Divadlo a já: "Sen noci svatojánské"

(William Shakespeare)

„Nejhranější Shakespearova komedie. Kouzla a čáry, láska a nenávist, vina i trest.“ (premiéra 27. června 2019)

I když je další divadelní sezóna u konce, přeci jenom dojde ještě na jednu premiéru, a to ne tak ledajakou. ČS spolu s režisérem Filipem Nuckollsem opět nastudovali další hru W. Shakespeara, a pro svá dvě premiérová uvedení si vybrali nádhernou open air kulisu našeho hradu Střekova. Stalo se tak v rámci oslav 700 let historie gotického hradu v majetku rodu Lobkowiczů. Dokonce naplánovali trasu, po které jsme se s hlavními postavami vydali – vedla z nejvyšší terasy hradu až k „čarovnému“ lesu v podhradí. Během léta tuto komedii pak ještě odehrají na Děčínském zámku, na zámku Nový hrad v Jimlíně i v rámci festivalu Divadelní zahrada v Ústí nad Labem. Jejím interiérovým nastudováním pak ČS v září zahájí 48. divadelní sezónu. Ve svém repertoáru ji zde naposledy měli v sezóně 1998/99. Tehdy se pod ni podepsal režisér Jakub Korčák a stejně jako v této nové verzi v ní účinkovali Jaroslav Achab Haidler, Marta Vítů i Matúš Bukovčan. Tuto verzi jsem bohužel neviděla, ale na její aktuální letní nastudování jsem se 30. června 2019 vydala. Naštěstí nám přálo i skvělé počasí.

Parta řemeslníků a zároveň divadelních ochotníků chce na svatbě athénského vévody Thesea (Jaroslav Achab Haidler) a jeho budoucí ženy Hippolyty (Marta Vítů) zahrát trágédii o Pyramovi a Thisbě. Tomáš Hubička (Jan Plouhar), Franta Píšťala (Matúš Bukovčan), Petr Poříz (Kryštof Rímský), Fortel (Marta Vítů), Robin Střízlík (Jaroslav Achab Haidler) a Mikuláš Klubko (Lukáš Černoch) si tedy právě rozdělují jednotlivé role. Mezitím u dvora vévody přednáší Egeus (Kryštof Rímský) žalobu na svou dceru Hermii (Anna Fišerová), která si podle jeho vůle nechce vzít Demetria (Adam Ernest), a hrozí jí krutým trestem, když neuposlechne. Ona však miluje Lysandra (Petr Uhlík), a tak se spolu domluví, že raději utečou z Athén. O jejich tajném setkání v lese ale poví své přítelkyni Heleně (Zuzana Truplová). Ta je pro změnu zamilovaná do Demetria, kterému vyzradí jejich úmysl, a také ho tam naláká. Kromě toho, že se ve stejném lese chystají nazkoušet svou hru i ochotníci, vládne zde královna víl Titánie (Marta Vítů) a král elfů Oberon (Jaroslav Achab Haidler). Momentálně se spolu hádají a Oberon ji chce nějak potrestat. Pošle jednoho ze svých elfů Puka (Markéta Mrákotová j.h.) pro kouzelný květ, po jehož dotyku se každý zamiluje do prvního, koho spatří. Přeje si totiž, aby se jím dotkl Titánie, až se uloží ke spánku, a aby se po probuzení zamilovala do nějaké příšery. Tou se stane Klubko, kterému elf přičaroval oslí hlavu. Sám Oberon si pak vyslechne hádku mezi Demetriem a Helenou. Zatímco ona ho bezmezně miluje, on jí spíše opovrhuje. Nařídí tedy Pukovi, aby očaroval i Demetria. Elf se však splete a použije květ na Lysandra. Jelikož je Helena první, koho po probuzení spatří, začne právě jí vyznávat lásku a Hermii nechá samotnou v lese. Když si Puk uvědomí svou chybu očaruje i Demetria. Oba tak spolu najednou soupeří o Helenu, která si myslí, že si z ní oba dělají jenom srandu. Nakonec se všichni sejdou na stejném místě a pro velkou únavu usnou. Puk pak vše napraví, a také Oberon Titánii i Klubka zbaví kouzel. Další den ráno se tak mohou slavit hned tři svatby najednou. Na hostině pak nakonec dojde i na herce a jejich v lese nastudovanou hru.

Co vše se může stát během jedné magické Svatojánské noci? Evokuje mi to píseň z filmu Nuda v Brně: „Všechno se stane dneska v noci…“. Procházka hradem spolu s postavami této hry bylo zajímavým zpestřením. Nechybělo zde pak i mnoho dalšího a ještě pestřejšího – od akrobacie, zorbingu, přes maňásky až k velkým 3,5metrovým pohyblivým loutkám i živé kapele (Ondřej Švandrlík j.h., David Kolovratník j.h., Richard Fischer j.h.), jejíž součástí se stali překvapivě i někteří z herců (Lukáš Černoch se chopil tahací harmoniky, Anna Fišerová saxofonu a Petr Uhlík houslí). Svým provedením mi to dost připomínalo i cirkusově pojaté „Zkrocení zlé ženy“. Vždyť jako tam i zde opět velké loutky pocházely z dílny Lukáše Kuchinky a na pohybové složce se podílel Tomáš Tomsa Legiersky, který je akrobatem, mimem a uměleckým šéfem Divadla Alfa. Zatímco kostýmy se mi teda vůbec nelíbily, prostředí, loutky a výkony to výrazněji pozvedly. Usmívala jsem se skoro celou dobu a dobře se bavila. Každý dostal svůj prostor a vše frčelo v příjemném tempu. Živá hudba i zpěv to pak ještě podtrhly. Těžko bych mohla vyzdvihnout konkrétní výkon, neboť vše působilo velmi kompaktně, vyrovnaně a jako jeden celek. Jen bych chtěla zmínit, že jsem dosud neviděla lépe ztvárněnou roli zdi než tu v podání Jana Plouhara. Někteří z herců zvládli i více rolí najednou, také zpívali či hráli na nástroje, vodili loutky nebo „akrobatili“ se stuhami. Mezi vším procházeli naprosto plynule (snad až na trápení Zuzky Truplové s botami na vysokých podpatcích cestou z hradu). Pojali to celé opět velmi originálně a vtipně. Zatímco pražské představení „Snu noci svatojánské“ mne nadchlo pro svou příjemně magickou i zábavnou formu, podtrženou skvělými výkony, kterým ale vůbec nepřálo tehdejší počasí, toto provedení (autorů – režie: Filip Nuckolls, překlad: Martin Hilský, úprava textu: Jiří A. Trnka a Filip Nuckolls, dramaturgie: Jiří A. Trnka, scénografie a kostýmy: Jan C. Löbl, hudba: Ondřej Švandrlík, pohybová spolupráce: Tomsa Legierski, a další) působilo o něco svěžeji, odlehčeněji a na vydařené teplé letní večery je jako dělané. Byla to pro mne krásná tečka za touto sezónou a také dobrý příslib do té další, na kterou se jako vždy už zase moc těším.
Moje hodnocení: 77 %