"Lobby Hero" - Činoherní studio
(Kenneth Lonergan)
„Čtyři lidé, čtyři lidské osudy: hra o tajemství, které se nikdo neměl dozvědět.“ (premiéra 12. dubna 2019)
Českou premiéru hry uznávaného amerického dramatika i filmového scénáristy a režiséra Kennetha Lonergana, jehož tvorba se tak poprvé mohla představit i českému divadelnímu divákovi, si v letošním roce připsalo naše ústecké Činoherní studio. Její úplně první uvedení proběhlo v New Yorku roku 2001 a v loňském roce dokonce i na Broadwayi. Jak zapadá do tématu letošní sezóny vysvětluje dramaturg Karel František Tománek takto: „Jedna jediná událost zásadním způsobem změní život čtyř lidí. Každý z nich se s důsledky musí vyrovnat po svém. Svým způsobem je to souboj, takže „kdo s koho“ sedí. Jenže chybí jasný vítěz.“ O nastudování této inscenace u nás se postaral rovněž filmový režisér - Jan Prušinovský, který má na svém kontě například filmy jako „Okresní přebor“, „Čtvrtá hvězda“, „Kobry a užovky“ nebo překvapivě velmi úspěšný seriál „Most!“. V něm jednu z hlavních rolí ztvárnila Erika Stárková, která si rovněž zahrála v několika inscenacích našeho ČS (např.: „Pan Bílý, Zrzka a ti druzí“, „Jindřich VI.-2.díl“, „Ledový hrot“ nebo „Misantrop“). V této nově nastudované hře, která měla jen před pár dny premiéru, však dostala svou příležitost Zuzana Truplová. Tu jsem poprvé zaregistrovala v hostující inscenaci „Spolu“, která mne velmi zaujala. Zároveň se právě ona letos stala novou posilou našeho souboru, v němž hlavně ženská část šatny značně prořídla. Tu mužskou část zase rozšíří Petr Uhlík. Nová inscenace, nová herecká krev to zní jako dobrý příslib do nové sezóny našeho činoheráku.
Sedmadvacetiletý Jeff (Petr Uhlík) má právě službu ve svém novém zaměstnání. Pracuje jako sekuriťák ve vestibulu jedné z výškových obytných budov na Manhattanu. Jeho nadřízený Will (Kryštof Rímský), který pravidelně obchází a kontroluje „své ovečky“, k němu chová až otcovský vztah. Jeff k němu vzhlíží, neboť se svým despotickým otcem nikdy neměl zrovna vřelý vztah. Spíše jím byl traumatizovaný a prošel si řadou malérů. Na pravidelné kontroly sem také dochází i dvojice policistů z okrsku, kteří mají tento rajón na starost. Mazák Bill (Jan Jankovský) k sobě dostal novou nepříliš zkušenou parťačku Dawn (Zuzana Truplová), která ho obdivuje, a dokonce se do něj zamilovala. Zatímco Bill si jde vyřídit své osobní záležitosti do jednoho z bytů, čeká na něj Dawn ve vestibulu. Jeffa zaujme a snaží se s ní tedy navázat kontakt. Když jí ale mezi řečí svěří, do jakého bytu a za kým Bill chodí, cítí se podvedená. Rutinu těchto celkem fádních dní naruší až Will, který se při jedné z návštěv svěří Jeffovi s velice choulostivou rodinou záležitostí, která ho momentálně trápí. Došlo k velmi vážnému zločinu a jeho bratra označili za možného pachatele. I když s ním Will v té době nebyl, má mu poskytnout alibi. Váhá, neboť ví, že to není správné, ale věří bratrovi, že s tím nemá nic společného. Navíc coby Portorikánec vyfasoval mizerného obhájce. Jeho svědectví tedy nakonec bratra očistí, ale svědomí v něm hlodá, stejně jako v Jeffovi. Ten sice slíbil, že nikomu nic neprozradí, ale nakonec z něj Dawn dostala, co mu Will řekl. Takovou informaci si nemohla nechat pro sebe a rázem se tak v případě zločinu i pro všechny zainteresované vše mění. Konfrontovaný Will chce Jeffa nemilosrdně vyhodit. Nakonec to ale nedokáže, a tak život ve vestibulu jede dál…
