Divadlo a já: "Veletoč" - host Krušnohorského divadla

(Iva Janžurová)

„Autorská crazy komedie herecké legendy Ivy Janžurové, kde zřejmě následkem nečekaných zvratů v pohybu těles sluneční soustavy se začíná měnit zavedený rodinný stereotyp!“ (premiéra 9. května 2018)

Po čtrnácti dnech jsem byla 10. prosince 2018 opět zpátky v Teplicích a tentokrát na první autorské hře Ivy Janžurové, dle námětu její kolegyně a kamarádky Jany Paulové. Po jejich společném setkání na jevišti ve hře „Sbohem, zůstávám!“ se totiž dohodly, že spolu napíší nějakou hru. Jelikož obě patří k našim předním, a hlavně skvělým komediálním herečkám, nemohly tedy zvolit vhodnější žánr, než je crazy komedie. Autorka se nechala inspirovat žánrem vaudeville, alias francouzskou fraškou. „Veletoč“ tedy sází na spoustu přehrávaných a někdy pro postavy až trapných situací, které je vedou k úsměvným konfrontacím. I pro jeho první uvedení si vybrala Divadlo Kalich. Po jejím režijním debutu hry „Báječná neděle v parku Créve Coeur“, tak zavítala i do další autorské oblasti, kterou navíc opět doplnila i svým herectvím. Naprosto obdivuji, co vše ve svém věku a s jakým nasazením dokáže a nebojí se vyzkoušet, kam ji srdce i odvaha táhne. Zajímavostí této její hry je, že si původně pro sebe napsala postavu Boženky a Helgu chtěla svěřit Evě Holubové. Nicméně režisér Šimon Caban to viděl jinak a v rolích je přeobsadil. Změnu musela nějakou chvíli vstřebat, ale nakonec uznala, že by sama zřejmě nedokázala vyvolat takové salvy smíchu jako Eva. Nezapomněla zde ani na svou dceru Sabinu Remundovou, pro níž napsala roli pedikérky Nadi.

Arnošt (Marian Roden) žije již mnoho let v manželském svazku s Helgou (Iva Janžurová) a působí v něm velice ušlápnutým a poslušným dojmem. Tuto jeho stránku totiž už od dětství kompenzovala jeho sestra Boženka (Eva Holubová), která byla vždy od rány a zvykla si být tím, kdo za každých okolností řídí situaci. Je výraznou součástí jejich manželství, o které se sama přičinila, když mu Helgu po několikaletém a pečlivém výběru dohodila. Nyní se však jejich manželství stalo obyčejným stereotypem a nudu jim svou každodenní návštěvou i vedením zpestřuje akorát Boženka. Zatímco on pracuje coby šéf v podniku zaměřeném na péči o tělo, Helga si užívá svou bezstarostnost na volné noze. Před lety totiž zdědila velké bohatství od činžovní vily až po drahocenné obrazy či klenoty, z čehož také Boženka usoudila, že by mohla být vhodnou partií pro jejího bratra. Může se tedy volně realizovat jako autorka knih a nyní se rozhodla i pro filmový scénář, do kterého už začíná hledat vhodného kandidáta na jednu z postav. Setká se tak s Olinem (Přemysl Pálek), který je čistě náhodou trenérem v Arnoštově podniku. Jeho přítelkyně Naďa (Sabina Remundová) tam rovněž pracuje jako pedikérka. Jejích služeb i bližšího kontaktu začíná stále častěji využívat i Arnošt, který tak najednou pocítil touhu se rozvést se svou ženou. O pomoc požádá Olina, kterému zaplatí za to, že se pokusí svést Helgu a jako důkaz vše natočí na skrytou kameru. Ten se však v bytě setká s Boženkou místo Helgy. Sám Arnošt pak využívá jakékoliv možné chvíle, aby si mohl do bytu pozvat Naďu. Veletoč začíná nabírat na obrátkách, aby nakonec všechny svedl na jedno místo.

Myslím, že žánr i potenciál této hry (námět: Jana Paulová, režie a scéna: Šimon Caban, kostýmy: Simona Rybáková, a další) není špatný, ale určitě by si zasloužil pořádný zásah dramaturga. Téměř tříhodinové představení, kde vlastně nejde o moc víc než o všemožná úskalí sexu po padesátce znázorněném v několika podobách – rozpačitý, potlačovaný, odkládaný i vynucovaný, by potřebovalo proškrtat, až by se z pera kouřilo. Začala bych třeba u Olinových pokusů svést Helgu, kde by jeden bohatě stačil. Od komedie ale hlavně divák očekává, že se bude bavit. A já se tedy bavila, hlavně nad kreacemi Evy Holubové, které role sedla a perfektně se s ní ztotožnila. Myslím, že pan režisér dobře odhadl, které z dam jakou roli svěřit. Udělala bych to stejně. Eva dostala tu více komickou „svlékací“ a paní autorka si střihla tu autorskou. Trochu mi v ní připomínala královnu z pohádky „O princezně, která ráčkovala“, ale ta byla o něco propracovanější a zábavnější. Uťáplého manžela, který se z této pozice chce již brzy vymanit, celkem obratně ztvárnil Marian Roden, Bohužel ale chemie mezi ním a Sabinou Remundovou vůbec nefungovala. Ona mi k této roli charakterově ani projevem příliš nepasovala. I když se hodně „pomamila“, Janžurka je prostě jen jedna. Ta zde navíc mohla zúročit jak své herecké zkušenosti, tak i ty z psaní pěti her, které spolu se svým manželem Stanislavem Remundou napsali pro své rodinné divadlo. Texty i zápletky si tak mohla přizpůsobit přímo na tělo. Nejživějším (i nejmladším) zpestřením zde pak byla postava mladíka Olina v podání převážně muzikálového herce Přemysla Pálka. Jinak to byla dlouhá ale i místy svěží a vtipná inscenace. Stačilo by trochu popracovat na zkrácení a nechat divákům trochu více prostoru k domyšlení a procenta by poporostla.
Moje hodnocení: 51 %