Divadlo a já: "Rozmarné léto" - host Činoherního studia

(Vladislav Vančura)

„Lampy, kouzelný klobouk a strmý provaz – jak je to krásné býti kadeřavým.“ (premiéra 25. června 2007)

To, co nebylo možné během více jak třech měsíců pandemie, jsem si vynahradila na přelomu června a července v rámci „Letní štace Činoherního studia“. I když k tomuto kroku dohnala ČS ona nečekaná korona krize, mohl by tento divadelní festiválek pod širým nebem klidně zavést novou tradici i v příštích letech. V letošním nabitém programu uvedli celkem 18 představení, pro která se počítalo hned se třemi různými místy v Ústí nad Labem – zahradou Českého rozhlasu Sever, termálním koupalištěm v Brné a gotickým hradem Střekovem. Zahrnoval také dvě premiéry a dvě hostující představení pražského divadelního Spolku Kašpar. Těmi byl právě jejich letní speciál „Rozmarné léto“, který mají ve svém repertoáru již mnoho let, ale hrají ho pouze od června do září. Slavný Vančurův román v roce 1967 zfilmoval Jiří Menzel, aby ho přesně o 40 let později převedli na jeviště i Kašpaři v režii Jakuba Špalka. Na scénáři psaném vančurovskou češtinou a pod jazykovou supervizí spisovatele Jiřího Stránského prý úzce spolupracovali i sami herci. Pan režisér si v něm pak také sám střihl roli hostinského a vypravěče. Partnerku (hostinskou a vypravěčku) mu na jevišti dělala naše bývalá činoheračka Irena Kristeková, kterou jsem v našem souboru vždy vídala velmi ráda. Stejně tak jako i tentokrát v jejím dalším angažmá.

Chladnější a převážně deštivé počasí v létě příliš nepřeje návštěvě plováren a koupališť. Stejně tak tomu je i v Krokových Varech v říčních lázních mistra Antonína Důry (Jan Potměšil) a jeho ženy Kateřiny (Jitka Nerudová). Nic zde však nezabrání pravidelným setkáváním a hašteřením se s jeho přáteli majorem ve výslužbě Hugem (Tomáš Stolařík) a sečtělým kanovníkem Rochem (František Kreuzmann) u sklenky vína či jiného alkoholu. Jediným zpestřením tohoto rozmarného léta se zdá být akorát příjezd kouzelníka Arnoštka (Miloslav Tichý). Na náměstí na několik večerů chystá svá magická i akrobatická vystoupení. Zatímco on zaujme všechny dámy, včetně paní Kateřiny, pánové zase mohou oči nechat na jeho krásné schovance a asistentce Anně (Tereza Slámová). Ta je celkem okatě svádí a postupně si je všechny omotá kolem prstu. A tak ani mistr Důra neodolá a pozve ji do svého plovárenského domku na tajnou masáž. Když nedorazí včas domů, dovtípí se Kateřina, co za tím asi vězí a vydá se ho tam hledat. Částečně uražena, ale také okouzlena pohledným mladíkem, zamíří rovnou za Arnoštkem, aby vše svému muži oplatila. City, jimiž se nechala zmámit, jsou však spíše mateřské, a tak mu v maringotce poklidí, navaří, zaštupuje ponožky. Arnoštka její zájem zpočátku těší, ale o podobné peskování nestojí a snaží se co nejdříve vycouvat. Druhý den se také o Annu snaží ucházet abbé a je dokonce pozvaný do jejich maringotky na smaženou rybu. Po nečekaném střetu s několika místními opilci se mu však podaří utéct s natrženým uchem, které mu pak Antonín zkušeně sešije. Během třetího večerního představení spadne po vyrušení Arnoštek z lana a jeho číslo tak za něj musí dokončit Anna. Major Hugo toho využije. Snaží se Annu odlákat a zaujmout čtením básní. Po střetu s Arnoštkem však odchází poražen. Maringotka odjíždí a v Krokových Varech se zase vše vrací do starých kolejí.

Abych pravdu řekla, film Jiřího Menzela mě nijak nezaujal a vlastně ani nevím, jestli jsem ho vůbec kdy dokoukala celý. Každopádně divadlo, a ještě na letní scéně, si jen tak ujít nenechám. Krásné počasí, netradiční prostředí a k tomu nenáročný oddechový děj ve velmi realisticky pojatých kulisách prvorepublikové plovárny jsou velice dobré artikly k tomu, jak příjemně strávit jeden z letních večerů. Scéna Karla Špindlera se opravdu povedla, neboť krásně navodila atmosféru lázní z dřívějších dob. Nechybělo na ní tradiční dřevěné molo, ani klasické převlékárny či tabule s aktuální teplotou vzduchu a vody. Dokonce se na jeviště i velmi nápaditě vešla Arnoštkova maringotka. Bohužel to samé nemohu říci o hereckých výkonech, obzvláště během jejich hudebních čísel, která živě na klávesy doprovázela Veronika Němcová. Byly takové nemastné neslané, snad kromě Jitky Nerudové, která se alespoň snažila o určitou stylizaci své postavy trochu jednoduché, přesto mateřsky milující Kateřiny. Líbily se mi i krátké, převážně vypravěčské, vstupy Ireny Kristekové, ale bohužel v nich příliš ze svého herectví (krom svého hlasu) ukázat nemohla. Rovněž z dost specifické češtiny a někdy až zbytečně náročného textu jsem zachytila spíše jen určité zlomky. Nejvíce mi tedy v paměti utkvělo klasické eskamotérství kouzelníka Arnoštka a jeho asistentky Anny v podání Miloslava Tichého a Terezy Slámové, které celé inscenaci tak nějak dominovalo. Působilo to na mne spíše jako nějaký kabaret s písničkami, kuplety a iluzionistickými kejklemi. Žádné velké očekávání jsem do této inscenace (autorů – režie: Jakub Špalek, hudba: Petr Malásek, scéna: Karel Špindler, kostýmy: Jan C. Löbl, pohybová spolupráce: Jana Hanušová, a další) nevkládala, ale tak úplně zklamaná jsem také nebyla. Byl to prostě pohodový večer na plovárně pod širým nebem.

Moje hodnocení: 53 %