Divadlo a já: "Pábitelé" - Činoherní studio (koupaliště Brná)

(Bohumil Hrabal)

„Na co se napijeme? Na lásku! Na noci, který ještě přijdou! Na to, že jsme všichni v blázinci!“ (premiéra 26. června 2020)

Na začátku této 48. divadelní sezóny na téma "Nerovnost" jistě nikdo v ČS nečekal, jak podivně a nelehce se bude vyvíjet. Hned dva plánované tituly se v její první části bohužel musely odpískat, a tu druhou část nám pak všem velice zkomplikoval jistý neviditelný nepřítel skrývající se pod názvem koronavirus. Ten všem nasadil náhubky a na dlouhý čas (cca 3-4 měsíce) náležitě zabrzdil život na zemi (ne ovšem pro první linii). Po náročném a nelehkém loňském roce jsem ani já nečekala, že tento rok pro mne bude ještě náročnější a bohužel i bolestnější ztrátou mně velice blízkého a milovaného člověka. Přesto všechno se ale můžeme těšit alespoň z jistého pracovního úspěchu. V divadle se i po čas krize pilně pracovalo, aby po řadě vládou uvolněných opatření mohlo dojít ke zrealizování hned tří premiérových titulů. Po odložené „Antigoně“, tak následovala premiéra rodinné inscenace „Bratrstvo kočičí pracky“, aby nakonec sezónu završil i letní speciál na open air scéně koupaliště v Brné „Pábitelé“. I já byla u toho a viděla jsem dosud všechna jejich představení, jak v Brné, tak v ČS (28. června 2020) i na zámku v Děčíně (2. července 2020). Jejich ústředním námětem je Hrabalova povídka „Bambini di Praga“ včetně několika motivů z „Dopisů Dubence“ a dalších jeho děl. Věřím, že tato zatím velmi úspěšná inscenace si najde a získá své širší publikum i během svého studiového uvedení v příští sezóně.

Kde jinde, než v hospodě by mohlo proběhnout první setkání se stárnoucím Bohumilem Hrabalem (Jaroslav Achab Haidler), který již s jistou melancholií i nostalgií bilancuje svůj život, tvorbu i vzpomínky? Ve stejném prostředí pak také zakotví i partička pojišťováků v čele s Krahulíkem (Jan Plouhar). Zatímco Tonda (Lukáš Černoch) se stává spíše terčem jeho vtípků, Viktor (Petr Uhlík) si dělá zálusk na mladičkou Uršulku (Andrea Berecková). Jejich pozornost zbystří také příchod Nadi (Anna Fišerová) a naopak ji pak rozčeří vpád holiče (Matúš Bukovčan), který chce coby rozčilený klient konfrontovat Krahulíka. Tonda tak dostává volnější prostor dvořit se Nadě. Hrabal si zas zavzpomíná na své působení na filosofické fakultě a posléze na scénu vstupuje i Bucifal (Adam Ernest). Po krátkém zaškolení je postaven před „maturitní zkoušku“ u řezníka Hyrmana (Matúš Bukovčan). Zatímco Bucifal se snaží nabízet penzi, jeho kolegové se nechají zlákat řezníkovo ženou (Anna Fišerová) a domácími párečky. Během vyprávění o způsobu psaní se před našimi zraky promění pan Hrabal v živnostníka Nulíčka, který se právě před návštěvou Tondy a Bucifala strojí do kostýmu Pražského Jezulátka. Ve volném čase rád maluje a také by si rád domluvil nějakou tu penzi, ale jeho maminka (Andrea Berecková), která je mu oporou, ho od toho stejně jako nakonec i Tonda odrazuje. Další svou vzpomínku věnuje Hrabal cikánce, která za ním ke konci války často chodívala, dokud ji nakonec nesebralo gestapo… Nezbytnou zastávkou na cestě reprezentantů Opory v stáří jsou také taneční hodiny „U Němečků“ na Vyšehradě. Zde totiž rovněž celkem úspěšně nabírají své nové klienty. Mimo to se tu také rád Krahulík setkává se svým kamarádem Bloudkem (Jaroslav Achab Haidler), který je dozorcem v místním blázinci. V jeho zahradách se nakonec rozhodnou uspořádat menší piknik. Ten jim naruší vpád Erniho (Matúš Bukovčan) a lehké nasazení pout. Závěr pak patří panu Hrabalovi, který se již tak nerad dívá sám na sebe do zrcadla, cítí samotu i prázdnotu, vzpomíná na staré časy a na ty nové už nemá sil.

Nostalgii, melancholii, ale i pábení v mnoha podobách to vše cítím z této „lehkonohé koláže obrazů a zápisků Bohumila Hrabala“ (autorů – režie: David Šiktanc, dramaturgie: Tereza Marečková, výprava: Juliána Kvíčalová, hudba: Michal Vejskal, a další). Prolínání Hrabalových momentů ve výtečném ztvárnění Jaroslavem A. Haidlerem a jednotlivých spíše humorných epizodek ze štace party pojišťováků probíhá za doprovodu živé hudby naprosto plynulým a příjemným tempem. Přestavba scény i mnoho převleků jednotlivých postav, které se týkají hlavně Anny Fišerová, Andrey Bereckové či Matúše Bukovčana, se dějí přímo před zraky diváků, aniž by to nějak narušovalo ráz inscenace. Někteří herci se dokonce v určitých momentech stávají hudebníky či zpěváky – Adam Ernest nastoupil na scénu s písní „Skvrny“, Anička Fišerová zpívala i hrála na saxofon, Petr Uhlík na kytaru a Lukáš Černoch na akordeon. Všechny výkony byly obdivuhodné, skvěle se doplňovaly a jen těžko lze některý z nich vyzdvihnout. Každý má v této inscenaci své nezastupitelné místo a mnohé z nich vám jistě utkví v paměti. Tomu všemu nakonec lahodilo i nahrávalo krásné prostředí na travnatém plácku koupaliště hned vedle Labe, které si taky zahrálo (obdiv Aničce a Lukymu). Ovšem ani pod střechou se tato inscenace určitě neztratí, a naopak zase dá vyniknout skrytým obrazům. Věřím, že diváky nezláká jenom pozvání na pivo, párky či domácí tlačenku, ale že se budou chtít i pobavit či si užít Hrabalovu poetiku s trochou poezie, která má potenciál oslovit širší publikum.

Moje hodnocení: 71 %