Divadlo a já: "4 sestry" - host Krušnohorského divadla

(Patrik Hartl)

„Punková crazy komedie o tom, že i když si pořádně lezete na nervy, je zábavnější prožít život s rodinou než bez ní. Komedie o módě, dietě, touze po lásce, milostných dobrodružstvích, chlípném včelaři a překvapení v kompostu.“ (premiéra 11. července 2016)

Dle slov Patrika Hartla ho ženy přitahovaly odmalička a prý již dávno měl chuť napsat „holčičí“ komedii. Měla být crazy a punková zároveň. A tak se pokusil napsat „místy ztřeštěnou, někdy drze provokativní a taky dojemně citovou komedii o čtyřech ženách na pokraji nervového zhroucení. O ženách, které by chtěly milovat a být milované.“ Pro její premiéru si pod hlavičkou pražského Studia DVA před více než třemi lety vybral Letní scénu Vyšehradu v rámci tradičního Metropolitního léta hereckých osobností. Do této letní fresh komedie obsadil čtyři skvělé herečky odlišných typů a k nim jediného muže, který měl na starost obstarat všechny další role od psa, šéfkuchaře, opilého včelaře až po sociální pracovnici Bětu. Ze záznamu pak zazněly hlasy Kryštofa Hádka a Michala Slaného. Nicméně já si k její návštěvě vybrala spíše jarní termín dne 2. března 2020 při jejich hostování v teplickém Krušnohorském divadle. To jsem ještě netušila, že se pak na delší dobu budu muset s divadlem rozloučit kvůli děsivé pandemii šířící se celou Evropou a vlastně i světem. Zhruba o týden později byl totiž v ČR vyhlášen nouzový stav a zákaz volného pohybu lidí. Hlavním tématem se na všech frontách stal Koronavir a s ním související a nezbytné roušky. Tak hlavně ať to nějak přečkáme a ve zdraví přežijeme.

Na pohřbu otce se setkávají tři sestry – Gábina (Ivana Chýlková), Maruška (Anna Šišková) a Karin (Jana Stryková). Přestože jsou dcerami jednoho otce, má každá z nich jinou matku. Zatímco láskou k ženám se netajil, existenci jejich čtvrté sestry jim zatajit stačil. A tak se zde poprvé setkávají i s Bibi (Zuzana Stavná). Z dopisu, který jim zanechal, se dozvídají jeho poslední přání. Chtěl, aby všechny společně jako rodina jezdily na jeho oblíbenou chatu. Zprvu se jim to zdá jako šílený nápad, ale postupně tomuto „tmelení“ rodiny začnou přicházet na chuť. Schází se na chatě, kde vzájemně řeší svá osobní témata i problémy. Maruška se tam dokonce zabydlí, neboť je osamělá, bezdětná a touží po lásce. Postupně si tam nabrnkne vášnivého včelaře Frantu (Roman Štabrňák), který velmi rád holduje alkoholu a rozhodně neztrácí sexuální apetit. Gábina (Ivana Chýlková) oproti tomu nemá o muže nouzi, ale celkem marně se snaží prorazit jako herečka. Až jednou konečně dostane hlavní roli Lindy v novém sci-fi seriálu. Bohužel ani s ním nezíská tolik slávy jako v jednom článku bulvárního plátku. Na finanční nedostatek si však rozhodně nemůže stěžovat Karin, která nakupuje jenom prvotřídní značkové zboží. Její manžel Karel je bohatým mužem, ale bohužel se jim nedaří počít vytouženého potomka. Za to Bibi se dostala do náročné životní situace. Nemá peníze, ani kde bydlet, a navíc čeká dítě, které rozhodně v plánu neměla. Narodí se jí holčička, s jejíž péčí jí ráda pomáhá Maruška. Sestry pak velmi překvapí, když jim Bibi svěří, kdo je vlastně jejím otcem. Jak jde čas, snaží se Karin stále marně otěhotnět, Gábina přijde o papíry na auto a má zase nový objev, Maruška problémy s Frantovými úchylkami a Bibi je znova těhotná. Chata se stává jejich útočištěm i místem vzájemných konfrontací, např. když Karin zjistí, že se Bibi stýká s jejím mužem nebo když Maruška nachytá Frantu při činu. I přes neshody ale ve vypjatých chvílích dokáží držet spolu a být jedna rodina. Nepřekvapí je ani návštěva sociální pracovnice Běty. Otec by tedy nakonec mohl být spokojený.

Tak předně musím říct, že i když tato komedie (autorů – scéna: Hynek Dřízhal, kostýmy: Agnieszka Pátá-Oldak, hudba: Marek Doubrava, texty písní a režie: Patrik Hartl, a další) začínala pohřbem, byla rozhodně crazy. Co jsem tak pochopila z reakcí a recenzí diváků, dělili se především na ty, kterým se hra opravdu líbila a skvěle se bavili, a na ty, kteří ji považovali za velmi slabou až trapnou. Já jsem na vážkách mezi oběma těmito názory. Také na mě tam bylo asi dost bizarních (až trapnějších) situací, hlavně v druhé půlce, že tuto inscenaci nemohu považovat za příliš hodnotnou. Písničky také trochu odváděly mou pozornost a příliš mi do inscenace neseděly. Nicméně musím ocenit slušné výkony všech zúčastněných, kteří se se vším vypořádali, jak se na danou předlohu dalo. Dobře se doplňovali a nikdo z nich příliš nevyčníval. Zároveň mě zaujalo množství nadhozených situací a problémů, kterými si hlavní postavy musely projít. Pro ně se tak dělo v mnohem delším časovém horizontu, než mělo vymezeno představení. Na jevišti se vše muselo vměstnat do dvou a půl hodiny. Tedy do poměrně krátkého divadelního prostoru dokázal autor nastínit mnohá ženská trápení především v oblasti vztahů k mužům, ale i k sobě navzájem. Zatímco všechny dámy na jevišti vystřídaly množství kostýmů a emocí, Roman Štabrňák musel měnit i role, tváře, kůže…ale zvládl to naprosto skvěle. Dámy velmi obstojně doplňoval, a navíc vše tak nějak odlehčoval. Také jsem se místy bavila, takže inscenaci hodnotím jako trochu lepší průměr.

Moje hodnocení: 65 %