(Michel Lemieux a Victor Pilon)
„Příběh inspirovaný filmem Avatar, který vypráví o harmonickém soužití
avatarů s planetou, kterou se lidstvo o tři tisíce let později pokusí bez
milosti vytěžit.“ (premiéra 21. prosince 2015 v Montrealu)
Vždy mne velmi fascinovalo propojení cirkusu s divadlem, a vše
navíc doplněné o vizuální i hudební složku. To přesně pro mne znázorňuje Cirque
de Soleil vždy postavený na určitém příběhu a prošpikovaný spoustou
neuvěřitelných akrobatických kousků v podání jedněch z nejlepších
artistů na světě. Jakmile se mi tedy konečně naskytla příležitost jedno
z takových představení navštívit, neváhala jsem a s více jak
půlročním předstihem jsem zakoupila lístky do O2 Arény v Praze na 2.
června 2019. Právě sem s ním totiž zavítal světově uznávaný soubor
založený v kanadském Montrealu již v roce 1984. V mém hledáčku
se ocitl „Toruk“ – show inspirovaná motivy z velice populárního a nejvýdělečnějšího
filmu všech dob Avatar od Jamese Camerona. Od premiéry v Montrealu
v roce 2015, která odstartovala turné po severní Americe, následovalo
v roce 2017 asijské turné, aby další rok přišlo na řadu i to evropské. Svou
pouť pak zakončí 30. června 2019 v Londýně. Tato show si hodně zakládá
především na vizuální stránce. Jenom velikost projekcí v ní se rovná svým
rozsahem pěti plátnům v kinosálech, a navíc se zde na scéně o rozloze dvou
tisíc metrů čtverečních vystřídá kromě spousty artistů i mnoho kostýmů a
oživlých loutek. Určitou zajímavostí také je, že jednu z hlavních rolí svěřili
českému akrobatovi Jakubu Plšekovi coby Entu.
V kmeni Omaticaya se její mladší členové baví oblíbenou míčovou
hrou, zatímco ty starší čeká zkouška z dospělosti. To se týká dvou chlapců
Entu (Jakub Plšek) a Ralu (Gabriel Christo), kteří spolu
vyrůstali a jsou si jako bratři. Entu všechny úkoly bez problémů splní, ale Ralu
u toho posledního selže. Entu se však svého symbolu Toruka ve prospěch svého „bratra“
vzdá a běží hledat útěchu ke Stromu hlasů. Když se ale od šamanky kmene (Priscilia
Le Foll) dozví, že Pandoře hrozí obrovská přírodní katastrofa, která by
mohla zničit Eywu – Strom života, vydají se spolu za dobrodružstvím. Musí nalézt
bájného i obávaného Toruka, který je jejich jedinou spásou. Cestou potřebují od
ostatních kmenů posbírat i další čtyři symboly, které jim ve finále pomohou.
Před napadením divokých psů je pomocí zázračné a velmi vzácné byliny zachrání
Tsyal (Giulia Piolanti), která je jediným dítětem náčelníka kmene
Tawkami. Proslulost tohoto kmene spočívá v jedinečné znalosti chemie a
alchymie. Jediným semenem vzácné byliny mohou uspat i nejhorší zvíře, což
potřebují na omámení Toruka. Náčelník jim ale nevěří a nechce jim ho tedy
vydat. Tsyal je však zachrání. Tajně pro ně jedno utrhne a zároveň se k nim
přidá. Společně dospějí až do teritoria členů kmene Annurai, k jejichž doméně
patří sledování a čtení hvězd. Za svůj symbol mají roh, na který se nesmí hrát,
neboť přivolává Toruka. To Ralu, který roh z kosti najde a vyzkouší, záhy
zjistí. Dál je jejich cesta přes divoké psy dovede až k Tipanům, kteří se
specializují na zbraně. Skvěle to umí s dlouhými kopí a každého z nich
chrání speciální štít, který bratři potřebují jako další symbol a také pro
ochranu. Jejich schopnostem by jen stěží dokázali čelit. Několik jejich členů
je však dovede až téměř k cíli jejich cesty, ke kmeni Kekunan. Ti oplývají
dovedností v jízdě na koni i skvělým pohybem v plovoucích horách. Zároveň
vlastní poslední ze symbolů – helmu, a právě oni nejlépe znají místo, kde se Toruk
skrývá. Solidarita všech kmenů pro záchranu života zvítězí a trio hrdinů tak
získává všech pět symbolů a zároveň pomoc při nalezení Toruka. Ralu jako
vyvolený je ale zraněn a přenechá tak místo Entuovi, který se tak stává prvním
Toruk Makto – tím, kdo dokáže nasednout na hřbet Toruka a ovládnout jeho let.
