Divadlo a já: "Vánoční hra aneb O tom slavném narození"

(Tomáš Vůjtek)

„Možná, že se něco stane, nevídané, neslýchané.“ (premiéra 16. prosince 2017)

Tak konečně už se blíží závěr tohoto bláznivého a velmi „vydatného“ roku. Abych si ho alespoň trošku mezi svátky odlehčila a zpestřila, rozhodla jsem se vyrazit 27. prosince 2019 do Činoherního studia na vánoční pohádku. Její zařazení do repertoáru si před lety přál sám pan ředitel Jiří A. Trnka, a tak na ni také předloňské Vánoce konečně došlo. Režii svěřil Janu Plouharovi, který se zde ujal i návrhu scény. Jinak je ale především součástí hereckého souboru. S dramaturgií a také úpravou textu pro ČS mu asistovali jeho herečtí kolegové Jan Jankovský a Lukáš Černoch. Tato hra je na programu vždy pouze v období adventu a jen v několika uvedeních (a také na pár zájezdech). Na jevišti se objeví téměř celý herecký ansámbl a také několik členů technického zázemí. Scénář napsal Tomáš Vůjtek původně pro ostravskou Arénu a také jedno rozhlasové zpracování. Hra má svým textem navazovat na tradici lidových barokních her, k jejichž inscenování docházelo na českém a moravském venkově hlavně od 17. do 19. století. Inspiraci čerpal zvláště z Rakovnické vánoční hry či Semilské hry vánoční, ale také z poetiky staročeského dramatu Hra veselé Magdalén. Má především bavit, a tak je její zpracování velice hravé stejně jako text, který je navíc celý psaný ve verších. Nechybí zde ani písně ve stylu dětského punku a tradiční koledy. A jak to tedy vlastně s tím narozením Ježíška bylo?

Po krátkém společném úvodním slovu nás celým příběhem O tom slavném narození provede opovědník (Jiří Maryško j.h.). Začalo to tak, že kromě andělů (Anna Fišerová, Anna Masárová j.h.) totiž dříve v nebi bydlel i ďábel jménem Luciper (Jan Jankovský). Bůh ho měl rád, neboť byl velmi chytrý a bystrý. Jeho pýcha ho však táhla výš, a tak se chtěl postavit samotnému Bohu. Když to slyšel archanděl Michael, okamžitě ho poslal do pekla. Zde se spřáhl s dalšími čerty a jeho budoucími služebníky Satanem (Kryštof Rímský) a Belzebubem (Adam Ernest). Touží se pomstít a svést lidi k hříchu. Díky tomu přibývá hříšných duší, které místo nebi propadají peklu. Zuby už si na všechny brousí i čerty obávaná Smrt (Andrea Berecková), která tak nad nimi přebírá vládu. Bůh si však vybral jednu z čistých duší Marii (Anna Fišerová) žijící v Nazaretu a vyslal za ní archanděla Gabriela (Petr Uhlík), aby jí donesl zvěstování. Má prý porodit božího syna, který se bude jmenovat Ježíš. Čerti s touto novinou však hned spěchají za jejím snoubencem Josefem (Lukáš Černoch). Chtějí ho tak přimět k tomu, aby se hned s Marií rozešel, když zjistí, že není pravým otcem. Archanděl Gabriel však zakročí a svěří Josefovi pravdu i poslání jejich budoucího syna. Pekelníci se však jeho narození stále snaží zabránit a přimějí císaře (Petr Barančík j.h.), aby nařídil placení daní. Josef i s Marií se tedy vydají společně až do Betléma, kde už se městská rada (František Marek j.h., Michal Kříž j.h. a Igor Kondratyuk j.h.) chystá na příchod mnoha poutníků. Chtějí jim poskytnout zdarma nocleh i stravu. Čerti je však přimějí, aby si vše řádně zvážili a za vše si nechali zaplatit. Nenechají se pak ani přesvědčit, že Marie čeká božího syna a vyženou je. Ona tak syna porodí ve chlévě na slámě. Radostnou zprávu pak anděl zvěstuje i třem pastýřům (Jan Plouhar, Lukáš Černoch a Petr Uhlík), kteří tam rázem spěchají, stejně jako tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar se svými dary.

Tato příjemná a hravá záležitost (autorů – režie: Jan Plouhar, dramaturgie: Jan Jankovský a Lukáš Černoch, scéna: Jan Plouhar, kostýmy: Lucie Šperlová, hudba: Vojtěch Vágner, a další) mě opravdu dokázala alespoň částečně naladit na pozitivnější notu. Usmívala jsem se, na chvíli se uvolnila a některé melodie jsem si broukala ještě cestou z divadla. Také už jsem i více přemýšlela o tom, co mě ten příští rok čeká. Hlavně jsem doufala, že už začne o poznání lépe a vydrží tak až do konce a ještě dál. Podle všeho to vypadalo, že i herci (včetně těch příležitostných) si své role v tomto zpestření užívali. Vše navíc vyšperkovala hudební složka s písničkami a živou kapelou i celým rýmovaným textem, který ještě završili ve svém výstupu představitelé třech pastýřů a zároveň i spolutvůrců této vánoční inscenace. Lukáš Černoch s Honzou Jankovským se totiž postarali o úpravu původního Vůjtkova textu popisujícího cestu Ostravou až k jejich Divadlu Aréna na nový určený právě pro Ústí nad Labem a popisující cestu k našemu Činohernímu studiu. A fakt se jim to hodně povedlo. Líbí se mi, že v ČS dokáží dělat pohádky pro děti, kde si na své přijdou i dospělí. Je to hravé, zábavné a originální. Jelikož má „Vánočka“ svůj vymezený a velice krátký čas v programu, budete si muset na její další uvedení počkat až do dalšího roku, pokud jste to tedy již letos nestihli. Nicméně vám tu návštěvu doporučuji, obzvláště i pokud máte děti. Věřím, že se vám to bude líbit stejně jako jim. Využijte tedy možnosti si v době největšího shonu před svátky či mezi nimi kulturně odpočinout a pobavit se tímto příběhem o intrikách čertů a narození malého Ježíška. Třeba se naladíte natolik, že se i v závěru přidáte ke společnému zpěvu známých vánočních koled.

Moje hodnocení: 58 %