Na této inscenaci (autorů – režie: Jan Prušinovský, dramaturgie: Karel František Tománek, překlad: Markéta Prušinovská, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Ivan Stekla, a další) mne zaujala určitá jednoduchost, která dala vyniknout čtyřem odlišným charakterům, ale zároveň také nejednoznačnost. Tragika střídala komično, a přitom měla hra hlubší filozofický podtext, který se primárně zaměřil na otázku loajality a citů v konfrontaci s morálkou. Což je ještě více zvýrazněno všemi postavami, které by ze své profese měly hájit pořádek, bezpečí a právo. Na osobní rovině ale z těchto zásad dokáží za jistých okolností ustoupit a dokazují, jak může být každý nepředvídatelný. Na vedlejší linii se zde pak objevila další stále aktuální témata, jakými jsou rasismus, šikana v práci i sexuální obtěžování. Na divadle příliš neholduji videoprojekcím, zde ale byla velmi efektně využita. Obraz „živé“ ulice pomohl lépe vykreslit atmosféru anonymního světa za prosklenými dveřmi. Prostředí vestibulu se povedlo dobře vystihnout a dalo hlavně vyniknout jednotlivým dialogům, o které zde jde především. Přestože všichni „hrdinové“ měli uniformy, každý představoval naprosto odlišnou funkci i charakter. Všichni herci své party zvládli skvěle a dokázali je přesně vystihnout. Bill Jana Jankovského se prezentoval jako namachrovaný a hrubý frajer, který se neštítí zneužít svého postavení. Představitelka Dawn Zuzana Truplová ji zase vykreslila jako zpočátku naivní, nezkušenou, ale přesto ambiciózní policistku, která najednou pocítí sílu vrhnout se do boje za spravedlnost. Oproti tomu se zdálo, že Will Kryštofa Rímského všemu rozumí a ví, co je správné. Přesto právě on se dostal do situace, kdy neudělal zrovna nejsprávnější rozhodnutí. Jeff Petra Uhlíka působil zas jednoduchým a bezprostředním dojmem. Měl neustále tendence se nějak projevovat a šaškovat. Stejně jako u Dawn jsem i u něj čekala určitý vývoj a změnu. Jenže nakonec se projevil jen jako zbabělec, který neměl odvahu vzít zodpovědnost do vlastních rukou. Bohužel mne závěr svým (ne)vyústěním trochu zklamal. Jinak se inscenace povedla a bylo zajímavé sledovat, do jaké situace se může pár nevinných setkání vyvinout, a jak může mít loajalita blízko ke lži. Jan Prušinovský režijně dosáhl velmi realistického vyznění a ČS tak má ve svém repertoáru další zdařilou inscenaci.
Moje hodnocení: 71 %
„Čtyři lidé, čtyři lidské osudy: hra o tajemství, které se nikdo neměl dozvědět.“ (premiéra 12. dubna 2019)
Českou premiéru hry uznávaného amerického dramatika i filmového scénáristy a režiséra Kennetha Lonergana, jehož tvorba se tak poprvé mohla představit i českému divadelnímu divákovi, si v letošním roce připsalo naše ústecké Činoherní studio. Její úplně první uvedení proběhlo v New Yorku roku 2001 a v loňském roce dokonce i na Broadwayi. Jak zapadá do tématu letošní sezóny vysvětluje dramaturg Karel František Tománek takto: „Jedna jediná událost zásadním způsobem změní život čtyř lidí. Každý z nich se s důsledky musí vyrovnat po svém. Svým způsobem je to souboj, takže „kdo s koho“ sedí. Jenže chybí jasný vítěz.“ O nastudování této inscenace u nás se postaral rovněž filmový režisér - Jan Prušinovský, který má na svém kontě například filmy jako „Okresní přebor“, „Čtvrtá hvězda“, „Kobry a užovky“ nebo překvapivě velmi úspěšný seriál „Most!“. V něm jednu z hlavních rolí ztvárnila Erika Stárková, která si rovněž zahrála v několika inscenacích našeho ČS (např.: „Pan Bílý, Zrzka a ti druzí“, „Jindřich VI.-2.díl“, „Ledový hrot“ nebo „Misantrop“). V této nově nastudované hře, která měla jen před pár dny premiéru, však dostala svou příležitost Zuzana Truplová. Tu jsem poprvé zaregistrovala v hostující inscenaci „Spolu“, která mne velmi zaujala. Zároveň se právě ona letos stala novou posilou našeho souboru, v němž hlavně ženská část šatny značně prořídla. Tu mužskou část zase rozšíří Petr Uhlík. Nová inscenace, nová herecká krev to zní jako dobrý příslib do nové sezóny našeho činoheráku.
