Divadlo a já: "Toruk: The First Flight"

(Michel Lemieux a Victor Pilon)

„Příběh inspirovaný filmem Avatar, který vypráví o harmonickém soužití avatarů s planetou, kterou se lidstvo o tři tisíce let později pokusí bez milosti vytěžit.“ (premiéra 21. prosince 2015 v Montrealu)

Vždy mne velmi fascinovalo propojení cirkusu s divadlem, a vše navíc doplněné o vizuální i hudební složku. To přesně pro mne znázorňuje Cirque de Soleil vždy postavený na určitém příběhu a prošpikovaný spoustou neuvěřitelných akrobatických kousků v podání jedněch z nejlepších artistů na světě. Jakmile se mi tedy konečně naskytla příležitost jedno z takových představení navštívit, neváhala jsem a s více jak půlročním předstihem jsem zakoupila lístky do O2 Arény v Praze na 2. června 2019. Právě sem s ním totiž zavítal světově uznávaný soubor založený v kanadském Montrealu již v roce 1984. V mém hledáčku se ocitl „Toruk“ – show inspirovaná motivy z velice populárního a nejvýdělečnějšího filmu všech dob Avatar od Jamese Camerona. Od premiéry v Montrealu v roce 2015, která odstartovala turné po severní Americe, následovalo v roce 2017 asijské turné, aby další rok přišlo na řadu i to evropské. Svou pouť pak zakončí 30. června 2019 v Londýně. Tato show si hodně zakládá především na vizuální stránce. Jenom velikost projekcí v ní se rovná svým rozsahem pěti plátnům v kinosálech, a navíc se zde na scéně o rozloze dvou tisíc metrů čtverečních vystřídá kromě spousty artistů i mnoho kostýmů a oživlých loutek. Určitou zajímavostí také je, že jednu z hlavních rolí svěřili českému akrobatovi Jakubu Plšekovi coby Entu.

V kmeni Omaticaya se její mladší členové baví oblíbenou míčovou hrou, zatímco ty starší čeká zkouška z dospělosti. To se týká dvou chlapců Entu (Jakub Plšek) a Ralu (Gabriel Christo), kteří spolu vyrůstali a jsou si jako bratři. Entu všechny úkoly bez problémů splní, ale Ralu u toho posledního selže. Entu se však svého symbolu Toruka ve prospěch svého „bratra“ vzdá a běží hledat útěchu ke Stromu hlasů. Když se ale od šamanky kmene (Priscilia Le Foll) dozví, že Pandoře hrozí obrovská přírodní katastrofa, která by mohla zničit Eywu – Strom života, vydají se spolu za dobrodružstvím. Musí nalézt bájného i obávaného Toruka, který je jejich jedinou spásou. Cestou potřebují od ostatních kmenů posbírat i další čtyři symboly, které jim ve finále pomohou. Před napadením divokých psů je pomocí zázračné a velmi vzácné byliny zachrání Tsyal (Giulia Piolanti), která je jediným dítětem náčelníka kmene Tawkami. Proslulost tohoto kmene spočívá v jedinečné znalosti chemie a alchymie. Jediným semenem vzácné byliny mohou uspat i nejhorší zvíře, což potřebují na omámení Toruka. Náčelník jim ale nevěří a nechce jim ho tedy vydat. Tsyal je však zachrání. Tajně pro ně jedno utrhne a zároveň se k nim přidá. Společně dospějí až do teritoria členů kmene Annurai, k jejichž doméně patří sledování a čtení hvězd. Za svůj symbol mají roh, na který se nesmí hrát, neboť přivolává Toruka. To Ralu, který roh z kosti najde a vyzkouší, záhy zjistí. Dál je jejich cesta přes divoké psy dovede až k Tipanům, kteří se specializují na zbraně. Skvěle to umí s dlouhými kopí a každého z nich chrání speciální štít, který bratři potřebují jako další symbol a také pro ochranu. Jejich schopnostem by jen stěží dokázali čelit. Několik jejich členů je však dovede až téměř k cíli jejich cesty, ke kmeni Kekunan. Ti oplývají dovedností v jízdě na koni i skvělým pohybem v plovoucích horách. Zároveň vlastní poslední ze symbolů – helmu, a právě oni nejlépe znají místo, kde se Toruk skrývá. Solidarita všech kmenů pro záchranu života zvítězí a trio hrdinů tak získává všech pět symbolů a zároveň pomoc při nalezení Toruka. Ralu jako vyvolený je ale zraněn a přenechá tak místo Entuovi, který se tak stává prvním Toruk Makto – tím, kdo dokáže nasednout na hřbet Toruka a ovládnout jeho let. Vize šamanky se ale naplňuje a sopka vybuchne. Všechny kmeny se spojí, aby protrhli hráz s vodou a neštěstí zažehnali. Voda ale nestačí a láva se dostane až k Eywě. Entu na hřbetu Toruka přispěchá na pomoc, když už se zdá téměř vše ztraceno. Čistá duše nakonec svůj lid Na´vi přeci jen zachrání. Tím šťastně končí příběh Entua (Raymond O´Neill), prvního Toruk Makto, o který se s námi podělil.

Co se týká scény a vizuální složky celé show (autorů - ), bylo až neskutečné, jak se jim podařilo do arény vměstnat celou nádhernou fantazijní zemi Pandoru včetně mnoha mystických tvorů od Viperwolves, Direhorses, přes Austrapedes nebo Turtapedes, až po bajného Toruka. Opravdu jsem měla chvíli pocit, že jsem se ocitla na úplně jiné planetě. Velkoleposti show a jejímu znázornění tedy není co vytknout. Nic většího a výraznějšího jsem dosud neviděla. Obrovská a multifunkční scéna se měnila jako mávnutím kouzelného proutku a dokázala nabídnout všemožná nádherná prostředí jako ve filmu. Iluze se zdála být naprosto reálná a živá, což mne zaujalo mnohem více, než celý film. Krásná hudba i zpěv šamanky s hlasem Priscilie Le Foll pak vše jen doplnily jako pověstná třešnička na dortu. Masky i kostýmy se jim také velmi povedly, a to včetně kreativního odlišení jednotlivých kmenů i ztvárnění mnoha mystických zvířat. Akrobati si navíc celkem bez problémů při svých číslech poradili i s nezbytným ocasem, který se jim zdál být docela na obtíž. Naprosto zřetelné prvky a motiv filmu zde však poněkud zastínily složku cirkusu, která právě prostřednictvím až dechberoucích akrobatických čísel dává Cirque de Soleil jiný rozměr, a kterou na něm právě nejvíc obdivuji. I když zde předvedli mnoho nápaditých i náročných čísel, chyběla mi zde ta, která jsem byla zvyklá vídat v záznamech jiných jejich představení. Každopádně i zde předvedly naprosto originální kousky, až si tak říkám, kam na ně pořád chodí. Na Avatarovi mne nejvíce oslovilo poselství, které film přinesl a které je i zde hlavním motivem. Nádherná a pulzující příroda s životadárnou silou, která je zde pro každého a rozhodně stojí za záchranu. Stejně tak bychom si i my měli vážit naší planety a všech jejích krás a pokladů. I zde máme naprosto jedinečný a neuvěřitelný ekosystém, který je také zranitelný. Rozhodně to celé byl zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

Moje hodnocení: 92 %