Divadlo a já: "Benátky pod sněhem" - host Krušnohorského divadla

(Gilles Dyrek)

„Situační komedie o pozvání na večeři a zmatení jazyků.“ (premiéra 22. října 2019)

Novou inscenací této divadelní sezóny, kterou si do svého repertoáru zařadila společnost Pantheon production, je francouzská situační komedie z pera pařížského rodáka Gillese Dyreka. Již od svého vzniku v roce 2003 se úspěšně hraje nejen po celé Francii, kde byla dokonce vyhlášena hrou roku, ale i např. v Německu, Rumunsku, Polsku, Velké Británii či Kanadě. V roce 2016 podle ní dokonce natočili stejnojmennou filmovou komedii. Tato konverzačka, ve které z obyčejného setkání dochází k mnoha absurdním situacím, satiricky konfrontuje dva mladé páry se sílou a opravdovostí jejich partnerských vztahů, a také poukazuje na naivitu některých z nich v souvislosti s řešením problémů okolního světa. Já si na jejich hostující představení zajela do Teplic dne 17. února 2020, abych se tak trochu odreagovala od předešlého a poněkud náročnějšího začátku roku.

Mladí snoubenci Nathalie (Lucie Štěpánková) a Jean-Luc (Filip Cíl) mají krátce před svatbou a stále překypují vzájemnou láskou. Na večeři k sobě pozvali jeho bývalého kamaráda ze studií Christopha (Jaromír Nosek), se kterým se deset let neviděl, a jeho přítelkyni Patricii (Veronika Arichteva). Ti se však krátce před návštěvou pohádali a uražená Patricie se rozhodla mlčet. Jejich hostitelé, kteří nešetří vzájemnými něžnostmi a někdy až velmi infantilními projevy, to vnímají tak, že je cizinka a neumí francouzsky. Přesto se snaží být přátelští, komunikativní a pohostinní. Jakmile oba zmizí pro další chod v kuchyni, rozčílí se Patricie na Christopha, protože si myslí, že je nějak navedl, aby si s z ní dělali legraci. Postupně se ale rozhodne přistoupit na jejich „hru“ a chce jim to řádně opepřit. Předstírá, že je chudou dívkou z bývalé Jugoslávie, kterou pojmenovala Pičínije a zároveň je začíná učit i „svou“ řeč. Nathalie s Jean-Lucem ucítí příležitost věnovat její chudé zemi nějaké, pro ně již nepotřebné, věci. Začne to dekou a svetrem, až se postupně dostanou i ke kávovaru, obrazu či televizi. Vše se začíná rozjíždět a Christoph tomu nijak nedovede zabránit. Problémem se pak zdá, když jim Jean-Luc nabídne i těžítko s Benátkami pod sněhem, které mělo být velice osobním darem pro Nathalii. Zatímco se snaží uklidnit jejich zatím první hádku, uzavře Patricie s Christophem dohodu, že když z nich dostane i toto těžítko, také se vezmou. Když už se pak začne schylovat k jejich odchodu, podřekne se Patricie a promluví naprosto plynně francouzsky. Jejich přátelé z toho ale usoudí, že má skvělý dar na jazyky…

Žádná velká očekávání jsem do této inscenace (autorů - překlad: Alexander Jerie, dramaturgie: Petr Tychtl, scéna: Milan Soukup a Petr Tychtl, kostýmy: Petr Tychtl, hudba: Ernesto Market Ltd., pohybová spolupráce: Jaroslava Zimová-Leufenová, úprava a režie: Jiří Žák, a další) nevkládala, ale že to bude celé o Pičínii a Pičičingradu, jsem nečekala už vůbec. Také tam byla spousta „ťutínkování“ a lítání z pokoje do pokoje, což už asi tak nějak k těm francouzským konverzačkám patří. Každopádně se pořád něco dělo a hra frčela v poměrně svižném tempu, kdy se z počátečních rozpaků přelila v původně neškodnou ironii, aby posléze vygradovala až do určitého cynismu. S oběma páry to celkem zamávalo, ale stejně vlastně nevím, který z nich z toho vyšel lépe. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli má větší váhu sarkastický až drsný cynismus či nekonečná naivita. Ta se perfektně podařila vyjádřit právě Lucii Štěpánkové, která by coby Nathalie spolkla snad každou hozenou návnadu i s navijákem. V této roli ale byla místy i celkem roztomilá. Ke všemu jí sekundoval Filip Cíl, který byl na můj vkus až moc rozlítaný. To ale asi hold do jeho role patřilo. Jen mi z jeho výstupů utkvělo akorát neustálé pusinkování a odbíhání. Postava Veroniky Arichtevy pak měla za úkol udávat rytmus, byla středobodem všeho a hybatelem děje. Přesto mi určitou dobu připadala taková nezúčastněná. Postupně se ale ve „své hře“ rozjela. Jaromír Nosek už se pak coby Christoph jenom vezl a snažil se vše vyvažovat, aby v závěru přistoupil na to, že už z toho moc není cesta ven. Člověk by ani nevěřil, co se z tak nevinného setkání a jedné ironické poznámky může vyklubat. Diváci se ale celkem bavili, takže pokud se chcete dozvědět více o Pičíniji či se naučit pičínsky, můžete si na tuto komedii zajít třeba do Divadla Palace.
Moje hodnocení: 54 %