Vize šamanky se ale naplňuje a sopka vybuchne. Všechny kmeny se spojí, aby protrhli
hráz s vodou a neštěstí zažehnali. Voda ale nestačí a láva se dostane až k Eywě.
Entu na hřbetu Toruka přispěchá na pomoc, když už se zdá téměř vše ztraceno.
Čistá duše nakonec svůj lid Na´vi přeci jen zachrání. Tím šťastně končí příběh
Entua (Raymond O´Neill), prvního Toruk Makto, o který se s námi podělil.
Co se týká scény a vizuální složky celé show (autorů - ), bylo až
neskutečné, jak se jim podařilo do arény vměstnat celou nádhernou fantazijní
zemi Pandoru včetně mnoha mystických tvorů od Viperwolves, Direhorses, přes
Austrapedes nebo Turtapedes, až po bajného Toruka. Opravdu jsem měla chvíli
pocit, že jsem se ocitla na úplně jiné planetě. Velkoleposti show a jejímu
znázornění tedy není co vytknout. Nic většího a výraznějšího jsem dosud
neviděla. Obrovská a multifunkční scéna se měnila jako mávnutím kouzelného
proutku a dokázala nabídnout všemožná nádherná prostředí jako ve filmu. Iluze
se zdála být naprosto reálná a živá, což mne zaujalo mnohem více, než celý
film. Krásná hudba i zpěv šamanky s hlasem Priscilie Le Foll pak
vše jen doplnily jako pověstná třešnička na dortu. Masky i kostýmy se jim také velmi
povedly, a to včetně kreativního odlišení jednotlivých kmenů i ztvárnění mnoha
mystických zvířat. Akrobati si navíc celkem bez problémů při svých číslech
poradili i s nezbytným ocasem, který se jim zdál být docela na obtíž. Naprosto
zřetelné prvky a motiv filmu zde však poněkud zastínily složku cirkusu, která
právě prostřednictvím až dechberoucích akrobatických čísel dává Cirque de
Soleil jiný rozměr, a kterou na něm právě nejvíc obdivuji. I když zde předvedli
mnoho nápaditých i náročných čísel, chyběla mi zde ta, která jsem byla zvyklá
vídat v záznamech jiných jejich představení. Každopádně i zde předvedly
naprosto originální kousky, až si tak říkám, kam na ně pořád chodí. Na Avatarovi
mne nejvíce oslovilo poselství, které film přinesl a které je i zde hlavním motivem.
Nádherná a pulzující příroda s životadárnou silou, která je zde pro
každého a rozhodně stojí za záchranu. Stejně tak bychom si i my měli vážit naší
planety a všech jejích krás a pokladů. I zde máme naprosto jedinečný a
neuvěřitelný ekosystém, který je také zranitelný. Rozhodně to celé byl zážitek,
na který se jen tak nezapomíná.
Moje hodnocení: 92 %
|
Entu, Tsyal a Ralu |
|
kmen Anurai |
|
kmen Tipani |
|
kmen Kekunan a Toruk |
|
Eywa |
1 Comments:
Na tyhle věci je O2 aréna jako dělaná. Já jsem tam byla naposledy na Oktagon O2 aréna a jako ten setup, který tomu dali, mi fakticky vzal dech. Jako to stojí za to si tam na jednu takovou akci alespoň jednou za život zajít a zjistit, jestli tě to bude bavit nebo ne.
Okomentovat
<< Home