný primitivní seriál „Rodinka - hrajte s námi“ (Václav Hanzl, Anna Kratochvílová a Adam Ernest), který je naprosto plochým znázorněním běžného konzumu a ani nemá ambici přenést diváka někam dál. Ve stejném rytmu to takto běží den co den kromě momentu, kdy Guy najde svou ženu předávkovanou léky. Po zásahu muže z pohotovosti (Tereza Volánková), který jí vypumpuje žaludek a vymění krev, je opět vše v pořádku. Výrazná změna ale v Guyově životě nastává až po jednom zásahu, kdy v domě uhoří i žena, která se svých knih nechtěla vzdát a on se setkává s jejich podivínskou sousedkou Clarissou McClellanovou (Marta Vítů), která mu svými otázkami nasadí brouka do hlavy. Najednou se cítí nejistý, že to, co dělají, nemusí být tak úplně správné. Z tohoto zásahu si dokonce tajně odnese jednu z knih, kterou mu žena svěřila, a doma z ní navíc své manželce i Carol přečte pár veršů. V práci se vydává za nemocného, ale jeho šéf Beatty si ho přijde domů zkontrolovat. O knize ví a donutí ho ji spálit. Guy však nechá spálit jinou a rozhodne se proti tomuto režimu bojovat spolu s dalšími jako Clarissa nebo profesor Faber (Jaroslav Achab Haidler). V jeho oblečení se snaží utéct po tom, co svého šéfa zapálí plamenometem. Policie i psi jsou mu však na stopě až ke korytu řeky a vše je vysíláno živě pomocí policejních kamer. Má šanci uniknout?

Přestože byl román vydaný před 65 lety, zdá se jeho poselství být stále aktuální. Ve své době Bradburyho děsila televize coby rozvíjející se masové médium a dnes jí jednoznačně převálcoval internet. Mladý režisérský tandem Kristýna Kosová a Adam Svozil jasně vnímají, skvěle vystihují a touto inscenací (spolu s dalšími – překlad: Jarmila Emmerová a Josef Škvorecký, dramaturgie: Kristýna Kosová, dramaturgická supervize: Dagmar Haladová, scénografie: Jan Morávek, kostýmy: Vojtěch Hanyš, projekce: Lukáš Kellner, a další) navíc předávají její naléhavé sdělení. Naštěstí ještě žijeme v době, kde nehrozí pálení knih, přesto jsme neustále válcováni neuvěřitelným množstvím lživých i banálních informací především prostřednictvím sociálních sítí a všudypřítomných médií. Dle románu se dějství odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, a jak říká Kristýna Kosová: „To je právě ta tragická realita, že všichni lidé tuší, že je něco špatně, ale nikdo s tím není schopen něco dělat. A ten systém jede v nějaké setrvačnosti, to je na tom asi to nejděsivější, a také asi nejaktuálnější.“ Její kolega Adam Svozil pak ještě dodává: „Tam už je vlastně pozdě. My se tou inscenací snažíme říct, že se ten chleba láme dnes a teď. Ta inscenace je do určité míry varováním s tím, že teď ještě máme možnost té změny, aby se nestalo to, co vidíte na jevišti.“ S tím musím než souhlasit. Neustále se opakující stereotypní způsob života, kde mladým lidem stačí jen laciná zábava a nekonečné hloupé seriály či virtuální svět namísto reálného, je smutnou vizí přetechnizované budoucnosti, která snad zůstane jenom příběhem tohoto sci-fi románu. Nicméně všech možných technologií zde využili velmi efektně, čemuž jako skvělý režijní nápad pomohla i Tereza Volánková j.h., jejíž popis role zní „hlasatelka, hlas technologie a propagandy, policie, TV reportér, radio, TV komik, muž z pohotovosti, hlasy strojů a přístrojů“. Jako všechno to všudypřítomné ani ona neopustila jeviště, ostatně jako všichni její kolegové. Bylo neuvěřitelné, jak to vše podstatné dokázali vměstnat do „pouhých“ osmdesáti minut. Jedinou postavu, která zde prošla nějakým vývojem, ztvárnil Václav Hanzl. Zajímavým (nijak moc akčním) způsobem splnil svou úlohu, kdy se mu díky okolnostem podařilo procitnout ze stereotypního způsobu života a následně byl postaven do role, která se může stát součástí nějaké změny. Nebyl aktivním (ve smyslu iniciativním) hrdinou, ale „vybraným z davu“ a i to by mohlo dávat naději, že nikdy není pozdě ani nemožno vystoupit z toho nefunkčního, hloupého či škodlivého. Velmi věrně a přesvědčivě působil Adam Ernest v roli drsňáka a velitele požárníků, který naprosto oddaně věří své profesi, kterou také velmi chladnokrevně a bez hlubšího zamyšlení vykonává. Na něm tedy zase dobře znázornili možné dopady vlažného (či zabedněného až tupého) přístupu k celospolečenským otázkám a neustále se šířící digitalizaci či virtuální realitě. Trochu depresivní úvod sezóny, ale jejich skvělé provedení přesně tento pocit vyvolávalo. Následný program to pak i vykompenzoval. Celý večer hodnotím jako velice příjemný, vážný i zábavný a myslím, že se zahájení této sezóny opravdu vydařilo. Tak jen tak dál, ještě určitě přijdu na další nášup ;-)
Moje hodnocení: 72 %