Divadlo a já: "Pan Kolpert" - Činoherní studio

(David Gieselmann)

„Páni, já to hned říkal, že je chyba mít hosty v den naší první vraždy.“ (premiéra 22. února 2019)

Jednou z novinek loňské sezóny se stala i tato morbidní situační komedie Davida Gieselmanna, která byla zároveň i první premiérou pro novou posilu souboru ČS Zuzanu Truplovou (přišla k nám z ostravské Komorní scény Aréna). Již v tomto angažmá získala a v září si i přebrala čerstvé ocenění Thálie pro činoherce do 33 let, k čemuž jí také gratuluji. Od nové sezóny však došlo ke změně v mužském obsazení. Václava Hanzla totiž v roli Ralfa poprvé právě 1. listopadu 2019 nahradil Marek Adamczyk, který v současnosti patří do souboru Divadla na Vinohradech. Objevil se i v několika seriálech (např.: Specialisté, Dabing Street, Svět pod hlavou, a další) nebo filmech (např.: Lidice či Hany). Tuto hru německého dramatika na svém jevišti poprvé ve světové premiéře uvedlo v roce 2000 londýnské Royal Court Theatre a o tři roky později pražské Divadlo Na zábradlí. U nás se však už také hrála třeba v Brně nebo ve Zlíně. Svou zápletkou může připomínat vztahové drama „Bůh masakru“ či psychologické drama „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“. I tam se totiž potkávají dva manželské páry, které se obyčejný večírek snaží svými podivnými „společenskými hrami“ povýšit na bizarně zábavný až krutý. Zatímco však ve „Virginii“ jsou některé z motivů hlavních postav určitým způsobem vysvětleny, zde mají dnešní třicátníci jedinou motivaci v tom, že se prostě doma nudí a vražda se jim zdá jako zábavné zpestření jejich prázdných životů.

Ralf Drát (Marek Adamczyk j.h.) a jeho přítelkyně Sára (Zuzana Truplová) ve společném bytě v Morové ulici právě čekají k večeři manžele Molovy - Editu (Anna Fišerová) a Bastiana (Lukáš Černoch). Jejich holobyt s lednicí plnou pouze pití a velkou truhlou uprostřed místnosti však zrovna nepůsobí nijak vlídným a přívětivým dojmem. A co pak asi přinese večer, kdy k večeři není nic nachystáno a hostitelé své hosty vítají s tím, že je tu jen ještě jedna mrtvola? Tou by měl být pan Kolpert (Josef Kadeřábek), Sářin i Editin kolega (možná i milenec) ze zásilkové agentury. Po úvodních rozpacích přeci jen dojde alespoň na objednávku pizzy a později také na společenské hry. Všem však neustále leží v mysli i velice často zmiňovaný pan Kolpert a záhadná zamčená truhla uprostřed místnosti. Situace se pak ještě přiostří, když odněkud zazní drobné zaťukání. Že by přeci jenom někdo byl v té truhle, a ještě dokonce živý? Zatímco Bastian prochází svými častými výbuchy hněvu, Edita využívá příležitosti a svůj (nealko)džus si nechá řádně naředit něčím silnějším. Sára s Ralfem se celkem královsky baví a perfektně drnkají na napnuté struny svých hostů, kteří stále neví, jestli je to jen nepodařený vtip či skutečná realita. Do toho navíc zrovna dorazil i poslíček (Matúš Bukovčan) s pizzou. Cholerický až téměř nepříčetný Bastian se přeci jen dostane ke klíči a tajemnou truhlu otevře. Zdá se ale, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Je pan Kolpert v truhle nebo někde jinde? Je živý nebo mrtvý? A co s tolika případnými svědky vraždy? Kdo si celou tu „zábavu“ užije až do „očistného“ konce a kdo skončí na dně truhly?

Tolik zvratů, a to neustálé napětí, kam se vše vyvine a co je vlastně pravda nebo pouhý žert, si žádá zachování určitého tajemství. Nechtěla bych totiž nikoho, kdo toto dílko ještě nezná, ochudit o hlavní přednost této inscenace (autorů – překlad: Radka Denemarková, režie: David Šiktanc, dramaturgie: Karel František Tománek, scéna: Nikola Tempír, kostýmy: Juliána Kvíčalová, hudba: Michal Vejskal, a další). Skvěle nastavené tempo, které se rozjelo hned s příchodem očekávané návštěvy, přiměřeně zvolená nadsázka i dostatečně explicitně pojaté brutální scény, to vše podtržené skvělými hereckými výkony nabízí (i přes svou morbidnost) zábavnou až téměř detektivně napínavou inscenaci. Navíc to celou dobu frčí bez pauzy, takže všichni zůstávají stále ve střehu. Jen se mi těch psychopatů a vražd v posledním měsíci na jevišti sešlo nějako moc. I když byl i „Poručík z Inishmoru“ pojat se značnou dávkou nadsázky, nedělá mi zrovna velkou radost, že se dnes pro někoho zabíjení stává zábavou. Pokud ale odhlédnu od této zvrácenosti doby, působí na mne „Pan Kolpert“ jako výtečně napsaná a v ČS nastudovaná hra, která toto bohužel už ne úplně nereálné téma tak expresivně zhmotňuje. Prázdnota mladých lidí, jejichž životní náplní se stává alkohol, nuda a z ní vycházející zvrácená zábava, kterou se v sobě snaží probudit alespoň nějaké emoce, se stala ústředním motivem. Režijně se vše podařilo perfektně propracovat i vypointovat. Mělo to razanci i dostatečně černý humor. Trochu mě ale mrzel ten závěr. Jako by přeci jenom tím závěrečným pocitem byla spokojenost nad výsledkem jejich konání. Čekala bych trochu jinou pointu, ale coolness dramatika zde hold vzala za své. K výkonům nelze nic moc vytknout, jen ta postava pruhovaného Pizzamana se zdála už trošku přes limit, ale chápu, partner inscenace potřebuje výrazný a dobře zapamatovatelný prvek ;-). Premiéra Marka Adamczyka se povedla na výbornou, i když v určitý moment zapomněl jméno postavy, a tak se rázem na scéně objevili hned dva Ralfové. Jinak mezi ostatní skvěle zapadl, jako by tam patřil už od prvního uvedení. Jako psychopat Ralf působil tajemně, že přesně vyvolával ten dojem, kdy fakt nevíte, co mu věřit a co ne. Ze Sáry Zuzky Truplové u mne zase spíše převažoval pocit, že se jen prostě škodolibě baví nad nevědomostí jejich hostů. Byla jako mlsná kočka, co si hraje s myší před tím, než si ji podá. Dva odlišné typy psychopatů i provokatérů se spojili ve skvěle se doplňující tandem. Proti nim pak stál Lukáš Černoch coby velice výbušný a násilnický cholerik, který ale na druhou stranu ze všech nejlépe vnímal skutečné hodnoty. Nejzajímavějším vývojem si prošla postava Anny Fišerové, v níž dostala příležitost předvést, co umí. Velice dobře se jí podařilo ztvárnit zpočátku velmi upjatou a možná i trochu křečovitou Editu, která se postupně uvolnila, až se v ní probudilo cosi divokého a zvráceného. Věřím, že si tato inscenace své diváky získá a že se budou dobře bavit jako diváci na mnou navštíveném představení.
Moje hodnocení: 74 %