Sedmadvacetiletý Jeff (Petr Uhlík) má právě službu ve svém novém zaměstnání. Pracuje jako sekuriťák ve vestibulu jedné z výškových obytných budov na Manhattanu. Jeho nadřízený Will (Kryštof Rímský), který pravidelně obchází a kontroluje „své ovečky“, k němu chová až otcovský vztah. Jeff k němu vzhlíží, neboť se svým despotickým otcem nikdy neměl zrovna vřelý vztah. Spíše jím byl traumatizovaný a prošel si řadou malérů. Na pravidelné kontroly sem také dochází i dvojice policistů z okrsku, kteří mají tento rajón na starost. Mazák Bill (Jan Jankovský) k sobě dostal novou nepříliš zkušenou parťačku Dawn (Zuzana Truplová), která ho obdivuje, a dokonce se do něj zamilovala. Zatímco Bill si jde vyřídit své osobní záležitosti do jednoho z bytů, čeká na něj Dawn ve vestibulu. Jeffa zaujme a snaží se s ní tedy navázat kontakt. Když jí ale mezi řečí svěří, do jakého bytu a za kým Bill chodí, cítí se podvedená. Rutinu těchto celkem fádních dní naruší až Will, který se při jedné z návštěv svěří Jeffovi s velice choulostivou rodinou záležitostí, která ho momentálně trápí. Došlo k velmi vážnému zločinu a jeho bratra označili za možného pachatele. I když s ním Will v té době nebyl, má mu poskytnout alibi. Váhá, neboť ví, že to není správné, ale věří bratrovi, že s tím nemá nic společného. Navíc coby Portorikánec vyfasoval mizerného obhájce. Jeho svědectví tedy nakonec bratra očistí, ale svědomí v něm hlodá, stejně jako v Jeffovi. Ten sice slíbil, že nikomu nic neprozradí, ale nakonec z něj Dawn dostala, co mu Will řekl. Takovou informaci si nemohla nechat pro sebe a rázem se tak v případě zločinu i pro všechny zainteresované vše mění. Konfrontovaný Will chce Jeffa nemilosrdně vyhodit. Nakonec to ale nedokáže, a tak život ve vestibulu jede dál…
Na této inscenaci (autorů – režie: Jan Prušinovský, dramaturgie: Karel František Tománek, překlad: Markéta Prušinovská, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Ivan Stekla, a další) mne zaujala určitá jednoduchost, která dala vyniknout čtyřem odlišným charakterům, ale zároveň také nejednoznačnost. Tragika střídala komično, a přitom měla hra hlubší filozofický podtext, který se primárně zaměřil na otázku loajality a citů v konfrontaci s morálkou. Což je ještě více zvýrazněno všemi postavami, které by ze své profese měly hájit pořádek, bezpečí a právo. Na osobní rovině ale z těchto zásad dokáží za jistých okolností ustoupit a dokazují, jak může být každý nepředvídatelný. Na vedlejší linii se zde pak objevila další stále aktuální témata, jakými jsou rasismus, šikana v práci i sexuální obtěžování. Na divadle příliš neholduji videoprojekcím, zde ale byla velmi efektně využita. Obraz „živé“ ulice pomohl lépe vykreslit atmosféru anonymního světa za prosklenými dveřmi. Prostředí vestibulu se povedlo dobře vystihnout a dalo hlavně vyniknout jednotlivým dialogům, o které zde jde především. Přestože všichni „hrdinové“ měli uniformy, každý představoval naprosto odlišnou funkci i charakter. Všichni herci své party zvládli skvěle a dokázali je přesně vystihnout. Bill Jana Jankovského se prezentoval jako namachrovaný a hrubý frajer, který se neštítí zneužít svého postavení. Představitelka Dawn Zuzana Truplová ji zase vykreslila jako zpočátku naivní, nezkušenou, ale přesto ambiciózní policistku, která najednou pocítí sílu vrhnout se do boje za spravedlnost. Oproti tomu se zdálo, že Will Kryštofa Rímského všemu rozumí a ví, co je správné. Přesto právě on se dostal do situace, kdy neudělal zrovna nejsprávnější rozhodnutí. Jeff Petra Uhlíka působil zas jednoduchým a bezprostředním dojmem. Měl neustále tendence se nějak projevovat a šaškovat. Stejně jako u Dawn jsem i u něj čekala určitý vývoj a změnu. Jenže nakonec se projevil jen jako zbabělec, který neměl odvahu vzít zodpovědnost do vlastních rukou. Bohužel mne závěr svým (ne)vyústěním trochu zklamal. Jinak se inscenace povedla a bylo zajímavé sledovat, do jaké situace se může pár nevinných setkání vyvinout, a jak může mít loajalita blízko ke lži. Jan Prušinovský režijně dosáhl velmi realistického vyznění a ČS tak má ve svém repertoáru další zdařilou inscenaci.
Moje hodnocení: 71 %
 |
| William a Jeff (K.Rímský a P.Uhlík) |
 |
| Jeff, Bill a Dawn (P.Uhlík, J.Jankovský a Z.Truplová) |
 |
| Jeff a Dawn (P.Uhlík a Z.Truplová) |
posted by lucifer at 14:15
0 Comments:
Okomentovat
<< Home